Tisíc pět set nových bytů pro židovské osadníky

Koncem října přinesly agentury zprávu, že prý armádní rozhlas „oznámil“ výstavbu nových bytů. Na dotaz v této záležitosti sdělilo izraelské ministerstvo vnitra, že armádní rozhlas nemá k výstavbě bytů ani k jejímu oznamování žádnou pravomoc a že ministerstvo naopak uveřejnilo v listě Ma´ariv „povinné oznámení” o tom, co zákon ukládá v souvislosti s každou výzvou k předkládání veřejných projektů. Takové pokyny se podle sdělení ministerstva publikují periodicky, bez jakékoli souvislosti s aktuálními událostmi jako je např. propuštění zatčených Palestinců.

Mluvčí ministerstva vnitra Efrat Orbachová na dotaz řekla, že v roce 2010 bylo zveřejněno výběrové řízení na architektonickou fázi stejného projektu, o němž je nyní řeč, a to právě během návštěvy amerického viceprezidenta Joe Bidena, což tehdy vyvolalo mezi Izraelem a USA krizi. Nyní si agentury vypsání výběrového řízení na vlastní stavbu již naplánovaných bytů vyložily jako „reakci“ na kontroverzní propuštění palestinských zajatců. Až bude výstavba bytů skutečně zahájena a následně budou předány uživatelům, budou příslušné zprávy nepochybně signálem k dalším projevům nevole.

Podle namátkové ankety mnoho obyvatel podobných „osad“ ve východním Jeruzalémě vůbec nevědělo, že jsou nějakými „osadníky“. Jen v samotném Jeruzalémě - v jeho východní části za „zelenou linií“ - žije v takových „osadách“ asi 250 000 lidí. Izraelci považují tyto „osady“ za městské čtvrti. Navíc vychází najevo, že některé z velkých čtvrtí, např. Gilo (jen samotný tento městský obvod má 70 000 obyvatel), Neve Ja´akov a Armon Ha-Naciv stojí na pozemcích, které Židé získali již ve třicátých letech minulého století. Nejde tedy o nějaké soukromé území Arabů či Palestinců. Krom toho je i pojem „židovské osady“ klamavý. Ve většině „osad“ žijí i Arabové, muslimové a křesťané, tedy nežidé.

Ulrich W. Sahm, přel.: Ivana Kultová
Institut Williama Wilberforce, www.wilberforce.cz