Pomozte zachránit unikátní příběh

Studovaly na gymnáziu, prožívaly první lásky. Obyčejné děti, jež záhy zjistily, že jsou „jiné“. Byl rok 1939 a některé děti z židovských rodin měly štěstí, mohly odjet z Československa. Jejich rodiče je poslali do Dánska, do pěstounských rodin. Jediné rozhodnutí znamenalo život pro děti a smrt pro rodiče, kteří zemřeli v koncentračních táborech.

Příběh skupiny 150 židovských dětí z Československa se mi podařilo objevit díky jedné fotografii, na které byla židovská dívka, Helenka Böhmová. Její osud jsem publikovala na titulní straně Lidových novin. Na můj článek zareagovala Zuzana Ledererová, která mi řekla, že na snímku je její sestřenice. Zuzana se zachránila jako jediná z celé rozvětvené rodiny. Maminka jí totiž na jaře 1939 řekla: „Ty jsi nejstarší, pojedeš do Prahy, tam jsou přípravné kurzy pro vycestování do Palestiny. Však se neboj, ty to zvládneš.“

Sionistické kurzy, organizované židovskou obcí, byly jednou z mála možností jak děti zachránit. Podobně jako Styronova Sofie i tito rodiče mohli vybrat jen jednoho z potomků a poslat ho do bezpečí. Hlavní podmínkou pro vycestování do Palestiny byl věkový limit, 14 až 16 let, kromě toho museli za každé dítě zaplatit nemalou částkou. V létě 1939 organizátoři kurzů řešili, kde by mohly děti pokračovat v přípravě. Tehdy neutrální Dánsko nabídlo pomoc a sehnalo pěstounské rodiny, které se o děti postarají. Nikdo netušil na jak dlouho, na pár týdnů, měsíců, let…

„Dostal jsem se do rodiny Poulsenových, v severním Dánsku. Cítil jsem se u nich tak dobře, že jsem jim brzy začal říkat „tatínku“ a „maminko“. Oni mě přijali, byl jsem jako jeden z nich a na to se nedá zapomenout. Dodnes jsem s tou mojí dánskou rodinou v kontaktu“ říká Dov Strauss, který žije v Izraeli. On a necelá dvacítka dětí se dostala v letech 1940 a 1941 z Dánska do Palestiny. Naprostá většina jeho kamarádů však zůstala v Dánsku, až do října 1943, kdy museli uprchnout do Švédska. Děvčata tam zůstala až do konce války, chlapci se přihlásili do naší armády v Anglii.

Konec války byl radostný i bolestný zároveň. Děti se vrátily domů a zjistily, že jejich rodiny potkal stejně krutý osud jako miliony Židů za války. Pro většinu „dětí“ bylo těžké zůstat v Čechách, vše jim připomínalo předválečné časy. Jejich cesty se rozdělily na desítky let, v podstatě až do roku 2011. Tehdy mi Zuzana Ledererová řekla, co pro ni kamarádi znamenali, a já se rozhodla, že se pokusím tyto „děti“ (nyní téměř devadesátileté pamětníky) vyhledat.

Vyhledávám je po celém světě, pomáhám navázat zpřetrhané kontakty a snažím se o zachování tohoto příběhu, který nebyl nikdy historicky zmapován. Již jsem našla třicet „dětí“ a jejich rodin. Vloni jsem představila výsledky pátrání v Památníku Jad Vašem. Konalo se tam také dojemné setkání dvou „dětí“, které se neviděly sedmdesát let. Další akce proběhla 28. října 2012, v obci Neve Ilan nedaleko Jeruzaléma. Setkání 45 pamětníků a jejich rodin, které přijely ze všech koutů světa, v doprovodu svých dětí a vnoučat.

Pátrání po zapomenutých českých osudech zatím hradím ze svých skromných zdrojů. Jakýkoliv finanční příspěvek pomůže tomu, abych jich mohla více zdokumentovat. V roce 2011 jsem založila Občanské sdružení Češi v zahraničí (registrované u Min. vnitra pod číslem VS/1-1/85772/11-R). Účet: 107-2082020257/0100

Kontakty:


Judita Matyášová
Email: j.matyasova@gmail.com
www.czechsophieschoice.com

Autorka je publicistka, externí badatelka Vojenského historického ústavu