Alan Baker
Výkonná rada organizace Spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) přijala v dubnu na návrh Alžírska, Egypta, Libanonu, Maroka, Ománu a Súdánu rozhodnutí nazvané „okupovaná Palestina“.
Už samotný název této rezoluce prozrazuje, že v ní půjde o něco docela jiného, než co by se dalo očekávat od mezinárodní organizace, která se údajně věnuje vzdělání, vědě a kultuře.
Rezoluce odsuzuje izraelskou přítomnost a činnost v Jeruzalémě, Hebronu a v Betlémě. Přitom vědomě popírá, ignoruje a snaží se zcela vymazat historická, kulturní a náboženská pouta židovského lidu a náboženství k Jeruzalému. Konkrétně v případě Chrámové hory a Západní zdi v Jeruzalémě, jeskyně Machpela v Hebronu a Rácheliny hrobky u Betléma hovoří o těchto židovských svatých místech pouze v kontextu „ochrany kulturního dědictví Palestiny“ a zcela pomíjí kulturní a historické dědictví židovského národa.
Rozhodnutí zcela ignoruje staletí trvající historické vazby těchto míst k židovským dějinám a judaismu a existenci archeologických nálezů, které je potvrzují. Neuznává všeobecně používaný název „Chrámová hora“, který připomíná, že na tomto místě stály oba židovské chrámy, představující kolébku židovské historie. Dokonce i západní zeď, poslední pozůstatek Chrámu, se zde nazývá „Náměstí Al-Buraq“.
Starobylé židovské památky, jeskyně Machpela v Hebronu a jeskyně Ráchel u Betléma, které jsou uznávané coby pohřebiště praotců židovského národa Abrahama, Izáka a Jákoba v Hebronu, resp. pramáti Ráchel v Betlémě, tato podivná rezoluce UNESCO cynicky nazývá „palestinskými památkami Al-Haram Al Ibrahimi v Al-Chalil/Hebronu a mešitou Bilal Ibn Rabah v Betlémě.“ Cynismus vrcholí nepochopitelným odsouzením Izraele za to, že odmítá „vyjmout obě palestinská místa ze seznamu izraelských národních památek“.
Z 58 států, které jsou v současné době členy výkonné rady UNESCO, podpořilo tuto ostudnou rezoluci například Španělsko, Švédsko, Francie a Rusko a jen šest zemí hlasovalo proti: Estonsko, Německo, Litva, Nizozemí, Spojené království a Spojené státy; 17 zemí se zdrželo. (Česká republika v tomto výkonném orgánu UNESCO s rotujícím členstvím v současné době není zastoupena.)
V širším kontextu by nás ovšem tato rezoluce UNESCO neměla překvapit. Je jen dalším z řady rozhodnutí, jež tato organizace v posledních letech přijala na naléhání arabských a muslimských států, jejichž cílem je prosazovat extrémistickou a zpolitizovanou linii, která vůbec nesouvisí s kulturním a vzdělávacím posláním UNESCO. Smyslem podobných rezolucí je popírat židovská práva a šířit toto popírání prostřednictvím vzdělávacího aparátu všech organizací OSN.
Není náhoda, že ze všech specializovaných agentur OSN to bylo právě UNESCO, které přijalo Palestinu jako plného člena, přestože podle jeho statutu je členství omezeno pouze na skutečně existující státy.
Nejnovější rezoluce prokazuje, že UNESCO, které bylo po dlouhou dobu považováno za hlavní světový orgán usilující o šíření pravdy, kultury, vzdělání a vědy, se stalo další mezinárodní organizací zabývající se hanobením Izraele. Arabské a muslimské státy ji zneužily jako mezinárodní platformu pro přepisování historie a převracení pravdy.
Tyto státy se cynicky vysmívají vznešeným cílům a nadějím vtěleným do zakládající listiny UNESCO z roku 1945 (jejímž signatářem je mimo jiné Francie), a sice potírat nevědomost, předsudky, podezřívavost, nerovnost a nedůvěru mezi národy a prosazovat důstojnost, rovnost, vzájemnou úctu a intelektuální a morální solidaritu mezi lidmi.
Toto nestoudné zneužití mezinárodního subjektu k popírání historie, kultury a integrity židovského národa a jeho náboženství by mělo být důvodem k velkému znepokojení celého mezinárodního společenství, a zejména OSN a členských států UNESCO, které rezoluci podpořily. Představuje totiž pravý opak účelu, k němuž byla tato organizace založena, a ve svém důsledku podkopává samotnou strukturu organizovaného mezinárodního společenství.
Což by nebylo přiměřené očekávat, že generální tajemník OSN vyjádří své výhrady, od rezoluce se distancuje a bude požadovat její odvolání? Nebylo by snad namístě čekat, že generální ředitel UNESCO, místo toho, aby pokrytecky vyzýval k „respektu a dialogu ohledně okrsku mešity Al-Aqsa neboli Chrámové hory, jejž uctívají muslimové i Židé“, bude aktivně proti rezoluci intervenovat a posvítí si na pokračující politizaci své organizace?
Má-li být UNESCO zachráněno před úplným sebezničením, musí jeho členské státy důkladně a naléhavě prověřit, jakým způsobem byla tato organizace, její integrita a schopnost fungování obětována politickým zájmům arabských a muslimských států.
Odpovědné státy by měly pozastavit své členství v UNESCO, včetně platby členských příspěvků a kulturní a vědecké spolupráce, dokud tato organizace nepřijme opatření nutná k odvrácení této akutní politické radikalizace a nevrátí se k plnění funkcí, pro něž byla zřízena.
Alan Baker je ředitelem Ústavu pro soudobé otázky při Jerusalem Center of Public Affairs. Účastnil se vyjednávání s Palestinci a formulace dohod z Osla a podílel se na přípravě mírových smluv s Egyptem a Jordánskem.