Novinky
Ve čtvrtek 21. prosince večer přistála na Ben-Gurionově letišti skupina osmdesáti dvou židovských přistěhovalců etiopského původu. Tím se zvýšil celkový počet Židů z této východoafrické země, které během minulého roku za finanční pomoci Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém letecky přepravila do Izraele Židovská agentura v rámci tzv. aliji, na 1 200. V prvních měsících nového roku se celkový počet příslušníků tohoto starobylého židovského společenství, přemístěných v rámci prvního roku obnoveného programu aliji do Izraele, zvýšil na 1 300.
Cítili jsme bolest a frustraci jejich 19letého čekání v Etiopii. Sledovali jsme jejich vzrušení, když byli konečně navrženi pro let do Izraele sponzorovaný organizací ICEJ. Radovali jsme se s nimi, když překročili hranice izraelského vzdušného prostoru a klouzali nad nádherným nočním panoramatem Tel Avivu, kde se shledají se svými blízkými a příbuznými. A tak když se tým ICEJ s Malesovými opět setkal v integračním centru v historickém městě Safed, usazeném vysoko na kopcích nad Galilejským jezerem, měl obrovskou radost.
Jen si to představte: Židé pomáhající křesťanům prokazují lásku muslimům v zemi, která je s Izraelem ve válečném stavu od roku 1948. Ještě donedávna to bylo nepředstavitelné. Od počátku nepřehledného syrského konfliktu zemřelo více než 500 000 Syřanů a mnozí další ze země uprchli. Během této doby Izrael poskytl péči více než 5 000 nemocným a zraněným Syřanům, včetně žen, dětí a mužů trpících vážnými nemocemi nebo zraněných v boji.
Prosincové rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa konečně uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele a přesunout do něj americké velvyslanectví byl velmi odvážný čin, který měl nastat už dávno. Tato otázka se dotýká samého centra židovské národní identity a je také jádrem povolání Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, které bylo založeno jako akt křesťanské solidarity s hlubokou židovskou vazbou na Jeruzalém.
V minulém roce jsme si připomínali padesáté výročí sjednocení Jeruzaléma. V této souvislosti stojí za to podívat se, jaké měla Šestidenní válka a osvobození Jeruzaléma historické dopady v širším regionu. Překvapivě rychlé vítězství Izraele v červnu 1967 se stalo klíčovým okamžikem moderních dějin Blízkého východu.
Pod pojmem „okupace“ se skrývá soustavná palestinská strategie, která umožňuje současně usilovat o uznání palestinského státu a vinit Izrael z jeho neexistence. Padesáté výročí Šestidenní války přineslo v loňském roce další salvu výroků ohledně izraelské „okupace“ Západního břehu. Tvrdí se dokonce, že okupovaná je stále i Gaza.
K hádankám, jež nejnovější vývoj v Sýrii nastolil, patří také role Ruska. Jakou hru tu Moskva hraje? Tahá za nitky, nebo jen usiluje o to, aby neztratila těžce dobyté pozice?
Hrozí nebezpečí, že na severních hranicích dojde k novým, nesmírně problematickým a možná zhoubným událostem. Dokládá to nebezpečné střetnutí mezi Izraelem a Íránem, které o druhém únorovém víkendu na Blízkém východě taktak že nevyvolalo novou válku.
Z hlediska Izraele jsou „červené čáry“ jasné: radikální šíitský Hizballáh v Libanonu nesmí získat další sofistikované zbraně. Tak zní konsensus napříč izraelským politickým spektrem. Aby tuto červenou čáru uhájilo, podniklo izraelské letectvo v posledních pěti letech stovky leteckých náletů.
Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře zahraničních věcí, je nám Čechům často vyčítán nedostatek odvahy postavit se za správnou věc. V novodobé české historii ale takovou odvahu řada Čechů měla. Tomáš G. Masaryk, jehož výročí narození si 7. března připomínáme a k jehož odkazu se rádi hlásíme, ji měl. Vždy se zastal jednotlivce, či menšiny tváří v tvář nevůli většiny. Vskutku není odvahou jít s většinou, s hlavním proudem.
Více informací