Dne 10. listopadu uspořádala česká pobočka ICEJ ve spolupráci s Židovskou obcí a Magistrátem Karlovy Vary a za podpory Krajského úřadu akci na připomenutí osudné události, která do dějin vstoupila jako „křišťálová noc“. Tentokrát však byla vzpomínková akce nazvána Am Israel Chaj (izraelský národ žije), a to z důvodu, jak ostatně během akce zaznělo několikrát, abychom nezůstávali pouze ve vzpomínkách na ony hrůzné události, ale zdůraznili současný život. Vznik státu Izrael a jeho současná situace je nejlepší odpovědí těm, kteří se od pradávna snaží Židy zničit.
Jako první z hostů se ujal slova velvyslanec státu Izrael J.E. Gary Koren. Připomněl slova pronášená během sederové večeře: postávají v každém pokolení, aby nás zničili, ale Hospodin nás z jejich rukou zachraňuje. Dále se zmínil o historii synagogy v Karlových Varech, která pojala 2 000 lidí. Z 2 600 místních židovských obyvatel však šoa přežilo pouze 26, tedy 1%.
Dále vystoupil zástupce americké ambasády pan Robert Zimmerman, který současně omluvil pozvaného velvyslance Normana Eisena. Zdůraznil tři specifické důvody, díky nimž je připomínka právě na tomto místě krajně důležitá. Zaprvé, křišťálová noc jasně ukázala, co znamená nacionální socialismus; zadruhé, 2. větová válka začala právě na tomto území a zatřetí, ČR se po 50 letech totalitních režimů stala zemí, která je majákem upozorňujícím na lidská práva a vůdčí zemí v tomto směru, jak to zosobňoval např. zesnulý prezident V. Havel.
Primátor města V. Kulhánek také promluvil o historickém významu židovského působení v rámci města, které sehrálo ve 20. století zvláštní, paradoxní roli. Bylo to kosmopolitní, prosperující město, ve které se židovské menšině dařilo, jak dokazují příběhy tak slavných lidí, jako byl sklář Ludwig Moser, finančník Schwarz, jenž stál u zrodu hotelu Imperial, Alois Klein, zakladatel hotelu Richmond, či Siegfried Müller, zakladatel sanatoria. Židé tvořili asi 1/10 populace města, tisíce jich město navštěvovaly jako hosté. Na jedné straně se v meziválečné době stalo dokonce dějištěm dvou sionistických kongresů, z nichž jednomu předsedal i Chaim Weizmann, pozdější první prezident Státu Izrael, na straně druhé zde sídlil sudetoněmecký knihkupec, později nechvalně proslulý nacistický pohlavár a vrah Karl Hermann Frank.
Dále přednesl svůj příspěvek pamětník holocaustu, historik a filosof Toman Brod. Zopakoval historická fakta, která vedla k tomuto pogromu. Z historie mimo jiné zmínil zajímavou skutečnost, že přesně rok poté, tedy 8. 11. 1939, se pokusil Georg Elser, jakýsi truhlář z Mnichova, křesťan a pacifista, zabránit předpokládanému vývoji války. Adolf Hitler každý rok pronášel právě v tento den svůj projev. Elser od srpna chodil každý večer do oné mnichovské pivnice, kde se na noc nechával tajně zavřít a vysekával otvor v nosném sloupu galerie nad místem řečnického pultu Adolfa Hitlera. Do otvoru umístil časovou bombu, kterou nastavil přesně na chvíli, kdy se domníval, že bude Hitler v polovině svého projevu. Jenže Hitler překvapivě svůj program zkrátil a bomba vybuchla 6 minut po jeho odchodu. Chybělo pouhých 6 minut, které mohly rozhodnout dějiny.
Poté se pan Brod (ročník 1929) rozhovořil o svém vlastním příběhu, kdy nejprve strávil 1,5 roku v Terezíně, což ještě díky péči židovské samosprávy nebyla pro mladé lidi ta úplně nejhorší zkušenost. Ta začala až deportací do Osvětimi, kam odjeli v prosinci 1943 a byli zařazeni do tzv. rodinného tábora. Při příjezdu se jim dostalo na osvětimské poměry nebývalých „privilegií“: neprocházeli obvyklou selekcí a nedošlo také k rozdělení rodin do různých sekcí tábora. K „privilegiím“ patřilo i to, že nebyli podrobeni ponižujícímu rituálu vyholení hlavy a že děti směly přes den pobývat na dětském bloku. Do rodinného tábora byl zařazen i zářijový transport, ve kterém bylo 5 000 českých Židů. Zkušení osvětimští vězňové brzy zjistili, že všichni jeho účastníci měli v kartotéce poznámku „Po šestiměsíční karanténě zvláštní zacházení“, což v nacistické terminologii znamenalo likvidaci v plynových komorách. A skutečně, přesně na den 8. 3. 1944 byli všichni ještě žijící vězňové tohoto rodinného tábora zavražděni, což se stalo největší popravou českých občanů v dějinách. Pan Toman Brod měl v kartotéce stejnou poznámku a i jeho transport čekal stejný osud. Zázračně má však unikl. Při selekci na začátku července byl jedním z 90 mladých chlapců, kteří byli vybráni na práci. Říkají si dodnes Birkenau Boys a žijí v různých částech světa.
Poté se program přenesl do veselejší roviny. P. Pavel Rubín, předseda ŽO KV, promítl fotografie z 13. Makabiády, ve které reprezentoval českou židovskou komunitu ve stolním tenisu. Dále byla naše republika zastoupena v disciplínách střelba, lukostřelba, šachy, tenis, badminton, judo a půlmaratón. Slavnostní zahájení proběhlo na fotbalovém stadiónu v Jeruzalémě, soutěže se účastnilo 9000 Židů ze 73 zemí z celého světa. Dále jsme zhlédli jeho vlastní filmové záběry z návštěvy Eilatu, které se stalo v minulém roce partnerským městem Karlových Varů a tuto skutečnost již pyšně hlásá na informační tabuli.
Během připomínkové akce proběhla sbírka na projekt střediska pro ohroženou mládež Keren Or ve městě Sderot. Bohatý program, jehož hudební část zajišťovala rodinná hudební skupina Hejretband, si přišlo poslechnout na 100 návštěvníků, kteří zcela zaplnili sál kina Drahomíra. Potvrzuje se tak stoupající zájem o toto již tradiční setkání, které se letos uskutečnilo podeváté.
Marcela Folbrechtová