Návštěva jordánského král Abdalláha 7. srpna 2017 u předsedy Palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse v Ramalláhu představovala finále nejnovějšího dějství konfliktu kolem Chrámové hory. Jejím cílem bylo prezentovat dosažené úspěchy obou arabských vůdců a přetavit je v politické zisky vůči jejich domácím i zahraničním rivalům. Tento text shrnuje hlavní poučení z celého incidentu.

Nejprve fakta: 14. července došlo v prostoru Chrámové hory k teroristickému útoku, při němž tři pachatelé, arabští občané Izraele z Umm al-Fahmu, zavraždili dva drúzské příslušníky izraelské pohraniční stráže. Teroristé použili samopalů a nožů, které si před akcí vyzvedli na Chrámové hoře, kde je pro ně schoval v mešitě jejich komplic.

V důsledku tohoto teroristického útoku se izraelské bezpečností složky rozhodly umístit při vstupu na Chrámovou horu detektory kovů, běžné zařízení, které známe ze všech letišť a vládních budov a které je umístěno například před vstupem k Západní zdi nebo také v Mekce. Arabští muslimové se však odmítli tomuto novému nařízení podřídit, označili je za „ponižující“ a místo toho se demonstrativně modlili na ulicích před branami na Chrámovou horu. Současně se arabským světem šířily poplašné zprávy, že Izrael chce změnit „status quo“ a ohrozit mešitu Al-Aksa.

Volání k obraně Al-Aksa slouží již sto let jako bojový pokřik, který s jistotou mobilizuje muslimy a motivuje je k vraždění Židů. Stál za všemi vlnami protižidovských pogromů od 20. let až po druhou intifádu. Také tentokrát přinesla štvavá propaganda své hrůzné ovoce. V pátek 21. 7. došlo k teroristickému útoku ve vesnici Chalamíš v Samaří, kdy se rodinná oslava šabatu změnila v krvavý masakr. Rodina se shromáždila na páteční šabatovou večeři, aby oslavila narození vnuka. Do domu vtrhl palestinský terorista ozbrojený velkým nožem a ubodal k smrti otce a jeho dvě dospělé děti, Josefa Salamona a syna Elada a dceru Chaju. Terorista se na svůj čin připravoval. Vyšetřovatelům řekl, že si nůž koupil dva dny předem již s úmyslem použít jej jako zbraň. Na Facebook uveřejnil zprávu plnou fanatických žvástů o obraně Al-Aksa.

Po téměř dvou týdnech rostoucího napětí a obav, že by se incident mohl stát rozbuškou nové vlny náboženského násilí, rozhodl izraelský bezpečnostní kabinet, že detektory kovů ze vstupů na Chrámovou horu budou odstraněny a někdy později nahrazeny „chytrými technologiemi“. Toto rozhodnutí společně s intenzivní diplomatickou aktivitou, včetně návštěvy Jasona Greenblata, speciálního zplnomocněnce amerického prezidenta Donalda Trumpa, skutečně vedlo k uklidnění napětí. Arabové interpretují tento výsledek jako své vítězství a ponížení Izraele.

Pro pochopení podstaty problému je třeba si všimnout, jak odlišně celou otázku definuje na jedné straně Izrael a západní svět, a na straně druhé Palestinci a svět islámský. Z pohledu Izraele bylo umístění detektorů logickou reakcí na teroristický útok, motivovanou snahou zlepšit bezpečnostní situaci na daném místě. Muslimský diskurs ale vypadá docela jinak. V jeho základu stojí přesvědčení, že sionisté chtějí ovládnout chrámový okrsek s mešitou Al-Aksa a Skalním dómem, jež chtějí zničit. Viděno optikou této konspirační teorie, instalace detektorů kovů nebyla vnímána jako bezpečnostní opatření, nýbrž jako přípravný krok Židů k dosažení jejich údajných cílů.

Rovněž izraelské rozhodnutí detektory nakonec zase odstranit odhaluje velký rozdíl ve vnímání situace mezi oběma stranami. Izrael byl motivován snahou zabránit eskalaci a umožnit návrat k normálnímu životu za cenu kompromisu v otázce bezpečnosti (která se dá do budoucna řešit nějakým sofistikovanějším způsobem). V očích Palestinců a muslimů však byl izraelský ústupek interpretován úplně jinak: izraelská kapitulace podle nich dokazuje, že Izraeli ve skutečnosti nešlo o bezpečnost, takže palestinská konspirační teorie se tím – v jejich očích – jen potvrzuje. Jedno poučení

je, že na rozdíl od západního pragmatického uvažování, jehož cílem je dosáhnout uklidnění situace, muslimská kultura jakýkoli kompromis odmítá.

Souvislost s bojem uvnitř muslimského světa

Popsané události se odehrály v novém kontextu. Islámský svět je uprostřed stále se vyostřující vnitřní krize. Na jedné straně stojí arabští sunnité, vedení pragmatickými jedinci saúdskoarabského režimu, na druhé straně pak jednak sunnitští „realističtí radikálové“ (Katar, Turecko, Hamás a Muslimské bratrstvo, kteří se odlišují od „tvrdých radikálů“ z ISIS), jednak radikální šíité představovaní Íránem a Hizballáhem.

