Chalid Abu Toama
Izrael jako židovský stát zůstává pro palestinskou společnost nepřijatelný. Tento postoj vychází z nejvyšších vrstev a je neustále komunikován prezidentem Palestinské autonomie (PA) Mahmúdem Abbásem.
Odmítání Palestinců uznat Izrael jako židovský stát je založeno na argumentu, že takový krok by znamenal vzdát se „práva na návrat milionů uprchlíků“ do Izraele. Souvisí také s vytrvalým popíráním jakékoli historické vazby Židů k této zemi.
Palestinský prezident v posledních týdnech znovu potvrdil, že naprosto odmítá uznat Izrael jako židovský stát. Toto odmítání je jednou z hlavních překážek míru mezi Izraelem a Palestinci. Stížnosti na stavbu osad nejsou ničím jiným než kouřovou clonou.
Hovoří se o tom, že Palestinská autonomie hodlá požádat Radu bezpečnosti OSN o vydání rezoluce odsuzující Izrael za stavbu osad. Není dosud jisté, zdali PA svou hrozbu uskuteční. Jisté je však to, že posedlost osadami nepochybně odvede pozornost od základních otázek, mezi něž patří právě uznání židovského Izraele. Mnozí Palestinci vnímají celý Izrael jako jednu velkou osadu, kterou je třeba z Blízkého východu odstranit.
Proč vlastně Palestinci odmítají uznat Izrael jako židovský stát?
Abbas vytrvale odmítá uvést důvody svého odmítavého postoje. V lednu 2014 prezident PA prohlásil: „Palestinci neuznají židovský charakter Státu Izrael. Izraelci říkají, že pokud neuznáme židovský charakter Izraele, nebude možné řešení. A my říkáme, že židovský charakter Izraele neuznáme a neakceptujeme a máme pro to mnoho důvodů.“
Při jiné příležitosti téhož roku Abbas řekl: „Nikdo nás nemůže donutit uznat Izrael jako židovský stát. Mohou si ho nazývat, jak chtějí, mohou i požádat OSN o změnu názvu, třeba na Židovský sionistický stát.“ Ani tady Abbas nevysvětlil důvody vehementní palestinské opozice.
Hlavní vyjednavač PA Saeb Irikat vysvětluje: „Už jsme uznali existenci Izraele v hranicích okupované Palestiny z roku 1948.“ Irikat dodal, že bývalé izraelské ministryni Cipi Livniové v Mnichově jasně řekl, že Palestinci „nebudou měnit svou historii, náboženství a kulturu tím, že by uznali Izrael jako židovský stát.“
Palestinští vůdci jsou, jak vidíme, dosti zdráhaví, mají-li vysvětlit důvody svého odmítání. Jiní Palestinci jsou v této otázce sdílnější.
Jedním z nich je palestinský politolog Dr. Saniyeh Al-Husseini, který nedávno zveřejnil článek nazvaný „Proč Palestinci odmítají uznat židovský charakter Státu Izrael“. Článek byl přetištěn oficiální tiskovou agenturou Palestinské autonomie WAFA, což je neklamné znamení, že palestinské vedení s jeho názory souhlasí. Al-Husseini ve svém článku poukazuje na americkou podporu izraelského požadavku, který označuje za „ochromující“.
Článek varuje, že „přijetí židovského charakteru Izraele znamená vzdát se všech palestinských práv na palestinskou zemi, včetně území okupovaného v roce 1967.“ Podle Al-Husseiniho existují pro palestinské odmítání dva hlavní důvody. První se týká „práva na návrat“ palestinských uprchlíků do svých původních vesnic a domovů uvnitř Izraele a druhý souvisí s postavením arabských občanů Izraele.
