Palestinské učebnice: démonizace a delegitimizace židovského státu
Izrael
Johannes Gerloff
„Chci, aby mé děti sloužily v izraelské armádě!“ Tuto větu nevyslovil židovský občan Izraele, nýbrž
palestinský Arab, muslim s kořeny v jednom hebronském klanu, kterého rozhodně nelze podezřívat
z přátelství k Izraeli. Tento otec sedmi dětí vyrostl ve čtvrti východního Jeruzaléma a před několika lety
odtamtud uprchl, protože on a jeho žena už nemohli vydržet protižidovské štvaní a nenávist, jimiž byly
indoktrinovány jejich děti v oficiální palestinské škole. Teď žije tato devítičlenná rodina v jednom z
„židovských“ sídlišť, která vyrostla v okolí Jeruzaléma.
Pro „palestinskou věc je nepoužitelný“
Džamal, jak ho tady budu nazývat, se stal „nepoužitelným pro palestinskou věc“ během osmi let, které
strávil v Německu. Tam se naučil, že není normální, když jsou děti ve škole bity. V Německu se také
naučil, že nenávist k Židům, antisemitismus a rasismus by neměly být ve společnosti tolerovány.
Možná je v tom ale také kus jeho přirozené povahy, že Džamal má otevřené a laskavé srdce pro
každého, s kým se setká. Nyní i pro židovské osadníky, mezi nimiž našel nový domov.
Džamal a jeho rodina nemají o izraelské společnosti idealizované představy. V každodenním životě
zažívají napětí mezi různými národnostmi a mentalitami, zejména vůči Arabům a Palestincům. Proto
se raději nechává nazývat svým hebrejsky znějícím prvním jménem a snaží se změnit své příjmení,
které prozrazuje jeho původ příliš zřetelně.
Když se Palestinci chtějí stát Izraelci
Od Izraelců se zjevně naučil, že člověk musí za splnění svých přání bojovat. Proto chce svým dětem
otevřít dveře ke službě v armádě židovského státu. Nejpozději tam zjistí, že nejsou sami. V izraelské
armádě slouží mnoho nežidovských vojáků, mezi nimi řada Arabů. Protižidovské hecování
v palestinských školách vnímá stále více Palestinců jako velké zlo, možná dokonce jako samotný
kořen jejich bídy. Lidskoprávní aktivista Bassam Eid k tomu zaujal v poslední době stanovisko veřejně
a velice zřetelně.
Hecování v palestinských školách
To, že se v palestinském vzdělávacím systému cíleně pěstuje nenávist k Izraeli a židovskému národu,
není nic nového. Dr. Arnon Groiss je ředitelem pro výzkum v Institutu pro dohled nad mírem a kulturní
tolerancí ve vzdělávání (Institute for Monitoring Peace and Cultural Tolerance in School Education,
IMPACT-SE). Ve své funkci analyzuje už skoro dvacet let učebnice palestinské autonomní správy,
Egypta, Sýrie, Saúdské Arábie, Tunisu a Íránu. Na webových stránkách institutu www.impact-se.org je
patrné, že podrobně a kriticky zkoumá nejen arabské a muslimské učebnice z oblasti, ale stejné
měřítko klade také na izraelskou a židovskou, zejména ultraortodoxní literaturu.
Na mapách v palestinských učebnicích byste marně hledali města jako Tel Aviv nebo svatá místa
judaismu. Západní zeď („zeď nářků“) v Jeruzalémě, hrob patriarchů v Hebronu a Ráchelin hrob
v Betlémě jsou vesměs označeny jako muslimská svatá místa, která si sionisté protiprávně nárokují.
Šest milionů židovských občanů Izraele na demografických mapách, které studují palestinští žáci,
prostě neexistuje.
