Svátek stánků 2024 očima Izraelců

Svátek stánků 2024 očima Izraelců

Účastníci letošní oslavy Svátku stánků se vesměs shodují, že její průběh byl v mnoha ohledech mimořádný. Stojí však vždy za to také zjistit, jak to vidí lidé zvnějšku, a obzvláště zajímavé je slyšet hlas těch, pro něž jsme uspořádali otevřený večer – izraelským občanům. Následující článek napsala Greer Fay Cashman, zkušená novinářka listu Jerusalem Post, pro svůj pravidelný blog komentující dění v izraelské společnosti.

Málokdy věnuji na svém blogu Grapevine celý článek jediné události. Ale v případě Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, které působí v Izraeli již 44 let a bylo otevřeno v roce 1980 jako protiváha exodu většiny ambasád z Jeruzaléma, ani celý článek nestačí na to, abych vyjádřila, v čem všem se ICEJ podařilo Izrael podpořit.

Izraelská média přinášejí množství příběhů o antisemitismu, protiizraelské zaujatosti a demonstracím na celém světě, až mají tendenci zapomínat, že Izrael a židovský národ mají v mnoha zemích také nežidovské přátele, o čemž svědčí mimo jiné národnostně a nábožensky rozmanitá rodina ICEJ.

Za 44 let své přítomnosti v izraelském hlavním městě pomohlo ICEJ přivést do Izraele 188 tisíc nových přistěhovalců, zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu, a to ještě dávno před pádem železné opony.

Po celém světě má miliony příznivců, kteří přispívají finančními dary, díky nimž jsou hladoví v Izraeli ošaceni a nasyceni; noví olim ze zemí, v nichž jsou perzekuováni, dostanou příspěvek na cestu; jsou zakoupeny naléhavě potřebné sanitky, protipožární vybavení a protiraketové kryty, a zůstane ještě na mnoho dalších potřeb.

ICEJ pořádá každoročně Svátek stánků

Každý rok v době sukótu pořádá ICEJ svůj Feast of Tabernacles, kam přijíždějí tisíce evangelikálů z celého světa jako výraz víry a solidarity.

Počet účastníků se sice v letošním roce kvůli válce snížil asi na 500, ale počet zastoupených zemí se nezměnil. Impozantní přehlídka vlajek, která byla součástí „Defilé národů“ v prostorách jeruzalémského muzea Tower of David, obsahovala státní symboly 50 zemí.

Mnoho dalších lidí přijet chtělo, jak nám vysvětlovala Karen Beattie z Británie, ale vinou zrušených leteckých spojů a zpoždění bylo těžké dorazit. Sama Beattie, která byla v Izraeli už na několika předchozích oslavách Svátku stánků, to letos stihla jen tak tak. V jejím případě bylo zrušeno postupně osm letů, na které si rezervovala a zaplatila letenky. Nakonec se jí podařilo najít let na Kypr, odkud přiletěla do Izraele. Nešlo jí ani tolik o peníze, které jí snad budou vráceny, jako o to, aby nepřišla o oslavu Svátku stánků.

Mezi vlajkonoši byli lidé ze zemí, které ani nemají s Izraelem diplomatické styky, nebo jsou vůči Izraeli nepřátelsky naladěné, jako například Indonésie, Malajsie, Írán, Jižní Afrika nebo Irsko.

Jiní zástupci z dalších zemí přicestovali se zpožděním a mnozí další byli s účastníky alespoň na dálku přítomni pomocí přímého přenosu na sociálních sítích.

Prezident Herzog poděkoval křesťanským přátelům Izraele

Prezident Jicchak Herzog, který ve své předchozí funkci předsedy Židovské agentury ICEJ velmi dobře poznal, poslal srdečný video pozdrav, v němž poděkoval křesťanům za podporu Státu Izrael a zmínil Izajášovo proroctví, že Jeruzalém bude domem modlitby pro všechny národy.

„Proti našemu lidu byla rozpoutána nenávist v plné síle,“ řekl Herzog s odkazem na situaci, v níž se Izrael ocitl po 7. říjnu 2023. Poznamenal, že mezi obětmi vraždění a únosů byli občané 38 zemí.

Prezident zmínil, že ICEJ považuje za důležitou součást řešení problému nenávisti, brutality a zla, a poděkoval účastníkům Svátku stánků, že přijeli do Izraele v jeho nejtěžší hodině. Když navštěvoval místa zdevastovaná masakrem Hamásu, byl inspirován množstvím křesťanských dobrovolníků, kteří přijeli pomáhat.

