To, že se v jarních měsících ve Valašském Meziříčí koná pod názvem „Chaverut“ série veřejných programů věnovaných Židům a Izraeli, je v tomto valašském městě už samozřejmou tradicí. Letošní desátý ročník potvrdil dobře fungující spolupráci mezi všemi třemi důležitými partnery, kteří jsou pro pořádání podobných akcí nezbytní: místní pobočkou ICEJ, vedením města a zástupci křesťanských církví.

Úvodního diskusního večera se zúčastnil zástupce izraelského velvyslance Shachar Shelef a předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Takové reprezentativní složení přilákalo dosud rekordní počet účastníků. Navzdory pěknému slunnému počasí přišlo do velkého sálu Žerotínského zámku na dvě stě občanů, kteří zaplnili téměř všechna volná místa.

Shachar Shelef ve svém úvodním vystoupení nastínil analýzu současného dění v celém blízkovýchodním regionu. Nejprve upozornil na významné rozdíly v jeho historickém vývoji oproti Evropě, které musíme mít na paměti, abychom nevytvářeli falešné analogie. Po první světové válce se na území rozpadlé Osmanské říše někteří vůdci pokusili importovat z Evropy sekulární model státu. Zatímco v Evropě však byl výsledkem staletí vývoje a byl doprovázen rozvojem demokracie, svobody a lidských práv, lidé jako Mustafa Kemal Atatürk v Turecku nebo šách Réza Páhlaví v Íránu vnutili tento model muslimské společnosti násilím, což muselo přinést reakci. Dnes vládne v Íránu teokratická diktatura a v Turecku islámská strana, která se těší značné podpoře veřejnosti. Vývoj, který nyní pozorujeme v mnoha arabských zemích, má stejné kořeny. Jakmile povolí diktatura, demokratický proces vynese do popředí nábožensky motivované radikály. Západ pak stojí před dilematem, zda je lepší pragmaticky podporovat diktátory, kteří jsou předvídatelní a zachovávají stabilitu země, nebo dát přednost svobodě, jež ale plodí nestabilitu, násilí a utrpení nevinných lidí.

Také Karel Schwarzenberg, který hovořil o tradičně dobrých česko-izraelských vztazích, začal historickým exkurzem. Zmínil Hilsnerovu aféru z roku 1899 a důležitou roli T. G. Masaryka, který se podle něj rozhodujícím způsobem zasloužil o to, že v pozdějším Československu byl antisemitismus na oficiální úrovni nepřijatelný a nikdy nedosáhl ani mezi lidem takové intenzity jako v okolních zemích. Československá vojenská pomoc rodícímu se Izraeli v roce 1948, kterou sice umožnil Stalin, ale při jejíž organizaci sehrál významnou úlohu prezidentův syn Jan Masaryk, patří k další významné kapitole v příběhu přátelství a vzájemné důvěry. Jakmile jsme se po roce 1989 opět stali svobodnou zemí, ihned jsme na tuto tradici navázali a dnes patříme k nejbližším spojencům Izraele ve světě.

Předseda zahraničního výboru nicméně konstatoval, že spojenectví neznamená nekritickou podporu, a jako příklad politiky, s níž nesouhlasí, uvedl budování osad na sporných územích. Jeho kritika byla nicméně vyvážena konstatováním, že je logické, když Izrael začal stavět v Jeruzalémě po jeho sjednocení další čtvrti. Některé z nich totiž leží za tzv. zelenou linií, a proto jde formálně také o „osady“. Schwarzenberg to výslovně neřekl, ale dalo by se z toho usoudit, že je mu jasné, že v případě dohody budou tyto „osady“ přičleněny k izraelskému území.Dotazy směřující převážně na izraelského diplomata potvrdily známý trend těchto pořadů. Lidé se ptají téměř na každé myslitelné téma, dotazy jsou často poučené a jen zřídkakdy nepřátelsky laděné.Vyměřený čas uplyne vždy rychleji, než aby se dostalo na všechny zájemce.

Tentokrát se o to částečně postaralo tradiční hudební vystoupení, které část programu vyplnilo. Nikdo ovšem nelitoval. Vynikající mužský sbor Noach, další kreace neúnavného docenta Tomáše Novotného z ostravské univerzity, předvedl strhující vystoupení. Desátý ročník tak byl důstojně zahájen. Další dva pořady, vystoupení historičky dr. Kateřiny Čapkové a brněnského rabína Šlomo Kučery, jsou plánovány po uzávěrce tohoto čísla a reportáž z nich přineseme příště.

Mojmír Kallus