Dozvuky tragické události na palestinské ambasádě budou prvním testem nové vlády
Nový rok nezačal pro Palestince dobře, alespoň pokud jde o jejich pověst mezi Čechy. Hned 1. ledna došlo v nové budově palestinské mise v Suchdole k explozi, při níž byl těžce zraněn palestinský velvyslanec Džamál Muhammad Džamál, který zraněním následně podlehl.
Průměrný Čech se příliš nezajímá o zahraniční politiku, a tak by tragická událost asi zůstala zprávičkou černé kroniky, která brzy zapadne. Sami Palestinci se však rychle začali starat o to, aby vyvolala větší pozornost. Zasloužili se o to zjevně zmatenými komentáři snažícími se výbuch vysvětlit. Mluvčí ministerstva zahraničí z Ramalláhu přišel s teorií, že velvyslanec zahynul při otevírání trezoru, který nebyl přes 20 let používán a patrně byl chráněn jakousi trhavinou. Místní palestinský zaměstnanec, který je s chodem pražského úřadu asi lépe obeznámen, naopak tvrdil, že trezor byl používán každodenně. K tomu se přidala Džamálova dcera, která do rádia dobrou češtinou opakovala, že její otec se stal obětí atentátu. Policejní vyšetřování se přiklání k verzi, že šlo o nešťastnou náhodu, takříkajíc pracovní úraz při neodborné manipulaci s výbušninou.
Ponechme stranou otázky, proč vůbec potřebují Palestinci pro svou diplomatickou práci trhavinu nebo proč velvyslanec nepřenechal práci s ní odborníkům, které má jistě k dispozici. Pravá pikantnost posouvající věc do roviny mezinárodního skandálu měla teprve přijít.
Ukázalo se, že Palestinci se stěhovali do nové budovy ještě předtím, než byla zkolaudována, a že proto dosud není chráněna diplomatickou imunitou. Česká policie mohla proto nerušeně provádět vyšetřování na místě. Při té příležitosti zjistila přítomnost nelegálně držených zbraní. Po prvních divokých mediálních spekulacích bylo potvrzeno, že šlo o osm pistolí a čtyři samopaly. To ovšem představuje vážné porušení mezinárodních diplomatických úmluv. České ministerstvo zahraničí proto požádalo Palestince o vysvětlení.
S vysvětlením se dostavil do Prahy náměstek ministra zahraničí Džarádat. Při volbě tohoto emisara Palestinci opět neměli šťastnou ruku. Novináři jej identifikovali jako hrdého otce sebevražedné atentátnice Hanadí Džarádatové, která v době krvavého vraždění známé jako druhá intifáda v roce 2003 explodovala v restauraci Maxim v Haifě a zabila 21 lidí, včetně tří dětí. Mezi mrtvými a zraněnými bylo také mnoho Arabů, kteří právě v Haifě a okolí žijí s Židy většinou pokojně. Editoři TV Nova zřejmě usoudili, že obě exploze tvoří vhodnou souvislost, a tak informaci o Džarádatově rodině opakovaně vysílali.
I bez toho by ale bylo pro pana náměstka obtížné vzbudit u českého obyvatelstva sympatie. Vysvětlení totiž znělo, že zbraně pocházejí ještě z dob komunistického Československa a jsou darem zdejších komunistů Arafatově Organizaci pro osvobození Palestiny, která byla koncem 80. let ještě všeobecně považována za teroristickou organizaci.
Není divu, že pozornost se nyní zaměřila na samotnou existenci palestinského zastoupení. Česká vláda v listopadu 2012 jako jediná evropská země hlasovala v OSN proti deklaratornímu povýšení statusu Palestinské autonomie na nečlenský stát. Jak je tedy možné, že má tento stát-nestát v Praze velvyslanectví? Pro vysvětlení je nutno se opět vrátit do doby komunismu. Jásir Arafat vyhlásil palestinský stát už jednou, v roce 1988 v Alžírsku. Krok to byl věcně nesmyslný, Arafat neměl na území údajného státu ani přístup, ale stejně jako dnes byl i tehdy jeho účel propagandistický, a komunisté jej rádi podpořili. A tak v únoru 1989, krátce po Palachově týdnu, ještě stihla KSČ schválit vznik velvyslanectví neexistujícího státu v Praze. Polistopadový režim pak zjistil, že změnit status quo je v diplomacii téměř nemožné. Nová česká diplomacie ustoupila nátlaku celého arabského světa a úřad zůstal zachován.
Palestinci nyní na otázku svého zastoupení přivolali pozornost sami a mezi lidmi se ozývá volání po kroku, který zní logicky: velvyslanectví zrušit. Starosta Suchdola svolal demonstraci a požaduje po ministerstvu zahraničí přemístění Palestinců do bezpečnější zóny. Na internetu vznikla petice požadující zrušení diplomatického zastoupení, ke které se k 1. 2. připojilo přes 3 000 občanů.
Neplánovaná situace staví nového ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka hned po nástupu do úřadu před první zkoušku. Je známo, že dosavadní polistopadovou zahraniční politiku považuje za příliš proizraelskou. Komunistická strana Čech a Moravy už vydala prohlášení, že očekává v tomto směru změnu. Komunisté opět názorně ilustrují, že se nezměnili. Je na panu Zaorálkovi, aby ukázal, kam hodlá svými činy směřovat.
Mojmír Kallus