V Praze 29. 11. 2013
Vážený pane prezidente,
obracíme se na Vás s velkým znepokojením ve věci nedávno uzavřené dohody 5+1 s Íránem. Jsme přesvědčeni, že se mezinárodní společenství dopustilo závažné chyby, která může mít nedozírné následky.
Nebezpečí dohody samotné je zřetelně rozpoznatelné: Írán si plně ponechává veškerou infrastrukturu potřebnou k výrobě jaderné zbraně, tedy schopnost tak učinit v době, která pro něj bude výhodná. Zatímco uvolnění sankcí je okamžité, výsledky ochoty Íránu naplnit dohodnuté podmínky budou měřitelné nejdříve za půl roku. Zde nemusíme být jadernými experty ani specialisty na orientální způsob myšlení, abychom viděli jednostrannost a nevyváženost takové dohody.
Íránu se podařilo prosadit své „nezadatelné právo“ na obohacování uranu. Západ tomu dosud bránil a prosadil šest rezolucí Rady bezpečnosti, které Írán vyzývají k okamžitému zastavení tohoto procesu, bez ohledu na stupeň obohacení. Nyní změnil názor. Rezoluce přijaté podle kapitoly VII Charty OSN jsou v mezinárodním právu závazné. Lze si snadno domyslet, s jakým potěšením přijmou všechny lotrovské režimy oslabení tohoto základního donucovacího prostředku.
Jestliže bude Íránu dovoleno pokračovat v procesu, který může skončit výrobou jaderné zbraně, nepochybně to posílí úsilí jeho regionálních rivalů, jako je Saúdská Arábie, Egypt nebo Turecko, o totéž. Multipolární Blízký východ s jadernými zbraněmi se nebude chovat stejně jako bipolární svět v době studené války, kdy rovnováha odstrašení a racionalita aktérů zaručovala určitou stabilitu. Naopak bude krajně nestabilní, což představuje velkou hrozbu doslova pro celý svět.
V Ženevě se neřešila pouze otázka íránského jaderného programu. Je nutné vnímat celý kontext: Írán je regionální velmoc s rostoucími ambicemi, která aktivně podporuje teroristická hnutí a neváhá je vyzbrojovat nejmodernějšími zbraněmi. Získá-li díky jadernému deštníku imunitu, nebude se rozpakovat této nové síly maximálně využít. Proto je íránský jaderný program přímým existenčním ohrožením Izraele, ale i hrozbou pro celý region.
Výsledek ženevských jednání se tak jeví jako projev rostoucí síly a sebevědomí íránského režimu a dalšího úpadku síly Západu, zejména USA. Kombinace appeasementu a krátkozrakých obchodních zájmů je varující. Není divu, že izraelský premiér Binjamin Netanjahu označil dohodu za „druhý Mnichov“. Skutečnost, že mocnosti jednaly o osudu Izraele bez jeho účasti, tuto paralelu ještě posiluje.
Vážený pane prezidente, jsme přesvědčeni, že Česká republika má na základě svých vlastních historických zkušeností povinnost nemlčet. Uvědomujeme si, že se na Vás obracíme v době, kdy jsou naše sdělovací prostředky a politická reprezentace plně zaměstnány tím, co se děje u nás doma. Nicméně považujeme uvedenou dohodu za daleko přesahující úroveň našich vnitropolitických problémů. Velmi bychom proto uvítali, kdybyste k této záležitosti veřejně zaujal svůj postoj a využil svého vlivu na vládu, aby takový postoj Česká republika zaujímala na mezinárodních fórech.
S úctou,
Mojmír Kallus, Karel Sedláček
Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém – česká pobočka
Na vědomí:
Předseda vlády
Ministerstvo zahraničních věcí
Senát PČR – Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost
Poslanecká sněmovna PČR – Zahraniční výbor