Omyly a rizika
Prohlášení ICEJ ke snahám o jednostranné uznání palestinského státu
David Parsons
Nedávná diplomatická snaha některých členů mezinárodního společenství uznat palestinský stát bez souhlasu Izraele je chybně koncipovaná a plná omylů a rizik.
Především zmařila pokrok v jednání o propuštění rukojmí v Gaze, protože vůdci Hamásu okamžitě pochopili, že mohou své požadavky stupňovat, a ještě za to obdržet stát. Znamená také opuštění izraelských rukojmí v krutých rukou Hamásu, který je nechává pomalu umírat hlady.
Pokud bude tato chybná kampaň pokračovat, může vážně poškodit vyhlídky na mír a stabilitu na Blízkém východě a narušit zavedené mezinárodní právo, které v moderní době dobře slouží společenství národů. Navíc by znamenala ostrý a problematický obrat od dlouhodobého mezinárodního konsensu, že nejlepší cesta k vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu je cesta přímých jednání mezi oběma stranami.
Jednostranné uznání palestinského státu v této době je chybné z mnoha důvodů:
1) V době po masakru ze 7. října 2023 by představovalo odměnu za teror Hamásu a groteskní, necitlivé gesto tváří v tvář těm nehorším zvěrstvům spáchaným na Židech od holocaustu.
2) Palestinský stát nesplňuje kritéria samostatnosti, protože v něm neexistuje jediná a jednotná vláda skutečně ovládající nárokované území. Palestinská samospráva je plná korupce a v očích většiny Palestinců ztratila svou legitimitu, zatímco Hamás je radikální a nenapravitelná teroristická milice, která by se neměla od nikoho dočkat legitimity. Palestinská autonomie navíc nadále odmítá existenci Izraele jako židovského státu, což dokazují její oficiální média i učebnice, které nadále otevřeně upírají Izraeli jeho právoplatné místo v regionu a indoktrinují budoucí generace nenávistí a násilím proti Izraeli, což odhaluje její skutečné záměry.
3) Kampaň za uznání palestinského státu za současných okolností prozrazuje hluboké nepochopení současného rozdělení rolí v palestinské politice. Palestinská autonomie se na jedné straně nadále podílí na teroru, ale v zásadě se rozhodla pro vedení právní války, která má delegitimizovat Izrael a zajistit palestinský stát na celém území historické Izraelské země. Naproti tomu Hamás se rozhodl zůstat na cestě „ozbrojeného odporu“, tedy terorismu a násilí. Tím, že uprostřed konfliktu vyvolaného masakrem 7. října uzná mezinárodní společenství palestinský stát, dá tím Palestincům najevo, že teror a násilí přináší výsledky. To posílí Hamás proti Palestinské samosprávě a vrátí mírové úsilí nazpět na celé generace.
4) Izrael má na sporná území lepší právní a historický nárok než Palestinci, což bylo řádně uznáno závaznými rozhodnutími mezinárodního společenství na konferenci v San Remu v roce 1920 a zřízením britského mandátu Společenstvím národů v roce 1922.
5) Uznání palestinského státu bez souhlasu Izraele by nejen porušilo dohody z Osla z roku 1993 – jejímiž svědky jsou mnohé státy, které teď uvažují o uznání palestinského státu – ale také by znamenalo odklon od závazných rezolucí Rady bezpečnosti OSN založených na rozumné zásadě přímých dvoustranných jednání. To by znamenalo zradu izraelské důvěry a obětování nedotknutelnosti mezinárodních dohod na oltář politické výhodnosti.
6) Tento krok by vykolejil úsilí o mír a destabilizoval celý region, protože by dal Palestincům falešnou naději, že mohou jednostranně dosáhnout svého státu bez přímých dvoustranných jednání s Izraelem.
7) Evropské státy podporující současnou diplomatickou iniciativu porušují obvyklou praxi Evropské unie rozhodovat o závažných věcech zahraniční politiky konsenzuálně, neboť proti tomuto úsilí se rozhodně staví několik členských států EU.
8) Některé ze států uvažujících o tomto kroku tak činí pro úzké domácí zájmy. Například Francie se tak snaží uchlácholit rostoucí hrozbu radikálních islamistů ve své vlastní zemi.
9) Kampaň za uznání palestinského státu je chabou a lehkomyslnou reakcí na současnou vlnu globálního antisemitismu a pouze přileje olej do ohně této společenské metly, jíž by měly národy čelit s odvahou, ne se zbabělostí.
Vyzýváme mezinárodní společenství, aby zavrhlo současné nepromyšlené diplomatické úsilí vnutit Izraeli palestinský stát. Nechť se místo toho soustředí na bezprostřední úkol dosáhnout dohody o příměří a propuštění rukojmí, která bude řešit také otázku budoucí správy Pásma Gazy. Taková dohoda musí zahrnovat bezpečný návrat všech živých i mrtvých izraelských rukojmí z Gazy a odzbrojení a všeobecné vyhoštění Hamásu.
Vyzýváme také křesťany na celém světě, aby se modlili a jednali v souladu s tímto zásadním morálním stanoviskem, a zvláště aby se obrátili na své komunity a vůdce a informovali je o omylech a rizicích jednostranného uznání palestinského státu. Teď je čas věrně se modlit za pokoj Jeruzaléma, jasně se postavit proti antisemitismu a usilovat o spravedlivý mír založený na biblických pravdách a principech.
David Parsons je viceprezident a hlavní mluvčí Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém. Překlad: Mojmír Kallus