autor: Johannes Gerloff

Když nejvyšší představitelé německých církví navštívili v Jeruzalémě Chrámovou horu, nečinilo jim zřejmě žádné potíže splnit přání svých muslimských hostitelů a skrýt kříže, které jinak nosí viditelně na hrudi. Reinhard Marx, předseda německé konference katolických biskupů, a Heinrich Bedford-Strohm, předseda rady německé evangelické církve, se poté ještě nechali vyfotografovat společně s šejchem Omarem Awadallahem Kiswanim před zlatou kupolí Skalního dómu. Návštěva obou nejvyšších zástupů největších německých církví se konala v předposledním říjnovém týdnu, kdy židovský národ slavil svátek stánků.

Jen několik novinářů si povšimlo, jaký signál tito církevní představitelé zakrytím křížů vyslali. Skutečný rozruch ale vzbudila tato událost teprve tehdy, když se mluvčí izraelské armády major Arje Šaruz Šalicar ohradil proti tvrzení, že také židovská strana biskupy vyzvala, aby „vzhledem k napjaté situaci v Jeruzalémě“ náboženské symboly otevřeně neukazovali, a „zabránili tak provokaci“. „Jako představitel izraelských bezpečnostních služeb“ se Šalicar na svém facebooku vyjádřil, že je „pobouřen tímto tvrzením“, požaduje „poctivou odpověď“ a vytýká německým církevním představitelům, že svým „radikálním arabským muslimským hostitelům před Skalním dómem“ příliš ustoupili.

Celá situace nepostrádá jistou ironii, když právě Židé připomínají v německých médiích svým křesťanským spoluobčanům, že schovávání křížů by mohlo mít něco společného se zapíráním víry. Naproti tomu fotografie biskupů se šejchem a bez křížů zůstává na stránkách německé evangelické církve zatím bez komentáře. Věc je přitom mimořádně citlivá.

Němečtí biskupové totiž rezignovali na své kříže právě v oblasti, kde v poslední době tisíce křesťanů položily životy a statisíce jich životy riskovaly právě proto, že se kříže vzdát nechtěli. Proč Marx a Bedform-Strohm neprojevili solidaritu s těmito lidmi a nepožadovali od svých muslimských partnerů toleranci, která by vlastně měla být samozřejmostí?

Přitom se nechali bok po boku vyfotografovat se zástupcem islámského Waqfu přesně na tom místě, které je v současné době jako žádné jiné zneužíváno k tomu, aby bylo zpochybňováno židovsko-křesťanské biblické dědictví. Nemám teď na mysli, že oba němečtí biskupové mohli svým hostitelům připomenout, že mešita Al-Aksa na Chrámové hoře, stejně jako Ibrahimova mešita v Hebronu nebo chrám Hagia Sofia v Istanbulu byly původně křesťanské sakrální stavby, což by při dlouhé orientální paměti mohlo mít docela velký význam. Obraz biskupů zbavených křížů spíš bezvadně pasuje ke kampani, jejímž nejnovějším produktem je rezoluce UNESCO o „okupované Palestině“, která byla schválena jen pár dnů před biskupskou návštěvou.

Pod nadpisem „Okupovaná Palestina“ kritizuje organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) v 41 odstavcích, že se Izrael zdráhá schválit stálého zástupce UNESCO pro východní Jeruzalém, lituje archeologických vykopávek, které Izrael ve východním Jeruzalémě provádí, a odsuzuje „izraelskou agresi proti muslimskému správnímu orgánu (Waqf)“. Požaduje volný přístup muslimů na Chrámovou horu a volnou ruku pro Waqf ve všech záležitostech týkajících se správy, oprav a restaurátorských prací. Současně kritizuje veškerou izraelskou stavební činnost v širokém okolí a lituje, že mešita Al-Aksa a „Al-Haram Aš-Šarif“ neboli „vznešená svatyně“, jak je Chrámová

hora muslimy v arabštině označována, byla prý „napadena“ izraelskými pravicovými extremisty a „uniformovanými jednotkami“. Druhá a třetí část rezoluce se pak ještě věnuje situaci v Pásmu Gazy, jeskyni Machpela v Hebronu a Ráchelinu hrobu v Betlémě.

Problém s touto rezolucí UNESCO není v tom, že Izrael kritizuje. Izraelská správa svatých míst smí být kriticky hodnocena a určitě se dá najít leccos, co by se mohlo zlepšit. Skandální je – stejně jako v případě křížů německých biskupů – to, co není vidět, co se skrývá, nepojmenovává, ignoruje nebo dokonce popírá.

Tak UNESCO mlčelo, když dva roky po založení této organizace bylo zničeno 58 synagog v jeruzalémském starém městě. Poté, co byla tradiční synagoga Churva vyhozena do povětří, prohlásil jordánský velitel: „Poprvé po 1 000 letech nezůstává v židovské čtvrti jediný Žid. Ani jedna budova nezůstala neporušena. Tím je návrat Židů znemožněn.“ UNESCO mlčelo i tehdy, když jordánští okupanti v průběhu následujících dvaceti let z ideologických a náboženských důvodů bránili Židům v přístupu k jejich nejsvětějším místům.

Soustavné mlčení UNESCO volá do nebe. Patří sem i vybagrování jihovýchodního cípu Chrámové hory v letech 1999 a 2000. Za účelem stavby mešity tehdy Waqf vyvezl 9 000 tun sutě z tzv. Šalomounových stájí: to je archeologický zločin srovnatelný s tím, když Talibán vyhodil do povětří sochy Buddhy nebo když archeologické poklady ničil Islámský stát. Tím, že židovský stát takovou nehoráznost na území pod svou suverenitou z politických důvodů strpěl, může být v tomto případě dokonce obviněn ze spolupachatelství.

Skandální je i to, co UNESCO v rezoluci pod názvem „Okupovaná Palestina“ neříká. „Dokument označuje jeruzalémské lokality pouze arabskými názvy“, jásá katarská stanice Al-Džazíra. Vazby svatého Písma Židů a křesťanů k tomuto místu jsou zde ignorovány právě tak jako nezpochybnitelná historie, kdy na tomto pahrbku po staletí stál židovský chrám. „Židovské dějiny jsou vymazány, a to důsledně včetně jazyka. Král Šalomoun sem, Herodes tam.“, stěžuje si Georg M. Hafner v listu Jüdische Allgemeine a rozhodnutí UNESCO k „okupované Palestině“ označuje za „nestydatý antisemitský útok, jakému není rovno“. Kdykoli je v rezoluci UNESCO jmenován Izrael, vždy je k němu připojen přídomek „okupační mocnost“, čímž se zpochybňuje legitimita Státu Izrael. Podobný úděl má izraelský archeologický úřad, který je relativizován slůvkem „takzvaný“. Kdo si ještě pamatuje na Rudé právo, hned ví, oč jde.

Nejnovější události kolem jeruzalémské Chrámové hory vzbuzují řadu otázek. Co motivuje mezinárodní společenství? Což se ani vzdělaní Arabové nebojí o svou věrohodnost, když takto pošlapávají historická fakta? Jsou snad vedoucí představitelé německého křesťanstva tak špatně informovaní, že už ztratili schopnost vidět, že ztrácejí věrohodnost, když se nechají zneužít politickou propagandou a nábožensko-mocenskými úvahami natolik, že jejich hodnoty ztrácejí hodnotu? © Johannes Gerloff, Institut Williama Wilberforce, www.wilberforce.cz

Přel.: -mk-