Egyptsko-izraelské vztahy zůstávají na solidní úrovni, ačkoli nejsou příliš vřelé
Vztahy mezi Izraelem a Egyptem dosáhly v posledních dvou letech dosud nevídané úrovně vzájemného porozumění a spolupráce, zejména v bezpečnostních otázkách. Izrael v tomto kontextu dovolil Egyptu zvýšit počet svých vojáků a těžkých zbraní na Sinajském poloostrově nad hodnoty povolené v mírové smlouvě, takže egyptské stíhačky F-16 a helikoptéry Apache nyní bojují proti džihádistům v oblastech na dohled od izraelské hranice. Obe země také sdílejí negativní pohled na chování Hamásu, na snahu Turecka posílit svou regionální roli i na mocenské ambice Íránu v oblasti.
Egyptský postoj k Izraeli však stále zůstává rozporný. Určují jej na jedné straně strategické, politické a ekonomické zájmy, na straně druhé vnímání „toho druhého“, jak je v Egyptě utváří celá řada domácích uskupení. Právě tento druhý faktor, spolu s přetrvávajícím odlišným pohledem na palestinsko-izraelskou situaci, významně omezuje možnosti vzájemných vztahů.
Sklenici můžeme vnímat jako z poloviny plnou, nebo z poloviny prázdnou. Nejprve se podívejme na věc z té pozitivní perspektivy. Válka s Egyptem není v dohledné době pravděpodobná. Egyptské vojenské, politické i hospodářské elity již dávno pochopily, že válka není v egyptském zájmu, zatímco mír s Izraelem otevřel dveře pro americkou a obecně západní pomoc a investice.
Poté, co Muslimské bratrstvo se postupně po pádu Hosního Mubaraka v roce 2011 dostalo k moci, vypadalo to, že se naplní noční můra Izraele v podobě znovu nepřátelského Egypta. Naděje pro Hamás, který je palestinskou větví Muslimského bratrstva, se však nenaplnily. Sisiho režim, který je u moci od července 2013, si při jednání s Hamásem nebere servítky a obviňuje jej z poskytování pomoci islámským válečníkům, kteří vedou krvavé boje s egyptskými silami na Sinaji.
Zlepšení egyptsko-izraelských vztahů se projevilo na diplomatické rovině tím, že obě země mají po několikaleté přestávce opět zastoupení na úrovni velvyslanců. Hospodářské vztahy však zůstávají na nízké úrovni, ať jde o obchod nebo investice, a nové objevy ložisek zemního plynu na teritoriu obou zemí naznačují, že v této otázce lze do budoucna čekat spíše konkurenci než kooperaci. Na úrovni kulturní a ideologické je dlouhodobým postojem egyptských politických elit, že Izrael je agresivní geopolitický rival a konkurent. „Normalizace“ vztahů ve společenské a kulturní oblasti zůstává pro mnoho Egypťanů tabu.
Nedávná studie Esther Webmanové z Centra Moše Dajana pro blízkovýchodní a africká studia zdůrazňuje další významnou překážku, která brání vřelejším vztahům mezi oběma zeměmi. Je to obraz zlého Žida, který, jak dokládá studie, využívají soupeřící politické a náboženské skupiny v Egyptě i v jiných arabských zemích, aby tak vysvětlily různé změny a katastrofy, jež v posledních letech postihují arabské společnosti.
Příkladů je v Egyptě dostatek. V době protestů na náměstí Tahrír v roce 2011 byly vidět podobizny prezidenta Mubaraka s Davidovou hvězdou na čele. Novináři spojení s Muslimským bratrstvem protestující proti převratu Abdela Fattaha el-Sisiho v roce 2013 zase prohlašovali, že Sisi je Žid a že Egypt se dostal pod okupaci sionistů. Podobná rétorika, tentokrát proti Muslimskému bratrstvu, zaznívá z tábora prezidenta Sisiho, kde se vytvořily komplikované antisemitské konspirační teorie. Tvrdí, že rodiče zakladatele Muslimského bratrstva Hasana al-Banny byli maročtí Židé a svobodní zednáři, nebo že bratrstvo si osvojilo plány „Protokolů sionských mudrců“, aby rozložilo egyptskou společnost.
Propast mezi tím, jak se Egypt vnímá a jaké jsou jeho skutečné schopnosti, je obrovská. Úspěchy Izraele nastavují zrcadlo slabosti Egypta jak v domácí, tak v zahraniční politice, a posilují staré známé tendence vnímat Izrael v negativním světle. Vyhlídky na dlouhodobé zlepšení egyptsko-izraelských vztahů budou proto i nadále omezeny sociokulturními a politicko-ideologickými faktory, které se dotýkají základní identity a sebevnímání egyptské společnosti, a to přesto, že obě strany tiše prohlubují spolupráci v oblasti bezpečnosti a sdílení zpravodajských informací.
A samozřejmě je nutno dodat, že mír mezi Egyptem a Izraelem zůstává uklidňující konstantou jinak turbulentního Blízkého východu.
Autor je profesorem katedry blízkovýchodních a afrických studií na Telavivské univerzitě a výzkumným pracovníkem Centra Moše Dajana pro blízkovýchodní a africká studia.
Zdroj: Jerusalem Post; přel.: -mk-