Kdo bojuje v Sýrii

„V boji proti Asadovi padl první Izraelec,“ stálo palcovými titulky v izraelských médiích v předvečer Svátku stánků v pozdním létě 2013. Den předtím obdržela rodina Džuma’ahových z Muširfy, vesničky u města Um el-Fahm v izraelském Vádí Ara, ze Sýrie zprávu a snímek rozstřílené mrtvoly. Rodina je přesvědčena, že bezpečně poznává svého syna Mu’eída. Zabili ho zřejmě při přestřelce.

Osmadvacetiletý Mu’eíd Zachí Agabaría měl teprve několik měsíců po svatbě. Manželka ani zbytek široké rodiny pravděpodobně nevěděli, že se před třemi týdny vypravil pomáhat syrským povstalcům. Současně zmizeli z Vádí Ara i další dva izraelští občané.

V izraelských médiích se prozatím šušká o nejméně pěti izraelských Arabech, kteří se zapojili do boje proti syrskému diktátorovi. Jeden otec ze středního Izraele například oznámil počátkem září na policii, že pohřešuje syna. Předtím musel zjistit, že si chlapec koupil letenku do Turecka – ale nikoli zpáteční. Šestadvacetiletý student Abd el-Kader Altalá se musí odpovídat před lodským okresním soudem, neboť se prý přidal k radikálně islamistické organizaci Džabhát an-Nusrá. Koncem července poslal jeden student medicíny, který pochází z kraje kolem severoizraelského Karmelu a studuje v zahraničí, své rodině zprávu, že se připojí k povstalcům v Sýrii.

V dubnu odsoudili devětadvacetiletého Hechmata Masravu z Taibe, který v únoru odletěl přes Turecko do Sýrie. Zatkli ho při návratu 19. března na Ben Gurionově letišti. V obžalovacím spise se uvádí, že se týden zdržoval u jedné povstalecké jednotky a vyjádřil svou vůli přidat se k bojovým akcím, že pomáhal při výstavbě výcvikového tábora a účastnil se cvičení ve zbrani. Masrava tvrdí, že v Sýrii hledal nezvěstného bratra.

Jak těsné jsou navzdory všemu politickému nepřátelství vztahy mezi zeměmi Blízkého východu, to se – a jistě nikoli naposled – ukázalo v srpnu, kdy se nazaretská rodina Vaquedových dozvěděla o povraždění jedenadvaceti svých příbuzných (včetně matky se šesti dětmi a manželů se čtyřmi) při masakru na damašském předměstí, kde útočníci použili chemických zbraní. Při tomto přepadení přišlo o život rovněž jedenáct příslušníků rodiny Churání z palestinského Džanínu na severu Západního břehu Jordánu ve věku od tří do pětasedmdesáti let. Strýc jednoho Izraelce, jenž je v podezření, že se přidal k syrským džihádistům, označil v rozhovoru s izraelským deníkem Haarec (s tím, že si nepřeje uvedení svého jména) skutečnost, že mladí izraelští Arabové odcházejí bojovat do Sýrie, za znepokojující jev. Apeloval na vedení izraelských muslimů, aby se proti tomu postavilo, a to veřejně, především v mešitách.

Nad těmito zprávami se ovšem vnucuje otázka: kdo to vlastně bojuje v této občanské válce, která masakruje Sýrii více než dva roky a už si vyžádala hodně přes 120 000 lidských životů?

Pokud jde o vlastní obyvatelstvo, podporuje režim prezidenta Bašára al-Asada menšinová koalice alavitů, Drúzů, Kurdů, křesťanů a šíitů, avšak též mnoho sunnitů, kteří sice nejsou Asadovou diktaturou příliš nadšeni, dávají však přednost jejímu sekulárnímu charakteru před radikálně islamistickou alternativou, která se zcela zřetelně rýsuje na obzoru. Z Libanonu podporuje Asada bojovými aktivitami ještě šíitský Hizballáh a z Íránu příslušníci revolučních gard, dále pak světsky orientovaná palestinská seskupení jako např. Lidová fronta pro osvobození Palestiny - Hlavní velení (PFLP-GC). A na mezinárodní scéně stojí konečně za syrskou vládou vedle Íránu především Rusko a Čína, které ji také vydatně zásobují zbraněmi.

