Bouřlivá debata o soudních reformách v Izraeli
Jürgen Bühler
Učiním z nich jediný národ v zemi, na izraelských horách, a jediný král bude králem všech. Nebudou to už dva národy a nebudou už rozděleni na dvě království.“ (Ez 37,22)
V posledních týdnech je více než zřetelně vidět, že Izrael je v sevření nejhorší krize od znovuzrození národa v roce 1948. Všechny předchozí velké hrozby, kterým čelil, přišly zvenčí – válka o nezávislost, šestidenní válka a jomkipurská válka. Současný konflikt ohledně soudní reformy prosazované koaliční vládou je však vnitřní hrozbou. Je to boj bratra s bratrem. Někteří říkají, že jedná o konflikt sekulárního státu se sídlem v Tel Avivu s náboženským státem z Jeruzaléma. Není to však tak jednoduché. V mnohém jde o to, zda smí nacionalistická a náboženská vládní koalice podřídit svým názorům celou společnost. To se netýká pouze sekulárních Židů, ale také těch tradicionalistických, stejně jako arabské, křesťanské a muslimské menšiny, a také i místní komunity mesiánských Židů.
Ani jedna ze stran nemá hranice vymezeny tak jednoznačně, jak se zdá. Každý si uvědomuje, že určitý stupeň soudních reforem je potřebný. Přesto i v konzervativnějších a religióznějších částech společnosti mnozí cítí, že stát potřebuje silnou soudní moc, která by kontrolovala vládní rozhodnutí a udržovala rovnováhu, zvláště v zemi, kde se extrémy vyskytují v obou táborech.
Izraelský politický komiks nedávno převyprávěl biblický příběh o králi Šalamounovi, který přikázal rozpůlit dítě, o něž se hádaly dvě ženy, aby určil, která z nich je pravá matka. Komiks zobrazuje premiéra Netanjahua, jak rozdělení nikoli pouze navrhuje, nýbrž jak skutečně půlí dítě představující Izrael. Komiks se objevil v levicových novinách Ha’aretz, které jsou známé tím, že Netanjahuem opovrhují.
Po pravdě řečeno jsem toho názoru, že ve skutečnosti ani jedna strana neshody není svolná ke kompromisu a obě hrozí národ rozdělit. Prezident Isaac Herzog sice prokázal velké státnické kvality a navrhl skutečnou cestu k dosažitelnému kompromisu, obě strany však rozhovory o kompromisu ukončily, přičemž opozice odešla jako první.
Izrael si nedávno připomenul Tiš'a be-av, židovský den zármutku nad zničením prvního a druhého Chrámu v Jeruzalémě. Talmudičtí mudrci tvrdí, že důvodem pro druhé vyhnanství byla sinat achim, neboli „nenávist mezi bratry“. Izrael byl vnitřně příliš rozdělen, a Hospodin jej proto soudil.
Nedávný esej současnou situaci přirovnal také k jomkipurské válce, která vypukla přesně před 50 lety, kdy si novodobý Izrael musel poradit s největší existenční hrozbou. Autor článku však poukázal na rozdíl mezi oběma situacemi v tom, že tentokrát Izrael nemá co do činění s náhlým překvapivým útokem, ale že obě strany kráčejí vstříc katastrofě s očima dokořán.
Současná krize skutečně reálně ohrožuje jednotu a společenské předivo národa. Zůstávám však optimistou – ne protože věřím politikům, ale protože Bible jasně říká, že Hospodin přivedl svůj lid zpět a že „již nikdy nebudou vykořeněni ze své země“ (Am 9,15). Naopak, Hospodin slibuje, že po návratu se z Izraele stane „jeden národ“ (Ez 37,22) a jeho obnova bude zakončena slavnou duchovní obnovou; jelikož vskutku, „já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal.“ (Ez 36,24–36)
Uprostřed sporu o soudní reformy vzpomeňte, že Pán slibuje: „A vrátím ti soudce, jako byli na počátku, tvoje rádce, jako byli zprvu; pak tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrným. Sijón bude vykoupen soudem a ti v něm, kdo se obrátí, spravedlností.“ (Iz 1,26–27)
Modleme se za Bohem vytvořenou jednotu Izraele a za to, aby vládci s moudrostí a pokorným srdcem přinesli národu mír. Vím, že Pán odpoví na naše modlitby, protože to již přislíbil ve Svém slově.
Dr. Jürgen Bühler je prezident Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém; přel.: - tb-