Z nápisů v Omarově mešitě u Hebronu, které pocházejí z 9. – 10. století, vyplývá, že před staletími muslimové uznávali souvislost mezi Skalním dómem a biblickým židovským Chrámem.
Tyto nápisy, které byly nedávno vědecky zkoumány, dokládají, že až do poloviny 20. století považoval muslimský svět Skalní dóm, známou stavbu se zlatou kupolí na Chrámové hoře v centru Jeruzaléma, za následníka dvou židovských chrámů, které na tomto místě stávaly.
Jde o dříve přehlédnuté votivní nápisy v Omarově mešitě ve vesnici Nuba ležící 26 kilometrů jihozápadně od Jeruzaléma. Vesnice je uvedena jako součást majetku náležejícího Skalnímu dómu a mešitě Al-Aksa. Pozoruhodné na tom je, že Skalní dóm je zde nazýván skalou „Bait al-Makdis“, což je doslovný překlad hebrejského výrazu „Beit ha-Mikdaš“, který znamená „Svatý Chrám“. Muslimové tedy v té době nazývali Jeruzalém, a zejména Chrámovou horu, v souladu s židovskou tradicí.
Podle tradice nechal mešitu na Chrámové hoře postavit chalífa Umar ibn al-Chattáb, za jehož vlády v polovině 7. století Arabové dobyli Jeruzalém a zbytek byzantské Palestiny. Skalní dóm byl dokončen za vlády jeho následníka Abd al-Malika, pátého chalífy, v roce 691.
Pískovcový kvádr, do něhož je vyryto kúfské písmo, se nachází nad mihrábem, výklenkem orientovaným směrem k Mekce. Nápis zní: „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného: toto území, Nuba, a všechny jeho hranice a celá oblast jsou věnným majetkem Skály Beit al-Makdis a mešity Al-Aksa, která byla zasvěcena velitelem věrných Umarem ibn al-Chattábem ke slávě Alláhově.“
Muslimští vědci původně datovali nápis do 7. století, do doby chalífy Umara. Izraelští výzkumníci, kteří prezentovali své objevy na konferenci věnované archeologii Jeruzaléma na podzim 2016, však podle arabského pravopisu a formulací srovnatelných s nápisy v mešitách v Ramle a Bani Naim odhadují vznik nápisu do 9. nebo 10. století.
Jeruzalémská konference archeologů se shodou okolností konala ve stejné době, kdy UNESCO přijalo rezoluci ignorující židovské a křesťanské vazby k Chrámové hoře, kterou označila pouze muslimským názvem „mešita Al-Aksa /Al-Haram aš-Šarif.“
Archeologové Assaf Avraham a Peretz Reuven píší, že rozlišování mezi mešitou Al-Aksa a Skalním dómem „spolu s tradicí hadís a [arabské] literatury opěvující Jeruzalém [od 11. století] nás vedou k závěru, že pojem „Beit al-Makdis“ vyskytující se v nápise z Nuby je přímým označením Skalního dómu.“
Autoři dále citují středověké muslimské tradice vážící se ke Skalnímu dómu, které „toto místo znovu a znovu ztotožňují s Šalomounovým chrámem“. Podle těchto textů představovala stavba obnovení starověkého chrámu, Korán je označován za pravou víru a muslimové za pravé děti Izraele.
Muslimský historik Muḥammad ibn Aḥmad Šams al-Din al-Muqaddasi napsal v 10. století v souvislosti s popisem Sýrie a Palestiny, že „v Jeruzalémě se nachází modlitebna Davidova a jeho brána; zde jsou divy Šalomounovy a jeho měst“ a že základy mešity Al-Aksa „položil David“.
Podobně v 11. století perský spisovatel a cestovatel Nasir-i Khusraw ve svém popisu Chrámové hory uvádí: „Šalomoun — budiž jemu mír! — viděl, že skála je místo kibly (ukazující k Mekce), a tak vybudoval kolem této skály mešitu, přičemž kámen stál uprostřed mešity, která se stala modlitebnou pro lid.“
„V období Umajjovců se kolem Skalního dómu prováděly rituály napodobující činnost prováděnou v židovském Chrámu,“ píší Avraham a Reuven. „Aktéři těchto rituálů se očišťovali, převlékali, pálili
kadidlo, mazali kámen olejem, otevírali a zavírali závěsy a zapalovaly olejové lampičky. Muslimové se v podstatě považovali za pokračovatele biblické tradice spojené s Chrámem, považovali se za nové Židy,“ vysvětluje Avraham.
V tomto smyslu se dá říci, že muslimové v 7. století postavili v podobě Skalního dómu třetí chrám.
Muslimové spojovali Haram aš-Šarif s židovským chrámem až do invaze křižáků v roce 1099. Od dobytí Jeruzaléma v roce 637 „bylo jejich plánem obnovit zničený chrám v podobě mešity,“ píše Andreas Kaplony. Ve své knize „Kde se setkávají nebe a země – jeruzalémská svatá promenáda“ uvádí, že „v muslimské tradici je Chrámová hora opakovaně označována za místo, kde stál Šalomounův chrám, odkud byla vzata Schrána úmluvy a Boží přítomnost, kde synové Izraele zabili Jana syna Zachariášova a kde je Nabukadnezar povraždil.“
Tyto texty i muslimští historikové ztotožňovali Chrámovou horu s místem, kde stály židovské chrámy, až do poloviny minulého století. Po založení Státu Izrael byl však tento příběh z palestinského vyprávění vymazán.
Průvodce po Chrámové hoře, arabsky Haram aš-Šarif, který vydala islámská nadace Waqf v roce 1925, informoval návštěvníky, že „není pochyb“ o tom, že Skalní dóm byl vybudován na místě Šalomounova chrámu. Ještě roku 1951 historik a starosta východního Jeruzaléma Aref el-Aref napsal, že „zbytky Šalomounova chrámu se nacházejí pod mešitou Al-Aksa“ a že Umar postavil mešitu na místě, kde stával Chrám. Avšak v roce 1965 už „Stručný průvodce Skalním dómem a Haram aš-Šarif“ vydaný Nejvyšší radou Awqaf jakoukoli zmínku o židovských chrámech vynechává.
Když v loňském roce na Chrámové hoře došlo ke střetům Palestinců s izraelskou policií, velký muftí jeruzalémský šejch Muhammad Ahmad Hussein prohlásil, že na Chrámové hoře nikdy žádný židovský chrám nestál a že mešita na tomto místě stojí „od stvoření světa“.
Zdroj: Times of Israel; -mk-