Když se na podzim loňského roku Rusko zapojilo do vojenských akcí v Sýrii, mnozí byli překvapeni. A překvapení se v hlavních městech Západu dále stupňuje, zatímco je stále jasnější, že pouhá ochrana režimu svého chráněnce Bašára Assada není jediným cílem Putinovy intervence. Ruská letadla bombardují hlavně umírněnou prozápadní opozici a bez jakéhokoli ohledu na civilní oběti útočí na syrská města, což pravděpodobně ještě posílí uprchlickou vlnu směřující do Evropy a všechny tlaky, kterým jsou v této souvislosti státy EU vystaveny.

Putin nepochybně opět šikovně využil příležitosti. Americká nerozhodnost v Sýrii a Evropa plná starostí s uprchlíky mu umožnily odvážný krok, který současně odvádí pozornost od jeho vleklého konfliktu s Ukrajinou, komplikuje život EU a výrazně přispívá k naplnění dávného ruského snu obnovit někdejší velmocenské postavení, k čemuž patří návrat ruské vojenské přítomnosti do Středozemního moře.

Co zpočátku vypadalo jako ruská solidární vojenská mise přispívající k široké koalici proti ISIS, se čím dál víc jeví v jiném světle. Podle izraelských analytiků je pravděpodobné, že hlavním architektem této vysoké hry je ve skutečnosti Írán, který koordinuje kroky svých spojenců, Hizballáhu v Libanonu, šíitské irácké armády a syrského režimu. Generální tajemník Hizballáhu šejch Nasrallah už v září 2014 zmiňoval Rusko v souvislosti s potřebou takovéto nové koalice proti ISIS.

Koncem prosince byl při ruském náletu v Sýrii zabit salafistický vůdce Zahran Allúš, velitel Džaiš al-Islam, největší ozbrojené skupiny bojující proti Assadovu režimu. Tento zásah může dále destabilizovat opoziční skupiny v Sýrii, čímž Rusko přímo ohrožuje zájmy Turecka, Saúdské Arábie a ostatních sunnitských států.

V tomto světle je třeba číst také nedávné roztržky mezi Ruskem a Tureckem. Ruská letadla opakovaně narušují turecký vzdušný prostor a bombardují proturecké kmeny v severní Sýrii. V listopadu turecká armáda sestřelila ruské vojenské letadlo, které narušilo jeho teritoriální prostor. Poprvé od korejské války tak členský stát NATO sestřelil ruské letadlo.

Také Saúdská Arábie reaguje. Pod jejím vedením se formuje „islámská vojenská koalice“ 34 sunnitských zemí (a žádné šíitské), která je explicitně namířena proti rusko-íránské ose. Řada saúdských duchovních vyzývá muslimské země, aby „morálně, materiálně, politicky a vojensky“ podpořily džihád proti syrské vládě a jejím íránským a ruským podporovatelům.

Sestřelení ruského civilního letadla nad Sinají, při němž zahynulo 224 lidí, bylo nepochybně vzkazem IS směrem k Rusku. Protože mluvčí Islámského státu Abu Muhammad al-Adnani v červnu loňského roku vyhlásil založení nové provincie IS na severním Kavkaze, nelze vyloučit další útoky a přenesení teroru přímo na ruské území. Podle ruských tajných služeb odešlo bojovat v řadách IS do Sýrie na 2 800 ruských občanů. Vláda má velké obavy, jaký vliv budou mít v případě svého návratu na muslimské obyvatelstvo žijící na ruském území.

Největší prospěch z ruské intervence má evidentně Írán. Důležitou roli v tomto vývoji hraje uzavření jaderné dohody se Západem v červnu loňského roku, která dává Íránu legitimitu regionální mocnosti a umožnila Rusku otevřeně se angažovat v jeho prospěch. Putin zmírnil zákaz vývozu jaderných technologií do Íránu a chystá se dodat mu vyspělá vojenská zařízení jako protiletecké rakety S-400.

Ruská eskalace ovšem skrývá řadu otazníků. Experti si kladou otázku, zdali má Rusko nějaký plán jak své syrské dobrodružství ukončit. Aktivita ruských vojsk může být také příčinou nespokojenosti na straně jeho arabských spojenců. Pod největším tlakem se ocitá libanonský Hizballáh. V únoru vyšel v libanonském deníku al-Mustaqbal rozhovor s bývalým generálním tajemníkem Hizballáhu, Subhim al-Tufajlim, který si stěžuje, že Hizballáh se stal lokajem sloužícím ruským dobyvatelům. Tufajli označuje za naivní představy, že Rusko v Sýrii pomůže a pak „nás nechá na pokoji“. Veřejně přiznává, že o akcích Hizballáhu ve skutečnosti rozhoduje Írán a že jeho strategické úvahy nemusí být totožné se zájmy libanonských šíitů. Podle izraelských bezpečnostních služeb zakouší Hizballáh na syrské frontě těžké ztráty, což snižuje jeho vojenskou kapacitu a přináší demoralizaci. Navíc v Libanonu roste nespokojenost s touto organizací, která zde tvoří prakticky stát ve státě. Aktivisté v sociálních mediích vyzývají ke kampani s názvem „dělejte si legraci z Hasana Nasrallaha“.

V každém případě čím déle ruská vojenská kampaň potrvá, tím silnější bude ruské spojenectví s Íránem, Hizballáhem a možná i šíitským Irákem, což Izrael vnímá jako strategickou hrozbu. Ruská přítomnost de facto překresluje mapu regionálních aliancí, zatlačuje Západ do pozadí a vytváří nové nebezpečné scénáře možných konfliktů.

Mojmír Kallus s použitím zdrojů Jerusalem Post, Jerusalem Report