Tajná armáda Hamásu
Proč bylo 14 fotografů 7. října před svítáním připraveno na střechách?
Když Izrael překvapí své nepřátele, slaví vítězství. Příkladem může být zničení egyptského letectva na začátku Šestidenní války v roce 1967, záchranná operace Entebbe v roce 1976 nebo útoky na pagery Hizballáhu vloni v Libanonu.
Když je naopak Izrael překvapen, jako za jomkipurské války v roce 1973 a při útoku Hamásu 7. října 2023, následky jsou devastující. Jedna z výhod, kterou Hamásu poskytly jeho teroristické tunely, je, že teroristi vystupující z tunelu využívají moment překvapení. Něco takového Izrael nemá.
Vojenské, zpravodajské a politické vedení Izraele bylo před dvěma lety zaskočeno. Dokonce i podporovatelé Hamásu v Íránu a Kataru a jeho spojenci v Hizballáhu tvrdili, že načasování útoku je překvapilo.
Kdo to tedy mohl vědět? A kdo překvapen nebyl?
Šetření mezinárodně známého fotožurnalisty a mediálního poradce Davida Katze naznačuje, že čtrnáct dobře známých, elitních fotožurnalistů z Gazy se náhodou ráno 7. října ocitlo na střechách před půl sedmou ranní, aby mohli dokumentovat počáteční fázi útoku raketami, který poskytl krytí pro překvapivou infiltraci teroristů Hamásu do Izraele.
Čas, kdy byly fotografie pořízeny, ověřili nezávislí experti, kteří analyzovali počasí a světelné podmínky. Na základě meteorologických a fotometrických dat se prokázalo, že osvětlení odpovídá krátkému času před rozedněním, což potvrzuje, že fotograf už musel stát připraven na místě předtím, než útok začal. Fotografie potvrzují načasování, které studie zmiňuje, i když samy o sobě nedokazují záměr nebo informace o útoku předem. Podezřele dobré načasování a spojení s Hamásem sice naznačuje, že fotografové mohli být o útoku předem informováni, ale pro definitivní závěr je třeba mít víc informací.
Všech čtrnáct fotografů publikovalo impozantní fotografie raketové salvy v agenturách Reuters, Associated Press, Agence France-Presse, Getty Images, a v turecké státní agentuře Anadolu.
Načasování těchto snímků s dobrým výhledem může znamenat, že přesně věděli, kdy palba začne. Někteří z nich, jako Mahmoud Issa z agentury Reuters, zveřejnil na Instagramu fotografie východu slunce během útoku. Někteří pokračovali ve fotografování po celý den na klíčových místech, jako je nemocnice Šífa, když tam dorazili rukojmí, nebo u hraničního plotu, když vzplál tank kapitána Omera Neutry. Všichni se nápadně ukazovali vždy ve správný čas na správném místě.
Jediná fotografka mezi nimi byla Fatima Shabir z Associated Press, kterou v roce 2021 vyznamenal Hamás při příležitosti „dne loajality palestinských novinářů“. Jde o každoroční událost pořádanou mediálním úřadem vlády Hamásu, jejímž deklarovaným cílem je uvést média do souladu s agendou Hamásu. Shabirová nahrála pro akci propagační video.
Ve stejném roce mediální úřad Hamásu vyznamenal také fotografa Mohammeda Abed al-Babu, který byl 7. října také na střeše v Gaze.
O rok později ocenil Hamás kameramana Reuters Fadi Shana’u, který byl rovněž nalezen 7. října na střeše. Na ceremonii měl na sobě oficiální šátek mediálního úřadu Hamásu.
Katz věří, že jeho výzkum dokazuje, že těchto čtrnáct fotografů z Gazy dostalo od Hamásu informace, kdy dojde k raketovému útoku, což by znamenalo, že se stali spolupachateli útoku na izraelské civilisty.
„V době, kdy je žurnalistika pod bezprecedentním tlakem, vidíme znepokojivý kolaps novinářské odpovědnosti a nepříjemné rozmazání hranice mezi pozorovatelem a účastníkem,“ říká Katz. „Čtrnáct fotografů z Gazy bylo připraveno, aby zaznamenali historii, zároveň s teroristy, kteří ji uvedli do pohybu.“
Katz se ptá, proč Reuters, AP, AFP, Getty, a dokonce i The New York Times uveřejňovali fotografie ze 7. října, aniž by se veřejně zajímali o přístup fotografů, jejich kontakty nebo etiku distribuce. Tyto fotografie se staly prvními a nejsetrvalejšími vizuálními doklady masakru.
Stejní fotografové získali později přístup do všech dalších velkých mediálních událostí v Gaze: nemocnice, márnice, propouštění rukojmích, pohřby i silně režírované scény destrukce.
„Zatímco západní novináři měli z bezpečnostních důvodů zakázaný přístup, tato vybraná skupinka prakticky monopolizovala vizuální stránku příběhu,” říká Katz. „Důsledky jsou ohromující: celý svět viděl Gazu téměř výhradně skrze obrazy pořízené skupinou, která je napojena na pachatele útoku 7. října. Tyto obrazy, nezpochybněné a nefiltrované, byly do nekonečna recyklovány v novinách, televizním vysílání a na digitálních platformách a tím určovaly vnímání a debaty daleko mimo bojiště.“
Katz si myslí, že onoho dne byla v Gaze pro novináře překročena hranice. Jeho výzkum vzbuzuje otázky o etice, zdrojích a odpovědnosti globálních médií. „Když globální mediální domy spoléhají na osoby s informacemi od teroristů, kteří jsou dokonce možná přímo napojeni na tyto organizace, opouštějí tím vlastní standardy práce se zdroji, nezávislosti a integrity. Žurnalistika přestává být hlídacím psem moci a stává se místo toho nositelem propagandy,“ varuje Katz.
Média měla alespoň provést důkladnou kontrolu. Podle Katze ale ještě není pozdě. „Jestliže první povinností novináře je pravda, pak 7. říjen představuje krizový bod. Média se musí konfrontovat s otázkou, jak mohla dopustit, aby se obrazy zrozené z kolaborace s teroristy staly základem globálního záznamu.
„Bez transparentnosti, odpovědnosti a reformy bude důvěryhodnost mezinárodního zpravodajství dále upadat, a to právě ve chvíli, kdy svět tolik potřebuje jasno.“
Studie se zaměřila na oněch čtrnáct novinářů, kteří byli na střechách za svítání 7. října, ale zkoumala také celkově práci 45 fotografů, jejichž snímky jsou od té doby ozdobou renomovaných agentur a titulů. Navzdory obvinění, že Izrael záměrně útočil na novináře v Gaze, z těchto 45 byl během války zabit pouze jeden, infiltrátor ze 7. října Hassan Eslaiah, jehož vazby na Hamás odhalil HonestReporting. IDF později zveřejnila oficiální dokumenty Hamásu dokazující, že byl teroristou v brigádě Chán Júnis.
Takže IDF se naopak vědomě vyhýbala zabíjení gazanských novinářů? Pro ty, kdo věří verzi Hamásu, to bude možná to největší překvapení.
Gil Hoffman je výkonný ředitel proizraelského mediálního watchdogu HonestReporting. Předtím sloužil 24 let jako hlavní politický korespondent a analytik listu The Jerusalem Post.
Zdroj: Jerusalem Post. Přel.: -mk-