Co se to děje v Prostějově? Tuto otázku si možná v posledních měsících položila i řada našich čtenářů v souvislosti s kauzou starého židovského hřbitova a stížnostmi na antisemitské projevy. Pokusili jsme se zjistit, oč jde.
Celý proces, který nakonec získal podobu vážného problému dokonce s mezinárodním ohlasem, začal v roce 2012. Zahraniční židovská organizace – nadace – projevila zájem realizovat projekt rehabilitace starého židovského hřbitova, a to do listopadu 2016, k 200letému výročí úmrtí rabína Cvi Horowitze, významné osobnosti prostějovské židovské obce.
Starý židovský hřbitov v Prostějově přestal sloužit k pohřbívání v roce 1908 a ve třicátých letech vedlo město jednání s židovskou obcí o jeho zrušení a výkupu pozemku, na jehož místě měla být postavena veřejná budova a zbudován park. Součástí mělo být jednání s pozůstalými o případném přemístění náhrobků na nový židovský hřbitov. Jednání se však protahovalo až do protektorátu, kdy městská rada (v „nových poměrech“) v roce 1939 rozhodla o vyvlastnění. Pozemek definitivně přešel do majetku města 17. září 1943 – více než rok poté, co byla většina prostějovských Židů deportována do Terezína. Někdy v té době byly náhrobky – více než 1900 kusů – vytrhány a odvezeny neznámo kam. Vyskytly se názory, že tuto obrovskou masu kamenů použili jako stavebninu, prý při stavbě silnice Prostějov – Ohrozim, nebo dokonce při budování obytných domů. Od té doby je na místě park a na sousedním pozemku byla postavena škola, k níž přiléhá parkoviště zřízené na části původního hřbitova. Roku 2001 byl zbudován památník v podobě dvou desek, který svým nápisem připomíná, že se v těchto místech v letech 1801–1908 nalézal židovský hřbitov.
Zmíněná židovská nadace podala na Ministerstvo kultury návrh na prohlášení starého židovského hřbitova v Prostějově za nemovitou kulturní památku, čemuž vyjádřila podporu Federace židovských obcí. Vedení města bylo zřejmě zpočátku k záměru vstřícné. V průběhu jednání však došlo k obratu, což zaskočilo nadaci, která postoj radnice ostře kritizovala. Nakonec rabín Kestenbaum vystoupil s emotivním vystoupením o antisemitismu, v prostoru na Studentské ulici rabíni umístili cedulky s nápisem, že jde o hřbitov, o záležitosti referovala v září 2016 také Česká televize.
Takovýto tlak zvenčí vyvolal negativní reakce mnoha místních obyvatel. Vzhledem k tomu, že lidé neznali pozadí celé akce, vnímali to jako neférový útok na město, na jejich bydliště a školu, kam chodí jejich děti. Někdy v té době vznikla petice za zachování současného stavu, kterou podepsalo přes 3000 lidí. Pozvánka na setkání, kde byla petice prezentována, byla ovšem velmi emotivní a použila (pravděpodobně pro zvýšení efektu) jako ilustraci variantu ohrazení hřbitova, kterou město od počátku odmítalo. Navíc máme doklady, že organizátoři odmítli dát prostor druhé straně, která chtěla celý záměr v souvislostech vysvětlit. Lidé tak reagovali na od počátku účelově selektované informace.
Petice dále zvýšila napětí a v diskusích pod články se začaly objevovat zřetelně antisemitské komentáře typu „židům postavit akorát koncentrák“. Vyskytly se také sprosté anonymní dopisy. Radnice podle názoru místních mění postoje podle toho, kdo na ni právě vyvíjí tlak, čímž nepřispívá k uklidnění situace. Podle posledních zpráv obě strany souhlasily s tím, že přijmou mediátora, jímž je bývalý český premiér Vladimír Špidla. Kýženým výsledkem by měla být jasná dohoda o podobě projektu a podmínkách města, které musí být splněny.
Vzhledem k antisemitským výstřelkům se situací postupně začala zabývat také křesťanská komunita v Prostějově a vedoucí církví vydali jednoznačné prohlášení, které zde otiskujeme. Z iniciativy ICEJ navíc proběhla schůzka s představiteli Židovské obce v Olomouci.
Co říci závěrem? Z věcného sporu o vhodné architektonické řešení se vlivem oboustranně nezvládnuté komunikace vyvinul problém, který už žije vlastním životem. Dává příležitost projevům dosud latentního antisemitismu, což nelze tolerovat. Místní mají navíc obavu, že některá z politických stran se této kauzy chopí v předvolebním boji, což může situaci dále jitřit. Dejme na závěr slovo jednomu z místních obyvatel, kteří celý případ podrobně sledují:
„Mně jde nyní pouze o město, které považuji za svůj domov, a zastavení obou kampaní. Té, která probíhá veřejně a staví naše město a občany do role party antisemitských zabedněnců. Současně chci, aby skončila i ta druhá, málo viditelná kampaň v diskusích pod různými články, která už do prezentace antisemitismu přerostla a končí v anonymních útocích na lidi, kteří se v této věci z důvodu svého přesvědčení nebo pracovního zařazení angažují.“
S použitím zdrojů z Prostějova: Mojmír Kallus