Dálnice I 19
Michael Kerem Yosef
Když v roce 2011 začala v arabském světě vlna revolucí, pro kterou se vžil název „arabské jaro“, nikdo nečekal na Blízkém východě takové změny, jakých jsme nyní svědky. Všeobecně vzato není těžké revoluci začít: najít dost lidí nespokojených se současnou situací není problém, zvláště v tomto regionu. Když začalo povstání v Sýrii, lidé tušili, že konflikt jen tak hned neskončí. Nikdo však nečekal, že polovina populace této 17milionové země se octne bez přístřeší a více než 200 tisíc lidí bude zabito.
Rozmach Islámského státu v Iráku a Sýrii donutil starobylé křesťanské komunity z okolí Mosulu v severním Iráku (oblast starověkého Ninive) a ze severovýchodní Sýrie prchat do Turecka a iráckého Kurdistánu. Když došlo v roce 2014 k rozhodující bitvě mezi syrskými Kurdy a ISIS o město Kobane, k těmto uprchlíkům se připojily tisíce dalších. Počet uprchlíků v Turecku se od vypuknutí občanské války v Sýrii zvýšil už na dva miliony.
Uprchlickou krizi takového rozsahu Blízký východ nepamatuje od první světové války. Je charakteristické, že jednou z příčin současného stavu je právě uspořádání, které tomuto regionu vnutily vítězné mocnosti po porážce Osmanské říše. Abychom pochopili, proč je dnes v této oblasti takový chaos, musíme rozumět vývoji událostí v té době. Vítězné mocnosti Velká Británie a Francie si tehdy rozdělily sféry vlivu a jejich ministři zahraničí Sykes a Picot narýsovali nové hranice států od stolu pomocí pravítka a tužky na mapách. Byli vedeni zájmy svých zemí získat geopolitický vliv a kontrolu nad těžbou ropy a nerespektovali složitou klanovou, etnickou a náboženskou strukturu, která na tomto území po staletí určovala mocenské poměry. Tyto umělé státy držely pohromadě pouze silou centrální moci. Žádný z režimů v Sýrii a Iráku nelze označit za demokratický, vždy šlo o různě zabarvené diktatury. Jakmile se jejich moc oslabila, všechny staré zlomové linie se oživily.
Jak máme jako věřící reagovat na tuto bezprecedentní uprchlickou krizi? Lidsky viděno je situace beznadějná a tragédie těchto lidí nezvladatelná. Ale jako učedníci Ježíše máme uprostřed krize jedinečnou příležitost oslovit potřebné poselstvím o Kristově lásce a pravdě, příležitost, jakou jsme v posledních sto letech v této oblasti neměli. Právě v době temnoty září světlo nejsilněji.
Mnozí čtenáři Bible v poslední době čerpají povzbuzení z poselství proroka Izaiáše, zejména 19. kapitoly, kde Bůh hovoří o silnici plné uctívání Boha a smíření, která spojuje národy, jež byly kdysi nepřáteli, ale nyní se stávají „požehnáním uprostřed země“ (Iz 19:24). Skupiny mladých lidí z Izraele a dalších zemí se vydávají na cestu po této starobylé trase a poskytují pomoc uprchlíkům, povzbuzují křesťany, kteří v těchto oblastech dlouhodobě pracují, a podporují místní církve.
Tyto týmy jezdí také do Kobani a jihovýchodního Turecka a mimo jiné přinášejí pomoc kurdským ženám, které válka připravila o domov. Ve spolupráci s místními kurdskými věřícími vznikly pro tyto ženy učednické školy. Ve městě Suruc vznikly dva nové křesťanské sbory tvořené převážně mladými lidmi pocházejícími z muslimského prostředí. Jiné skupiny cestují do iráckého Kurdistánu a přinášejí pomoc Jezídům, kteří byli vyhnání z hor a žijí v uprchlických táborech v okolí Dohuku.
ICEJ udržuje kontakt se skupinou „Derech Abraham“ (Abrahamova cesta), která se zaměřuje na pomoc v těchto oblastech. Máme tak příležitost setkávat se s křesťanskými vůdci i představiteli místní samosprávy, modlit se s nimi a pomáhat jim. Potřeby jsou velké. Zvláště naléhavě je třeba křesťanských pracovníků, kteří by pomáhali duchovně, aby nově uvěřivší mohli růst v poznání Pána a posilovat se ve víře. Žeň je veliká a dělníků málo. Situaci neustále komplikuje probíhající konflikt. Vojáci Islámského státu se na některých místech pohybují ve vzdálenosti pouze 20-30 km od uprchlických táborů. Zapojení Turecka a Ruska do bojů v Sýrii je další zneklidňující faktor. V důsledku toho se stále více uprchlíků rozhoduje pro cestu do Evropy.
ICEJ, přel.:-mk-