Proti syrskému režimu prezidenta Asada stojí konglomerát volně spojených a nepříliš koordinovaných milicí, které můžeme zhruba rozdělit do tří skupin. Patří sem především tzv. „Svobodná syrská armáda“ (FSA), která spojuje milice tvořené dezertéry ze syrské armády. Ti usilují o někdejší sjednocenou, sekulární (ovšem neasadovskou) Sýrii. Islám rozhodně nepatří k jejich programu. Jde o skupinu, kterou by rády podpořily západní země, především USA a Evropa.

Vedle FSA existují lokální milice, které jsou zakořeněny v sunnitském obyvatelstvu. Vyznávají ideologii sunnitského Muslimského bratrstva a snaží se vytvořit normální stát. Za případné spojence této druhé skupiny lze považovat řadu spíše islamistických organizací Palestinců, jako je např. Hamás nebo Islámský džihád. U palestinských uprchlíků žijících v Sýrii zčásti už po čtyři generace je často sporné, zda je máme považovat za „cizince“ nebo za „domácí“. Nemají sice žádné státní občanství, na druhé straně však nemohou Sýrii opustit, protože o ně na celém světě nikdo nestojí.

Jako třetí seskupení – které má na vývoj událostí v Sýrii v mnohém směru rozhodující vliv – lze označit „mezinárodní džihádisty“, mezi nimiž odborníci na boj s terorismem objevili skupiny i jednotlivce z Afghánistánu, Austrálie, Bahrainu, Belgie, Čečenska, Dánska, Egypta, Finska, Francie, Indonésie, Iráku, Íránu, Irska, Izraele, Jemenu, Jordánska, Kuvajtu, Libanonu, Libye, Německa, Norska, Pákistánu, Palestiny, Ruska, Somálska, Spojených arabských emirátů, Tuniska, Turecka a USA. Syrské občanské války se podle odhadu aktivně účastní občané asi padesáti států z celého světa. V této souvislosti není tvrzení Bašára al-Asada o tom, že válka v jeho zemi je výrazem mezinárodního úsilí o svržení jeho režimu, tak úplně nepravdivé. Asi dvě stě tisíc vojáků oddaných i nadále Asadovu režimu má proti sobě zhruba sto tisíc bojovníků, složených – rovněž odhadem – z několika set milicí nejrůznějšího ražení, vzdělání, bojové sily, ideologie i cílů.

V této třetí skupině svým jasným ideologickým cílem, avšak i účinným způsobem postupu a boje obzvlášť vyniká svaz Džabhát an-Nusrá il-Ahl aš-Šám. Plný název této organizace, obvykle zkracovaný na Džabhát an-Nusrá, v překladu znamená „Fronta na podporu lidu Velké Sýrie“. Za jejího vůdce je považován Abú Muhammad al-Golání, o němž se toho ovšem mnoho neví. Nezřídka se toto seskupení označuje jako „blízké al-Káidě“. Zásadně – ostatně stejně jako mnozí ideologové Hamásu – odmítá „státy“ jako výplod západního kolonialismu. Jeho příslušníci nemluví o „Sýrii“, nýbrž o „aš-Šámu“, tedy o území, které bychom mohli označit jako „Velká Sýrie“ a které zahrnuje i Libanon, Izrael a Jordánsko. Chtějí odstranit alavitské „uctívače model“, jako další krok deklarují boj proti židovskému Izraeli a jejich cílem je rozšířit islám do celého světa. Turecko „Frontu an-Nusrá“ podporuje a v minulosti jí často dodávalo zbraně.

Izraelská vnitrostátní tajná služba „Šin Bet“ se obává, že by především mezinárodní džihádisté mohli využívat mladých izraelských Arabů k získávání informací o Izraeli nebo na něj dokonce podniknout úder. Stejně nedobrý pocit mají asi příslušníci jiných západních policejních a tajných služeb z toho, že se v Sýrii nejen radikalizují stovky občanů jejich vlastních zemí, nýbrž že se jim tam dostává i praktického výcviku a bojových zkušeností.

© Johannes Gerloff, Institut Williama Wilberforce
Překlad Ivana Kultová a Pavel Mareš