Jak už to bývá, mezi prvními obětmi války je pravda.

Mnozí by nám chtěli namluvit, že nejnovější ostřelování Izraele raketami bylo vyvoláno sporem o pozemky ve čtvrti Šejch Džarach a znesvěcením mešity al-Aksá v Jeruzalémě. Jsou to ale pouze záminky, které mají zakrýt skutečné cíle současné kampaně palestinského násilí a terorismu. Nepokoje a rakety, které teď šíří chaos a zkázu po celém Izraeli, jsou ve skutečnosti poselstvím, jímž nám Fatáh i Hamás sdělují, že nadále odmítají mír, a konkrétně dramatické kroky směřující k arabsko-izraelské normalizaci, jak je ztělesňují Abrahámovské dohody.

Je třeba zmínit, že v posledních týdnech v Jeruzalémě opravdu narůstalo násilí, až nakonec souběh několika událostí uvedl město do varu. Malé skupinky arabských a židovských aktivistů se střetávaly téměř denně u sporných domů ve čtvrti Šejch Džarach, což není nic nového. Tentokrát se ale tyto šarvátky sešly s obdobím ramadánu, kdy je snadné u muslimů rozněcovat islámské vášně a předsudky proti Izraeli a Židům, zvláště pokud jde o Jeruzalém. Arabští mládežníci z Jeruzaléma se vydali fackovat ortodoxní Židy, kteří procházeli Starým Městem, aby pak potupná videa zveřejňovali na TikToku. Skupina ultrapravicových Židů zareagovala jeden večer obtěžováním Arabů na Jaffské třídě, až je musela izraelská pořádková policie rozehnat násilím. Mezitím také policisté zabarikádovali vstup do města Damašskou bránou, kde se Palestinci shromažďovali při přípravě svých útoků. Palestinští vůdci obvinili Izrael a provokovali své lidi k ještě většímu násilí.

Do toho přišel poslední pátek ramadánu, který bývalý íránský ajatolláh Rudollah Chomejní vyhlásil za „Den al-Kuds“, aby podněcoval ke svaté válce za Jeruzalém. Palestinci na to byli připraveni: do mešity al-Aksá v jižní části Chrámové hory nanosili hromady kamení, aby je mohli házet na Židy modlící se dole u Západní zdi. Izraelské síly zasáhly, vrhači kamenů se stáhli do mešity a násilí se začalo šířit.

V pondělí se pak Hamás, který se cítil být v Gaze mimo hlavní pozornost, rozhodl vstoupit do konfliktu a vyvolat explozi, načasovanou také tak, aby zkazil každoroční izraelskou oslavu Dne Jeruzaléma. Vojenské křídlo této islámské teroristické milice vydalo ultimátum a požadovalo, aby Izrael odvolal své bezpečnostní síly z Chrámové hory a čtvrti Šejch Džarach a propustil palestinské teroristy z vězení, a to vše do šesti hodin večer. Když nebyly podmínky splněny, Hamás vypálil sedm raket na Jeruzalém. Čtvrtá raketová válka Hamásu s Izraelem začala.

Současný konflikt je ale třeba vnímat v mnohem širším kontextu.

Od okamžiku, kdy Trumpova administrativa prosadila Abrahámovské dohody mezi Izraelem a čtyřmi arabskými sunnitskými státy (Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Súdán a Maroko), pohyb v regionu začal směřovat k míru, což zanechalo Palestince v izolaci a pod tlakem – také ze strany arabských vůdců –, aby se konečně s Izraelem domluvili. Přidali se i arabští poslanci izraelského parlamentu v podobě strany Ra’am, která byla připravena prolomit dlouholeté politické tabu a připojit zvnějšku svou podporu izraelské vládní koalici.

Palestinci, kteří se tak ocitli ve slepé uličce, se z ní nejprve snažili vybruslit vyhlášením nových voleb, prvních po šestnácti letech. Když ale vládnoucí Fatáh poznal, že nejspíš prohraje s Hamásem, vůdce Palestinské autonomie Mahmúd Abbás volby zrušil (a lživě za to obvinil Izrael). To způsobilo rostoucí nespokojenost mezi obyvatelstvem a palestinští představitelé došli k názoru, že jediné východisko spočívá v zahrání jeruzalémské karty – a v tom jsou mistři. Už sto let palestinští vůdci opakovaně krmí svůj lid i celý islámský svět lží, že Izrael ohrožuje mešitu al-Aksá. Je smutný fakt, že tato falešná obvinění si zřejmě vždy najdou ochotné posluchače.

Jak Fatáh, tak Hamás už několik týdnů stupňovali svou protiizraelskou rétoriku, zvláště pokud jde o Jeruzalém. Zejména během ramadánu otevřeně vyzývali ke konfrontaci s Izraelem ve městě a „na silnicích“ a zesílily také jejich výzvy k mučednictví. Navíc vyzývali i arabské občany Izraele, aby se k boji přidali – což naneštěstí mnozí učinili. Tuto záměrnou kampaň pobuřování z posledních týdnů přesně zdokumentovala monitorovací organizace Palestinian Media Watch. Hamás pak v rámci této vnitřní rivality rychle předběhl Fatáh a vypálil rakety na Jeruzalém, aby „bránil al-Aksu“, což Fatáh (naštěstí) momentálně nedokáže.

Pravda je, že hádky o pozemky ve čtvrti Šejch Džarach se táhnou izraelskými soudy už mnoho let. Jde o občanskoprávní spor, kdy se žalobci domáhají nápravy v případu neplacení nájemného; rozhodně nejde o nějaké drakonické demoliční příkazy izraelské vlády, jak se často uvádí. Navíc se izraelské úřady rozhodly soudní rozhodnutí o sporných nemovitostech odložit až na dobu po skončení ramadánu, aby nezvyšovaly napětí.

Pokud jde o mešitu al-Aksá, znesvětili ji (jako už mnohokrát) právě palestinští násilníci a vrhači kamenů, když v ní nashromáždili kamení, které použili k předem připraveným útokům na židovské věřící a izraelskou policii, načež se uchýlili do mešity, aby se vyhnuli zadržení za své zjevně kriminální chování.

Proto ani spor v Šejch Džarach, ani palestinské lži o al-Aksá rozhodně nemohou ospravedlnit současnou vlnu násilí a teroru, které Fatáh a Hamás rozpoutali proti všem obyvatelům izraelské země. Pokud se na ně díváme ze správné perspektivy, vidíme, že tyto násilnosti a raketové útoky prostě vyjadřují neochvějné odmítání míru s Izraelem ze strany obou palestinských skupin.

Je škoda, že to přichází v době, kdy se Izraelci přiblížili na dosah opravdu historickému průlomu smíření ve vztazích se svými arabskými sousedy, jak v sousedních zemích, tak uvnitř Izraele. Tyto naděje teď sklidily pořádný výprask, Palestinci se zbavili tlaku na uzavření míru a kdo ví, kdy budou uhašeny plameny, které roznítili.

David R. Parsons je právník, spisovatel, novinář a expert na Blízký východ, který slouží jako viceprezident a hlavní mluvčí ICEJ v Jeruzalémě; překlad: Mojmír Kallus