K prvnímu důvodu Al-Husseini uvádí: „Palestinské přijetí izraelské verze historického vyprávění by popřelo jakákoli palestinská práva na palestinskou zemi a ospravedlnilo by izraelské války proti Palestincům. Uznání židovského charakteru Izraele by znamenalo přijetí izraelského příběhu o právech Židů na Palestinu a zbavilo by Izrael odpovědnosti za morální a právní důsledky všech jeho zločinů proti Palestincům.“
Podle Al-Husseiniho tedy Palestinci odmítají uznat židovský stát, protože si myslí, že by tím dodali legitimitu „židovským právům na Palestinu“ a narušili palestinský požadavek na „právo návratu“ milionů uprchlíků do Izraele. Palestinci nejsou ochotni akceptovat židovský stát
Chalid Abu Toama
Izrael jako židovský stát zůstává pro palestinskou společnost nepřijatelný. Tento postoj vychází z nejvyšších vrstev a je neustále komunikován prezidentem Palestinské autonomie (PA) Mahmúdem Abbásem.
Odmítání Palestinců uznat Izrael jako židovský stát je založeno na argumentu, že takový krok by znamenal vzdát se „práva na návrat milionů uprchlíků“ do Izraele. Souvisí také s vytrvalým popíráním jakékoli historické vazby Židů k této zemi.
Palestinský prezident v posledních týdnech znovu potvrdil, že naprosto odmítá uznat Izrael jako židovský stát. Toto odmítání je jednou z hlavních překážek míru mezi Izraelem a Palestinci. Stížnosti na stavbu osad nejsou ničím jiným než kouřovou clonou.
Hovoří se o tom, že Palestinská autonomie hodlá požádat Radu bezpečnosti OSN o vydání rezoluce odsuzující Izrael za stavbu osad. Není dosud jisté, zdali PA svou hrozbu uskuteční. Jisté je však to, že posedlost osadami nepochybně odvede pozornost od základních otázek, mezi něž patří právě uznání židovského Izraele. Mnozí Palestinci vnímají celý Izrael jako jednu velkou osadu, kterou je třeba z Blízkého východu odstranit.
Proč vlastně Palestinci odmítají uznat Izrael jako židovský stát?
Abbas vytrvale odmítá uvést důvody svého odmítavého postoje. V lednu 2014 prezident PA prohlásil: „Palestinci neuznají židovský charakter Státu Izrael. Izraelci říkají, že pokud neuznáme židovský charakter Izraele, nebude možné řešení. A my říkáme, že židovský charakter Izraele neuznáme a neakceptujeme a máme pro to mnoho důvodů.“
Při jiné příležitosti téhož roku Abbas řekl: „Nikdo nás nemůže donutit uznat Izrael jako židovský stát. Mohou si ho nazývat, jak chtějí, mohou i požádat OSN o změnu názvu, třeba na Židovský sionistický stát.“ Ani tady Abbas nevysvětlil důvody vehementní palestinské opozice.
Hlavní vyjednavač PA Saeb Irikat vysvětluje: „Už jsme uznali existenci Izraele v hranicích okupované Palestiny z roku 1948.“ Irikat dodal, že bývalé izraelské ministryni Cipi Livniové v Mnichově jasně řekl, že Palestinci „nebudou měnit svou historii, náboženství a kulturu tím, že by uznali Izrael jako židovský stát.“
Palestinští vůdci jsou, jak vidíme, dosti zdráhaví, mají-li vysvětlit důvody svého odmítání. Jiní Palestinci jsou v této otázce sdílnější.
Jedním z nich je palestinský politolog Dr. Saniyeh Al-Husseini, který nedávno zveřejnil článek nazvaný „Proč Palestinci odmítají uznat židovský charakter Státu Izrael“. Článek byl přetištěn oficiální tiskovou agenturou Palestinské autonomie WAFA, což je neklamné znamení, že palestinské vedení s jeho názory souhlasí. Al-Husseini ve svém článku poukazuje na americkou podporu izraelského požadavku, který označuje za „ochromující“.
