Je rozhodnutí soudu v souladu s právem?
První analýza rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu vydat zatykač na izraelské politiky
Andrew Tucker
Dne 21. listopadu 2024 vydal Mezinárodní trestní soud (MTS) zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a exministra obrany Joava Galanta za údajné „zločiny proti lidskosti a válečné zločiny páchané nejméně od 8. října 2023 nejméně do 20. května 2024“, kdy prokuratura o zatykače požádala. Soud své důvody nezveřejnil, ale na svých webových stránkách publikoval jejich souhrn.
V tomto článku vysvětluji, proč podle našeho názoru vzbuzují tyto zatykače vážné právní a politické otazníky, zejména pro západní demokracie založené na vládě práva.
Jsou členské státy MTS povinny zatykač realizovat?
Mnozí tvrdí, že „právní stát“ a „mezinárodní právní řád“ vyžadují, aby členské státy MTS prostě přijaly rozhodnutí soudu a Netanjahua a Galanta zatkly. Strany MTS však mají před poskytnutím součinnosti povinnost provést šetření, aby se ujistily, že soud jedná v rámci svých pravomocí a že se nedopustil zásadních procesních chyb nebo omylů v odůvodnění. Jak ukážu dále, v rozhodnutí soudu existují potenciálně vážné omyly. Státy nejsou povinny slepě následovat rozhodnutí soudu, pokud překročil své pravomoci nebo právo nesprávně použil. Státy jsou povinny se ujistit, že nedošlo k omylům a že případné omyly byly napraveny. Teprve pak mohou rozhodnutí soudu přijmout.
Problém jurisdikce
Mezinárodní trestní soud není globální soud. Nemá neomezený mandát stíhat všechny válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti. Naopak, jeho pravomoci svěřené členskými státy jsou omezené. Soud může vyšetřovat a stíhat pouze zločiny spáchané buď státem, který je stranou Římského statutu, nebo spáchané na území takového státu. Mnohé státy se z nejrůznějších důvodů rozhodly k tomuto statutu nepřistoupit a nejsou tudíž členy MTS. Patří k nim USA, Izrael, Rusko, Čína, Írán nebo Indie. Je to jejich suverénní právo a jejich volba musí být respektována. V případě Izraele však soud přijal falešný argument, že Palestina je stát, přestože nesplňuje kritéria státnosti, což soud sám přiznal.
Jeden ze soudců MTS (Peter Kovács) ve svém nesouhlasném stanovisku z roku 2021 nazval tehdejší rozhodnutí „právní akrobacií“, která „zastírá právní realitu“. Současné rozhodnutí MTS nadále zastává fikci existence palestinského státu. Tato otázka však zůstává otevřená a soud přiznal Izraeli a dalším stranám právo kdykoli během řízení jeho jurisdikci zpochybnit. To znamená, že otázka pravomoci soudu v této věci zůstává nejasná a nejistá. Skutečnost, že soud se s touto otázkou nevypořádal, snižuje jeho vlastní autoritu.
Státy, které neuznávají Palestinu jako stát, nejsou povinny přijmout předpoklad Soudu, že Palestina státem je. Lze argumentovat, že to by mohl být důvod pro členský stát MTS, aby zatykače proti izraelským vůdcům neprovedl.
Podívejme se teď podrobněji na některá obvinění vznesená proti izraelským představitelům.
Válečný zločin úmyslného vyhladovění civilistů používaného jako válečná metoda
Klíčový aspekt u tohoto válečného zločinu je prokázat, že jeho pachatelé záměrně použili vyhladovění jako válečnou taktiku. Členské státy MTS se musí ujistit, že rozhodnutí soudu spočívá na dostatečných důkazech v obou aspektech: (a) úmyslné vyhladovění civilistů a (b) použití hladomoru jako _válečné metody“.
Nestačí, že někteří civilisté zemřeli na podvýživu. Ani prokurátor, ani soud však nezveřejnili nic, co by naznačovalo, že existují přesvědčivé důkazy úmyslu. Naopak několik vysoce kvalifikovaných expertů a organizací jako např. UKLFI (UK Lawyers for Israel) prokázaly, že „neexistují žádné přiměřené důvody domnívat se, že [Netanjahu a Galant] se dopustili zločinů, z nichž je viní prokurátor“.
Obvinění ze zločinů proti lidskosti
Podle tiskové zprávy soud rozhodl, že definici splňují dva incidenty, které však nezveřejnil. Zločiny vraždy a jiných „nelidských činů“ vyžadují, aby se soud ujistil, že byly spáchány „v rámci širokého nebo systematického útoku namířeného proti civilnímu obyvatelstvu“ v Gaze. To zahrnuje důkaz, že pachatelé měli tento úmysl a také věděli, že cílem jsou civilisté. Je notoricky známo, že je velmi obtížné prokázat úmysl pouze na základě posuzování výsledku takového útoku.
Navíc, aby byl ministerský předseda a ministr obrany shledán vinným z těchto zločinů, bylo by nutno dokázat, že (a) o těchto dvou konkrétních útocích předem věděli, (b) že jim osobně nezabránili a (c) pokud o nich věděli, nezajistili, aby byla věc předána příslušným izraelským orgánům. Důkazní břímě pro soud je v tomto případě velmi vysoké.
Andrew Tucker je právník organizace thinc. The Hague Initiative for International Cooperation.
Přel.: -mk-, kráceno.