Palestinský intelektuál kritizuje neproduktivní politiku svých vůdců
Počátkem roku odhalili Izraelci rozsáhlou síť teroristů Hamásu na Západním břehu, tedy na území ovládaném Palestinskou samosprávou. 25 členů skupiny bylo zatčeno, většinou studentů univerzity Al-Quds v Abu Dis. Tito lidé nejsou zoufalci, neúspěšní a frustrovaní mladíci. Jsou to nejlepší mozky budoucí palestinské inteligence. Plánovali teroristické útoky v Izraeli, při nichž se hodlali vyhodit do povětří jako sebevražední atentátníci. Budoucí elita je ochotna pod vlivem propagandy obětovat vlastní životy.
Co to vypovídá o stavu palestinské společnosti, která na sebe v posledních měsících poutá pozornost tím, že z ní vycházejí stovky mladých lidí s touhou zabít co nejvíc Židů?
Bassam Tawil je palestinský intelektuál, který toto dění veřejně komentuje (jeho články naleznete na stránkách Gatestone Institute). Podle něj poslední události znamenají konec snah o vytvoření nezávislého palestinského státu. Společnost není soudržná a probíhají v ní neustálé třenice mezi různými salafistickými organizacemi (Hamás, ISIS, Islámský džihád), Fatáhem a dalšími teroristickými skupinami. To znamená, že v případě odchodu izraelské armády by se Západní břeh proměnil v bojiště všech proti všem, podobné tomu, co vidíme za izraelskými hranicemi.
Bassam píše: „My Palestinci jsme zřejmě neschopni dohodnout se i na těch nejzákladnějších produktivních a konstruktivních otázkách, jako je obnova domů, vzdělání a inteligentní využití milionů dolarů, které dostáváme od zahraničních dárců. Největší tragédie Palestinců není rok 1948, nýbrž 2016. Jediné, na čem se palestinské vedení a teroristé dokáží shodnout, je posedlost zničením Státu Izrael a vytvořením palestinského státu na jeho troskách. A ani u tohoto cíle se nedokáží shodnout na způsobu, etapách a prostředcích.“
V uplynulých letech se podle Tawila Palestinci domnívali, že svého cíle dosáhnou jednáním a neústupností, a proto své skutečné záměry skrývali. Když se však ukázalo, že Izraelci se nevzdají svého požadavku, aby byl jejich stát uznán jako židovský, palestinský extremismus se stal zjevným. Soustavně to potvrzují výsledky průzkumů veřejného mínění, podle nichž velká většina Palestinců podporuje ozbrojenou kampaň proti Izraeli a chce, aby byl židovský stát zničen. Průzkumy ukazují také znepokojivý nárůst popularity Hamásu na Západním břehu a pokles podpory pro Mahmúda Abbáse.
Tawil považuje za jediné rozumné řešení, aby Palestinci jednoznačně odmítli teror. Už od dob Jásira Arafata však dělají pravý opak. „Arafat si myslel, že Židy snáze přinutí k ústupkům, když budou jednat v atmosféře teroristických útoků. Jejich prováděním pověřil Hamás, který tak vyrostl v monstrum, jež nyní ohrožuje nejen Izrael, ale i OOP a Palestinskou autonomii. V důsledku toho jsme nuceni spolupracovat s Izraelci, pokud chceme přežít a nebýt zcela pohlceni Hamásem, jako se to stalo v Gaze.“
Tawil vidí vliv Hamásu na palestinskou společnost jednoznačně jako destruktivní a neproduktivní. Palestinské vedení si přitom stále nechce připustit, že útoky na Židy k ničemu nevedou. Místo toho využívá média k šíření lživé propagandy. „Stále dokola opakujeme tu hroznou chybu, že vychováváme své děti, generaci za generací, k nenávisti vůči Židům a Izraelcům. Přitom Izraelci sledují každý náš krok a naši nenávistnou propagandu dokumentují. Naše kredibilita se tak krok za krokem vytrácí.“
Autor se domnívá, že podporou teroru ztrácejí Palestinci na Západě kredit a že by naopak získali, kdyby se chovali rozumněji. V tomto bodu se obávám, že je příliš optimistický, pokud jde o postoj Západu. Přinejmenším některé evropské vlády a instituce se předhánějí v nesmyslných krocích, jako je uznání fiktivního palestinského státu, a tím dávají najevo, že Palestinci naopak nemusejí změnit vůbec nic, že jim bez jakýchkoli ústupků jejich stát najednou spadne do klína.
Bassam Tawil považuje za hloupé, že Palestinci Západu stále tvrdí, že chtějí mír a dva státy pro dva národy. „Cožpak si myslíme, že jsou úplně hloupí, neumějí arabsky a neorientují se na našich facebookových stránkách, kde i oficiální stránky palestinských bezpečnostních sil označují izraelská města Akko a Jaffa jako okupovaná?“
„Má-li nastat mezi Izraelci a Palestinci mír, musí Palestinci nejprve zkoordinovat svá očekávání. Naši vůdci musí uznat, že uprchlíci se nikdy „nevrátí“ do Izraele, Jeruzalém nikdy nebude hlavním městem Palestiny a nikdy nebudeme mít kontrolu nad údolím Jordánu (protože izraelské bezpečnostní obavy jsou naneštěstí oprávněné). Už dávno jsme měli uznat, že Židé v Palestině jsou a zůstanou, a že jejich vraždění na ulicích na tom nic nezmění. Nastal čas, abychom se pokusili, poprvé v dějinách, vytvořit mírumilovný a demilitarizovaný palestinský stát, na jaký Izraelci už desetiletí čekají a který nám jsou ochotni pomoci budovat. Doufám, že ještě není pozdě.“
Zdroj: The Gatestone Institute, zpracoval Mojmír Kallus