Článek varuje, že „přijetí židovského charakteru Izraele znamená vzdát se všech palestinských práv na palestinskou zemi, včetně území okupovaného v roce 1967.“ Podle Al-Husseiniho existují pro palestinské odmítání dva hlavní důvody. První se týká „práva na návrat“ palestinských uprchlíků do svých původních vesnic a domovů uvnitř Izraele a druhý souvisí s postavením arabských občanů Izraele.
K prvnímu důvodu Al-Husseini uvádí: „Palestinské přijetí izraelské verze historického vyprávění by popřelo jakákoli palestinská práva na palestinskou zemi a ospravedlnilo by izraelské války proti Palestincům. Uznání židovského charakteru Izraele by znamenalo přijetí izraelského příběhu o právech Židů na Palestinu a zbavilo by Izrael odpovědnosti za morální a právní důsledky všech jeho zločinů proti Palestincům.“
Podle Al-Husseiniho tedy Palestinci odmítají uznat židovský stát, protože si myslí, že by tím dodali legitimitu „židovským právům na Palestinu“ a narušili palestinský požadavek na „právo návratu“ milionů uprchlíků do Izraele. Palestinci nejsou ochotni akceptovat židovský stát
Zkusme si to vyjasnit: Palestinská autonomie chce palestinský stát existující vedle židovského a současně chce zaplavit Izrael miliony uprchlíků. S něčím takovým samozřejmě nemůže žádná izraelská vláda nikdy souhlasit. Ještě zásadnější je odmítání Palestinců uznat právo Židů na zemi. Toto odmítání tvoří dlouhodobě pilíř oficiálního palestinského příběhu. Ani ti, kdo tvrdí, že akceptují řešení v podobě dvou států, nejsou ochotni uznat jakékoli židovské vazby nebo dějiny v této zemi.
Druhý důvod týkající se arabských občanů Izraele, je podobně názorný. Podle Al-Husseiniho „prozrazuje“ izraelský požadavek, že dlouhodobým cílem Izraele je zbavit se svých arabských občanů. Tento postoj skutečně něco prozrazuje, avšak na straně Palestinců. Především prozrazuje, že PA se pasuje do role ochránce arabských občanů Izraele.
Izrael je na rozdíl od diktátorských palestinských režimů demokracie, a proto mají jeho arabští občané své vlastní vůdce a zástupce v Knesetu. To poslední, co potřebují, je, aby se do jejich vnitřních záležitostí vměšovala Palestinská autonomie, Hamás nebo jakákoli jiná palestinská frakce.
Ale ještě něco se dozvídáme. Arabští občané Izraele jsou zastupováni vůdci, z nichž někteří jsou poslanci v Knesetu, kteří jsou tak zaneprázdněni Palestinci žijícími na Západním břehu a v Pásmu Gazy, že zapomínají na své vlastní voliče.
Například poslanec Zouheir Bahloul věnuje hodně času, aby předefinoval význam slova „terorista“. Bahloul, který je členem Strany práce, nedávno vyvolal veřejné pohoršení, když prohlásil, že Palestinec, který se pokusil pobodat izraelské vojáky v Hebronu, není terorista. Jako kdyby Bahloul a další arabští poslanci v Knesetu již vyřešili všechny problémy arabské komunity v Izraeli a jediné, co mají teď na práci, je přesvědčovat veřejnost, že palestinský útočník se nemá nazývat teroristou. Není třeba dodávat, že mezi arabskými občany Izraele není tato otázka na prvním místě.
Arabští vůdci v Izraeli tak zrazují své voličstvo tím, že dávají přednost domnělým zájmům palestinských Arabů, zatímco vůdci palestinských Arabů zrazují své voličstvo tím, že nadále popírají jakékoli vazby Židů k zemi. Důsledkem tohoto postoje je nemožnost dosáhnout míru na Blízkém východě. Až budou mezinárodní komunitě předloženy další stížnosti proti osadám, měla by zvážit i tyto drobné, ale kritické otázky.
Chalid Abu Toama je arabský novinář žijící v Jeruzalémě.
Zdroj: The Gatestone Institute, přel.: -mk-