Pan Jan Horal, Žid, který bojoval v druhé světové válce na mnoha bojištích Evropy a Afriky, byl také štědrým podporovatelem aktivit připomínajících druhou světovou válku, její hrůzy a utrpení. Měl jsem tu čest s ním být v úzkém osobním kontaktu, strávili jsme spolu v otevřených rozhovorech o společných kořenech Židů a křesťanů desítky hodin. Neměli jsme vždy stejný náhled na biblické příběhy, ale spojoval nás vzájemný respekt ke společně sdíleným hodnotám.

Pan plukovník Horal, jak jsem ho vždy oslovoval, nikdy neopomněl vyjádřit svůj vyhraněný názor, který se týkal aktivit různých neonacistických skupin v České republice. Společně se svými kamarády, veterány v uniformách z druhé světové války, vážil cestu až do Holešova, kde se měl konat sraz neonacistů, aby si s nimi, jak on říkal, „promluvil“. Nakonec se ani neobjevili, možná se zalekli významné přítomnosti policie. Pro nás mělo to odpoledne jinou, zvláštní cenu: mohli jsme vyslechnout příběhy lidí, kteří bojovali aktivně proti nacismu během druhé světové války a kteří byli připraveni i dnes jednoznačně vystoupit na obranu hodnot, za něž nasazovali své životy.

Jednou, bylo to tuším na jaře 2009, mi pan plukovník Horal ukázal artefakt, který sám vyrobil a jenž na mě hluboce zapůsobil mnoha svými rovinami sdělení. Ve starožitnictví zakoupil kříž s ukřižovaným Ježíšem. Kříž předělal do podoby symbolu nacismu – hákového kříže, na který napsal jména některých koncentračních táborů – Osvětim, Treblinka a dalších. Ježíši místo trnové koruny dal jarmulku a na hruď mu umístil žlutou Davidovu hvězdu s nápisem Jude – potupné označení Židů nacisty.

Sám mi k vysvětlení významu toto artefaktu napsal e-mail, ze kterého vyjímám:

„Tento můj Krucifix hrůzy je výraz nejkrutějšího vraždění, jehož symbolem se stal před 2000 lety Ježíš. Proto jsem tuto umučenou osobu volil jako výraz krutosti a nelidskosti, ale abych neurážel určité city, změnil jsem obličej a odstranil jsem trnovou korunu, aby to byl umučený Žid na hákovém kříži, který je výrazem nacistické hrůzy. Nezapomeňme také, že mezi zavražděnými bylo hodně čestných křesťanů, kněží a také hodně pokřtěných Židů. Rád bych daroval toto dílo instituci, kde bude přístupné veřejnosti a bude patřit mezi prostředky varující dnešní generace před extremismem, nelidskostí a totalitou.“

Takto upravený kříž jsme vystavili v Rytířském sále Senátu České republiky při příležitosti 7. mistrovství ČR ve znalostech Bible v říjnu 2010. Této události se zúčastnila i řada pozvaných hostů, mezi nimi i Mgr. Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Ten se také při našem společném jednání na podzim 2012 zeptal, jaký osud potkal tehdy vystavený kříž. Zajímavou shodou okolností jsme se právě stali jako ICEJ majiteli tohoto kříže. Věnoval nám ho Michael Horal, syn plukovníka Horala, který na jaře 2012 skonal.

Vskutku netrvalo dlouho a zmíněný kříž byl zapůjčen a zavěšen na čestném místě v pracovně ředitele Hermana, a stal se tak častým objektem pozornosti českých i zahraničních návštěv. Nedávno byl však pan ředitel Herman nově ustanovenou Radou ÚSTR za krajně podezřelých okolností odvolán. Tato záležitost není dosud uzavřena a jistě bude mít své pokračování.

Při příležitosti udílení ceny Arnošta Lustiga paní hlasatelce Československé televize Kamile Moučkové dne 12. dubna 2013 jsem krátce popsal artefakt plukovníka Horala a jeho historii paní předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové zároveň s otázkou, zda by pro něj nenašla vhodné umístění. Paní předsedkyně velmi jednoznačně řekla, že by pro ni byla pocta mít tento kříž ve své kanceláři. Za tři dny jí pak byl tento kříž předán. Takto zatím skončilo putování kříže a je dost pravděpodobné, že není ukončeno. Jsem přesvědčen, že pan plukovník Horal by byl šťastný, kdyby věděl, na jakých významných místech jeho dílo bylo a je umístěno.

Ing. Karel Sedláček
výkonný ředitel ICEJ ČR