Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2334 přijatá 23. prosince 2016 rozhodně není dobrým vánočním dárkem tomuto světu. Nepřináší ani pokoj, ani nesvědčí o dobré vůli.
Přijaté znění popírá zásadu zakotvenou v rezoluci RB OSN č. 242 z roku 1967, která se stala základem pro mírové dohody Izraele s Egyptem a Jordánskem i dohody z Osla, jejímiž svědky jsou i někteří současní členové Rady bezpečnosti. Tento dokument stanoví, že míru má být dosaženo jednáním s cílem dohodnout se na bezpečných a uznávaných hranicích.
Zmínky v nové rezoluci o „hranicích z roku 1967“ a „okupovaných palestinských územích“ předbíhají výsledek těchto jednání a zavádějí pojmy, které nebyly dosud předmětem dohody, například předem říkají, která území by měla patřit Palestincům. Jde tedy o politické proklamace, které zjevně prosazují názory pouze jedné strany sporu. Tímto způsobem nelze dospět k spravedlivému a trvalému míru, neboť důsledkem bude pouze posílení neústupnosti palestinských vůdců, kteří nejsou ochotni uznat právo Izraele na existenci.
Předmětná rezoluce, přijatá podle 6. kapitoly Charty OSN (Pokojné řešení sporů), není závazná a obsahuje pouhé deklarace, které nemají význam z hlediska mezinárodního práva. Zařazuje se tak do dlouhé řady rezolucí OSN, jež odsuzují Izrael a současně přehlížejí porušování dohod palestinskou stranou, jakým je například povzbuzování terorismu a odmítání mírového soužití. OSN se tak sama degraduje na propagandistický nástroj protižidovské nenávisti. Není tomu poprvé, kdy se k tomu snížila. Jistě přijde den, kdy budou tyto ostudné rezoluce revokovány stejně, jako byla zrušena rezoluce VS OSN č. 3379 prohlašující sionismus za formu rasismu.
Překážkou míru totiž nejsou izraelské vesnice a města budovaná na místech, která jsou spjata s tisíciletou židovskou historií. Je jí nenávist těch, kteří nechtějí přiznat Židům právo na sebeurčení.
Mojmír Kallus, ICEJ ČR