V Jeruzalémě je, jak se zdá, se konečně objevilo na obzoru ukončení jednoho sporu, který trval téměř pětadvacet let. Počátkem října vyjádřila organizace “Ženy od Zdi nářků” souhlas s rozhodnutím, že bude pro své modlitby používat nově zřízeného areálu u Západní zdi, otevřeného již 28. srpna. Mužům byl dosud u někdejší Západní zdi židovského chrámu přidělen areál široký 48 m, zatímco úsek pro ženy je široký jen dvanáct metrů. Na konci srpna otevřel ministr hospodářství Naftalí Bennett třetí část (mezi mostem Mughrábí a Robinsonovým obloukem při jižní části zdi), kde se smějí podle neortodoxních pravidel modlit ženy i muži. Patronát nad touto částí má převzít grémium složené z příslušníků různých denominací. Prozatím je zeď pod správou “Ha-Keren le-Morešet ha-kotel” (Nadace pro dědictví Zdi nářků), která stanovuje přísná pravidla. Její pracovníci dohlížejí, aby ženy u Zdi nářků byly slušně oblečeny a chovaly se i jinak “přiměřeně”. O tom, co je “přiměřené”, se už léta vedou spory. Iniciativa “Ženy od Zdi nářků” se snaží prosadit, aby ženy směly právě tak jako muži mít na sobě židovský modlitební šál talit a modlitební řemínky tfilín. Krom toho chtějí, aby jim povolili hlasitý zpěv a předčítání ze svitku Tóry. Na počátku každého židovského měsíce přicházejí ženy ve skupině a to, co požadují, také dělají. Kvůli protestům ze strany ultraortodoxních věřících dochází v poslední době neustále k potyčkám i zatýkání členek skupiny.
V dubnu 2013 jeruzalémský soud prohlásil, že nosí-li ženy modlitební šál a modlí-li se nahlas, nenarušují tím ani místní zvyklosti ani nevyvolávají veřejné pohoršení. Podle židovské tradice ženy, které u Zdi nářků zpívají nahlas, předčítají z Tóry nebo mají na sobě modlitební šál, znesvěcují území okolo této zdi. Soud však dospěl k závěru, že “místní zvyklosti” se nemusejí nutně shodovat s ortodoxními. Své rozhodnutí soudce zdůvodnil precedentními rozsudky Nejvyššího soudního dvora.
Již rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora z roku 2003 se stalo podnětem k vyhrazení části západní opěrné zdi okrsku, na němž kdysi stával židovský chrám, ležící poněkud jižněji a oddělené od tradičního areálu Zdi nářků, pro modlitbu “Žen od Zdi nářků” a jiných neortodoxních seskupení, s tím, že vláda musí na uvedeném místě zajistit vybudování přiměřeného místa pro modlitby. Na prosbu ministerského předsedy se toho v roce 2013 ujal vedoucí “Židovské agentury” a použil deset let starého návrhu Nejvyššího soudního dvora. Nápad se zřízením dalšího místa pro modlitbu na území archeologického parku u Robinsonova oblouku uvítala severoamerická židovská sdružení, k nimž patří ortodoxní, konzervativní i reformovaní rabíni. “Ženy od Zdi nářků” se však stavěly proti tomuto návrhu. Vytýkalo se jim, že jim jde pouze o demonstraci síly a že se ani nechtějí modlit, že jejich záměrem je jen postavit společenský řád na hlavu. Vůči těmto výtkám se ženy bránily. Chtěly jenom dosáhnout svých práv, ne však zrušit či třeba jen zpochybnit oddělení pohlaví u Západní zdi. Dále zdůrazňovaly, že se “chtějí modlit, kde se modlí všichni!” A tuto možnost by nyní měly mít u nově zřízeného úseku zdi.
Miriam Holmer, Institut Williama Wilberforce