OSN jako motor
„Peace Starts Here“ („Mír začíná zde“) zvěstuje hrdě motto své práce UNRWA, organizace OSN pro
palestinské uprchlíky na Blízkém východě („United Nations Relief and Works Agency” for the
Palestinian Refugees in the Middle East), která byla založena 8. prosince 1949 výlučně pro arabské
uprchlíky z izraelsko-palestinského konfliktu a kterou dnes vede Švýcar Pierre Krähenbühl.
Avšak namísto toho, aby propagovala mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu, zamlčuje
jakékoli zmínky o Židech, a to i v křesťanském vzdělávacím programu, když vykládá příběhy ze
Starého zákona. Jakékoli historické nebo náboženské vazby judaismu na Jeruzalém učebnice
UNRWA úplně ignoruje: „Jeruzalém je arabské město postavené našimi arabskými předky před tisíci
let. Jeruzalém je svaté město pro muslimy a křesťany.“
Na mapách je „Palestina“, ale nikoliv „Izrael“. Celé území Státu Izrael, který existuje už sedmdesát let,
je označeno jako „okupovaná území“. Když je „Izrael“ vůbec zmíněn, pak nikoli jako legitimní stát,
který má právo na existenci (v nějakých hranicích), nýbrž pouze jako nelegitimní „okupační entita“ a
především jako původ všeho zla.
Židé nemají v palestinských učebnicích žádná práva, konstatuje Groiss, „nýbrž pouze chamtivé ambice“. Tento novinář a akademik dochází k závěru, že učebnice UNRWA provozují démonizační a delegitimizační kampaň proti židovskému národu a jeho státu.
Nabádání k násilí
A to ještě není všechno. Za použití výrazů tradičního islámu, kde je řeč o „džihádu“ a „mučednictví“, je propagováno násilné osvobození Palestiny. Na mnoha místech jsou přímé výzvy k mučednictví.
Propagace „práva na návrat“ podtrhuje, že „celá Palestina patří výlučně Palestincům“, jejichž počet prý dosahuje devíti milionů. Židé nemají v zemi, kterou v roce 1948 násilně obsadili, žádné právo. Realizace práva na návrat, jak je požadují Palestinci, by v důsledku znamenala konec židovského státu Izrael. To de facto popírá právo židovského národa na sebeurčení. Použité básně a písně zdůrazňují na emocionální rovině, že návrat palestinského národa do své země je nevyhnutelný a nemá alternativu.
Cílená radikalizace
Od roku 2016 zveřejňuje palestinská autonomie nové učebnice. Po prozkoumání 118 učebnic Groiss v červenci 2018 konstatuje, že ani v přepracovaných materiálech se na delegitimizaci a démonizaci Státu Izrael, na podněcování k násilí a absenci jakékoli výchovy k míru nic nezměnilo.
Na mnoha místech je patrná dokonce ještě další radikalizace, když jsou židovští občané Státu Izrael označováni jako „cizinci“ nebo „vetřelci“. „Izrael“ není ani v aktualizovaných verzích nikde zmíněn jako suverénní stát. Namísto toho je na mapách nadále namísto Izraele zobrazována jako suverénní stát „Palestina“. Démonizace židovského lidu začíná v palestinských učebnicích už u politické rivality mezi prorokem islámu a arabskými Židy. Židé 21. století jsou označováni za „pomahače ďábla“.
Další výzkumy poznatky Dr. Arnona Groisse potvrzují. Izraelská novinářka Caroline Glick dospěla ke stejnému závěru jako Palestinec Džamal, který už proto nechce posílat své děti do palestinských škol: „Školy UNRWA vychovávají palestinské děti k nenávisti vůči Izraeli a Židům a vštěpují jim touhu po jejich zničení. Pracovníci UNRWA na celém Blízkém východě oslavují teroristy, oslavují nacisty a volají po likvidaci židovského národa.“ Celý tento scénář se odehrává už tři desetiletí pod pláštíkem „mírového procesu“, financován Evropany a Američany, jež už i vysoce postavení Izraelci označují za „vědomě slepé“.
© copyright Johannes Gerloff, Jeruzalém, Izrael. Přel.: -mk-