V průběhu večera byli mnohokrát vzpomenuti rukojmí, v projevech i v modlitbách. To je další znamení, že Izrael není v úsilí o jejich propuštění sám.

Dalším hostem byl ministr hospodářství a bývalý jeruzalémský starosta Nir Barkat, který má z doby svého působení na jeruzalémské radnici s ICEJ bohaté zkušenosti a hovořil už na mnoha jeho akcích. Čerstvý pětašedesátník tentokrát mluvil za izraelskou vládu.

Zdůraznil, že přítomnost poutníků a úsilí ICEJ nelze brát jako samozřejmost. „Přišel jsem, abych vám salutoval,“ řekl. Barkat navštěvuje mnohé pohřby padlých vojáků. Jejich příbuzní mu říkají, že válka nesmí přestat. „Musíme vyhrát, a my vyhrajeme“, citoval zarmoucené rodiny. „Jakmile tuto válku vyhrajeme, můžeme k sobě přiblížit umírněné arabské státy. Všichni chápeme, jakou hrozbou je terorismus po celém světě.“

Na shromáždění bylo přítomno mnoho Židů včetně rabínů a dalších nábožensky založených občanů, což dokazuje, že přijímat jeden druhého nemusí být tak složité, jak si mnozí myslí. Celý večer byl ostatně zahájen troubením na šófar osobou zahalenou do talitu. Zvuk šófaru se nesl daleko za hranice muzea.

Písně v podání souboru rodičů a příbuzných padlých vojáků

Jednou z nejdojemnějších částí večera byl recitál pěveckého sboru Or LaMišpacha, jehož členové jsou rodiče a příbuzní vojáků IDF, kteří padli v boji. Organizaci vede podplukovnice v záloze Irit Cohen Gunders, která v důstojnické funkci u ženijního vojska posílala vojáky do bitvy a pak chodila na pohřby těm, kteří se nevrátili. Strávila mnoho času na hřbitovech ve snaze potěšit zarmoucené rodiny a pomoci jim v jejich zármutku. Tři takové rodiny jednou pozvala k sobě domů a jejich reakce jí ukázala, jak moc potřebují ve svých životech světlo, emocionální pomoc a radu. A také hudbu. Po osmnácti letech se organizace rozrostla ze tří rodin na 2500 rodičů a 15000 sourozenců, kteří spolu nejenom zpívají, ale takém pracují jako dobrovolníci v různých organizacích. Sbormistrem je známý skladatel a dirigent Kobi Ošrat.

Cohen Gunders některé členy sboru představila. Byl mezi nimi i Uri Weinberg, který ztratil v izraelských válkách tři syny. Sbor, jehož členové při zpěvu vyzařovali radost ze života, byl oceněn ovacemi vstoje.

Současný šéf Židovské agentury Doron Almog mluvil o několika věcech, mezi jiným o bezpodmínečné lásce. Poděkoval účastníkům, že přijeli do Izraele v takto turbulentní době, kdy země bojuje o svou existenci, a dodal: „To, co vás sem přivedlo, je vaše vřelá láska k Izraeli. Jste naši partneři, naši přátelé – a my vás milujeme.“

David Parsons, viceprezident a hlavní mluvčí ICEJ, ve svém proslovu zmínil, že někteří Židé podezřívají evangelikální křesťany z nekalých motivů při pomoci Izraeli. Patří mezi ně údajná snaha uspíšit druhý příchod Kristův nebo vina za staletí křesťanského antisemitismu. Američan Parsons, který žije v Izraeli 30 let, řekl, že osobně necítí vinu, ale odpovědnost, aby se tato stránka historie uzavřela. „Po holocaustu by se měl antisemitismus schovávat někde v koutku v hanbě. Namísto toho se pyšně prochází po ulicích. Je to jakési tajemství, proč jsou lidé tak posedlí nenávistí k Židům, ale stejně jako je tajemstvím nenávist, je tu taky tajemství lásky.“

Prezident ICEJ Juergen Buehler byl letos nepřítomen, protože nedávno prodělal operaci a je v rehabilitaci. Jestliže jsou všechna přání vyslovená na jeho adresu v nebi slyšet, pak bude brzy zase na nohou.

Greer Fay Cashman, Jerusalem Post. Přeložil Mojmír Kallus (kráceno)