Když soud převrací právo
„Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo.“ (2. Mojžíšova 23:2)
Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (MSD) vydal dne 19. července 2024 své poradní stanovisko ohledně „důsledků izraelské politiky na okupovaných palestinských územích včetně východního Jeruzaléma“. Podle tohoto stanoviska je „izraelská okupace Západního břehu a východního Jeruzaléma ilegální a měla by skončit co nejdříve“. MSD dále požaduje, aby Izrael vyklidil všechny židovské osady na tomto území (přibližně 500 tisíc obyvatel), zajistil návrat Palestinců a vyplatil jim reparace. Patnáctičlenný senát takto rozhodl poměrem hlasů 11: 4.
Žádost o toto poradní stanovisko podalo Valné shromáždění OSN v prosinci 2022 na základě rezoluce č. 77/247. MSD byl požádán, aby vyjasnil legálnost izraelské „okupace, osídlování a anexe palestinského území okupovaného od roku 1967“.
Pro onu rezoluci tehdy hlasovalo 87 ze 193 členských států OSN, včetně zemí Arabské ligy a některých západoevropských států (Španělsko, Norsko, Švýcarsko), 56 bylo proti a 26 se zdrželo.
Poradní stanovisko není závazné, má však potenciál dále zhoršit mezinárodní atmosféru, již tak napjatou v důsledku konfliktu v Gaze. Palestinci je nepochybně využijí k další delegitimizaci Izraele.
Zadání pro MSD obsahovalo celou řadu jednostranných tvrzení, která neberou v úvahu právní, historický ani politický kontext konfliktu na Blízkém východě. Například totálně ignorují historické vazby židovského národa ke svaté zemi nebo právní postavení sporných území v době před rokem 1967, kdy byla okupována Egyptem, resp. Jordánskem. Není známo, zda se soud zabýval i jinými argumenty, ale znění jeho poradního stanoviska tuto jednostrannou zaujatost plně reflektuje.
Problematické je například to, že poradní stanovisko MSD může být použito k obcházení mezinárodně potvrzeného a právně závazného rámce pro řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Jak vysvětluje Andrew Tucker z think tanku Thinc, „všechny rezoluce Rady bezpečnosti OSN k tomuto tématu, stejně jako stále závazné Dohody z Osla, vyžadují řešení konfliktu vyjednáváním mezi oběma stranami. Pokud poradní stanovisko vysloví, že Izrael se musí bezpodmínečně stáhnout, zásadně to prejudikuje vyjednávání v neprospěch Izraele.“
Poradní stanovisko dále otevírá dveře pro obvinění Izraele z apartheidu a posiluje volání po bojkotu Izraele. Profesor mezinárodního práva Avi Bell řekl ICEJ, že státům bude doporučováno, aby Izrael bojkotovaly v různých oblastech, včetně dodávky zbraní. Židovskému státu tak může být upíráno právo na sebeobranu.
ICEJ považuje výchozí rezoluci VS OSN č. 77/247 i aktuální poradní stanovisko MSD za důsledek dlouhodobé palestinské kampaně proti Izraeli, jejímž cílem je právními kroky na úrovni mezinárodního společenství napadat samotnou existenci židovského státu, oslabit jej a nakonec zničit. Stejným směrem jde například nedávné obvinění Izraele z genocidy Jihoafrickou republikou nebo návrh prokurátora Mezinárodního trestního soudu Karima Khana, aby byl kvůli válce v Gaze vydán zatykač na nejvyšší izraelské představitele.
Mezinárodní soudní dvůr se tak přidal k řadě institucí OSN, které šíří jednostranné argumenty nepřátel Izraele. MSD tím především podkopává svou vlastní důvěryhodnost jako instituce, která by měla vynikat v nestranném posouzení faktů.
Palestinské organizace si v posledních letech rozdělily role. Zatímco Hamás se věnuje ozbrojenému boji proti Izraeli, jehož výrazem je masakr ze 7. října, Palestinská autonomie se angažuje v právních krocích směřujících k upření práva Izraele na sebeurčení a sebeobranu, popření historických nároků Židů na svou domovinu a k jednostrannému vynucení palestinského státu. Metody se různí, ale cíl mají obě palestinské frakce stejný: zničení židovského státu.
Je smutné, že řada západních zemí tuto kampaň Palestinské autonomie podporuje. Uvažovat o jednostranném uznání palestinského státu v této situaci není ničím jiným než odměnou za násilí. Ustupování teroru nikdy k míru ani k řešení konfliktů nevedlo.
Izrael je pod soustředěným tlakem: popírání historie, obviňování z genocidy, hrozba trestního stíhání, zvěrstva Hamásu, masové antisemitské projevy v ulicích západních měst, vyhrožování likvidací ze strany Íránu. Vůdce národů to staví před otázku, jak se vůči tomuto lživému a nenávistnému trendu zachovají.
Jako křesťané máme povinnost nemlčet a říkat pravdu. V tomto případě varovat představitele států i mezinárodních institucí, aby se nepřidávali k většině, páchá-li zlo.
Mojmír Kallus, ICEJ ČR