Podpora, kterou prezident Trump vyjádřil pragmatikům, posílila jejich postavení a umožnila eskalaci krize s Katarem, uprostřed níž došlo k událostem na Chrámové hoře. Dopad těchto událostí můžeme sledovat jednak na palestinské společnosti, jednat na regionální úrovni.

Na regionální rovině se Jordánsko a Saúdská Arábie snažily hasit požár a dohodnout se s Izraelem na odstranění bezpečnostních rámů, aby byla zažehnána eskalace, kterou by jistě využili jejich rivalové. Naproti tomu Turecko a Írán se snažili situace využít k tomu, aby zahanbili pragmatiky a rozdmýchali napětí v regionu. Jejich cílem bylo posílit Hamás (a v případě Turecka také vylepšit Erdoganovu pověst u domácího obyvatelstva). V tomto světle je třeba rozumět turecké podpoře palestinských protestů, tureckým návštěvám na Chrámové hoře a přímé podpoře demonstrantů ze strany Íránu.

Turečtí aktivisté na Chrámové hoře

Dosažený výsledek byl vítězstvím především pro Jordánsko, které sehrálo mezi arabskými státy vedoucí roli, a to díky své tradiční odpovědnosti za Chrámovou horu i díky existenci mírové smlouvy s Izraelem. Body si může připsat i Mahmúd ABS. Na přípravě dohody se patrně podílela také Saúdská Arábie. Turecko a Írán musely dohodu akceptovat, čímž uznaly, že jejich vliv na to, co se děje v palestinské společnosti, a zejména v Jeruzalémě, je omezený.

Uvnitř palestinské společnosti se krize odehrávala v době rostoucího napětí mezi autonomií vedenou Abúzem a Hamásem, a to v kontextu klesající podpory Abbáse mezi obyvatelstvem. Abbás je navíc pod tlakem USA, aby přestal vyplácet podporu teroristům a jejich rodinám. Abbásovi se podařilo událostí využít ke zlepšení svého postavení.

Abbás vidí izraelskou kapitulaci v otázce bezpečnostních kontrol jako morální vítězství Palestinců a velký osobní úspěch. Ihned toho využil k několika taktickým tahům: zvýšil tlak na Hamás, zorganizoval návštěvu jordánského krále a svolal zasedání národní tady, což vyznělo jako podpora jeho vůdcovských schopností, pokusil se vynutit si na Izraeli další ústupky formulací nových podmínek pro obnovení bezpečnostní spolupráce a podařilo se mu snížit tlak ze strany Američanů.

Celá událost ukázala nejen to, jak široce rozšířená je mezi Palestinci pomluva, že „Al-Aksa je v nebezpečí“, ale také její přímé spojení s ochotou mladých Palestinců páchat teror. Nebylo to poprvé, kdy teroristický útok spáchali arabští občané Izraele z oblasti Umm al-Fahm. Přesto byl tento útok něčím nový. Poprvé po mnoha letech byla provedena na tom nejcitlivějším místě operace, která si vyžadovala relativně složité naplánování a značnou konspiraci. Izraelským bezpečnostním složkám se nepodařilo útok odhalit a zabránit mu.

Pokud útok spáchají izraelští Arabové, Palestinci jej obvykle neschvalují, protože vycházejí z představy rozdělení rolí v boji proti sionismu. Izraelští Arabové mají za úkol ovlivňovat rozhodovací procesy v demokratické izraelské společnosti, aby vyhovovaly palestinským zájmům, což se projevuje především odmítáním identity Izraele jako židovského státu, jeho pomlouváním na mezinárodním fóru, zpochybňováním jeho legitimity a občas poskytováním prostředků pro budování teroristických kapacit. Ozbrojeným bojem jsou naopak pověřeni primárně Arabové ze sporných území. V tomto duchu nepřekvapí, že Mahmúd abbé stejně jako vedení izraelských Arabů vyjádřili premiéru Netanjahuovi svůj nesouhlas s útokem na Chrámové hoře, ačkoli čin neodsoudili. Hlasité pochvaly se teroristům dostalo pouze od Hamásu.

Naproti tomu masakr ve vesnici Chalamíš spáchal obyvatel vesnice Kubar na sporných územích. Tento úrok nikdo z palestinských a arabských vůdců nejenže neodsoudil, ale nevyjádřil ani nesouhlas. Podle palestinských zákonů má přeživší útočník, který pravděpodobně stráví zbytek života v izraelském vězení, nárok na štědrou podporu včetně vysokého platu.

Útok byl výsledkem dlouhodobého podněcování k násilí, zejména ve spojení s mýtem o ohrožení Al-Aksa. Atmosféra panující v arabské společnosti zaručuje, že ve chvíli krize se vždycky najde někdo, kdo se rozhodne podniknout útok. Dokud mezinárodní společenství toto podněcování ponechá bez odezvy, teroristické útoky budou patrně pokračovat.

Muslimové se modlí před vstupem na Chrámovou horu osazeným detektory kovů.

 

Zdroje: Eretz, Jerusalem Post, JCPA; zpracoval: -mk-