Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře zahraničních věcí, je nám Čechům často vyčítán nedostatek odvahy postavit se za správnou věc. V novodobé české historii ale takovou odvahu řada Čechů měla. Tomáš G. Masaryk, jehož výročí narození si 7. března připomínáme a k jehož odkazu se rádi hlásíme, ji měl. Vždy se zastal jednotlivce, či menšiny tváří v tvář nevůli většiny. Vskutku není odvahou jít s většinou, s hlavním proudem.
Více informacíNovinky
George Orwell kdysi napsal, že může přijít doba, kdy hlavní povinností slušných lidí bude opakovat samozřejmosti. V souvislosti s povykem, který se spustil kolem prohlášení prezidenta Trumpa o uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele, mám neodbytný pocit, že v této době žijeme.
Více informacíVítáme dnešní statečné a historické rozhodnutí Spojených států uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele. Tento krok dotýkající se historické národní identity židovského národa měl být učiněn již dávno.
Židé v Bělorusku nemají život snadný. Mnozí se proto rozhodují, že se vrátí do země svých otců. ICEJ jim pomáhá na každém kroku: v Bělorusku, i později v Izraeli. ICEJ pracuje v Bělorusku od roku 2006. Zajišťujeme bezpečnou dopravu na letiště i potřebné ubytování. Takto jsme již asistovali více než čtyřem tisícům lidí.
V příletové hale Ben-Gurionova letiště bylo slyšet hlasité výkřiky. Když 6. června konečně přistálo v Izraeli 70 etiopských Židů z poslední skupiny, o niž se v posledních letech vedl dlouhý zápas, jejich příbuzní je vítali s neskrývanou radostí. Slzy tekly po tvářích příbuzných, kteří byli dlouhá léta odloučeni. „Prodlužované čekání působí srdci bolest, ale naplněná touha je stromem života,“ říká Přísloví 13:12. Touha těchto rodin byla onoho večera skutečně naplněna!
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny (Mt 5:8). V anglickém překladu tohoto verše se objevuje slovo „peacemakers“, doslova tvůrci pokoje, které se stalo mottem unikátního projektu uskutečněného s podporu EU za spolupráce poboček ICEJ v Česku, Německu a Izraeli.
Více informacíNávštěva jordánského král Abdalláha 7. srpna 2017 u předsedy Palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse v Ramalláhu představovala finále nejnovějšího dějství konfliktu kolem Chrámové hory. Jejím cílem bylo prezentovat dosažené úspěchy obou arabských vůdců a přetavit je v politické zisky vůči jejich domácím i zahraničním rivalům. Tento text shrnuje hlavní poučení z celého incidentu.
Po Šestidenní válce v červnu 1967 se z Izraele stal okupant. Tak se to aspoň většinou jeví z dnešní perspektivy, bereme-li v úvahu platné axiomy a diskuse o řešení údajně nejdůležitějšího konfliktu na Blízkém východě, totiž toho mezi Izraelci a Palestinci. V této logice se pak často mluví o „hranicích z roku 1967“, jimiž se myslí čára, která v roce 1967 oddělovala židovský stát Izrael od Pásma Gazy a západního břehu Jordánu.
Sledujeme-li přístup Evropy k izraelsko-palestinskému konfliktu, musíme konstatovat znepokojivé tendence. Patří k nim nepřiměřené soustředění na izraelskou okupaci a odsuzování židovského osidlování v kontrastu s nedostatečným odsuzováním palestinského terorismu.
Naše sesterská organizace Institut Williama Wilberforce zahájila letos na jaře produkci české verze pořadů z Izraele, které tvoří německý tým ve spolupráci s Johannesem Gerloffem. Tyto pořady doporučujeme vaší pozornosti. Každý týden se objeví na YouTube jeden díl magazínu a jeden biblický impuls. Nově připravujeme spolupráci s TV Noe, která má zájem zařadit tyto pořady do svého vysílání.