Izrael genocidu nepáchá
Navzdory nejnovějším tvrzením OSN
Arsen Ostrovsky a John Spencer
Přestože se obvinění z genocidy neustále opakují, izraelské akce v Gaze nesplňují právní definici genocidy a jsou výrazem sebeobrany, nikoli záměru zlikvidovat národ.
Stejně jistě jako den střídá noc, stále znovu se objevují recyklovaná obvinění Izraele z „genocidy“ z úst aktivistů, kteří se prezentují jako vědci. Poslední takové obvinění přišlo od Mezinárodní asociace vědců zabývajících se genocidou (International Association of Genocide Scholars, IAGS), což je skupina, pro niž je zjevně důležitější ideologie než zachovávání akademických standardů.
Ačkoli pocházíme z různých odvětví (jeden z nás je právník v oblasti lidských práv, druhý vojenský expert), oba jsme došli ke stejnému jasnému závěru. Izrael v Pásmu Gazy genocidu nepáchá.
Každý z nás strávil roky v oblasti mezinárodního práva a vojenství. Společně jsme Gazu navštívili, vedli jsme vojáky v boji, hovořili s veliteli a jednotkami, prošli střediska pro distribuci pomoci a zkoumali vojenské rozkazy. Na základě těchto zkušeností konstatujeme, že tvrzení o genocidě je nejen nepřesné, ale překrucuje pravdu a přímo nahrává Hamásu.
Rezoluce IAGS sama ukazuje, jak slabé toto obvinění je. Hlasovalo pro ni méně než 20 procent členů. Každý se může stát členem po zaplacení poplatku 30 dolarů a není vyžadována žádná akademická kvalifikace. Někteří registrovaní členové používají parodické přezdívky jako „Mo Cookie,“„Císař Palpatine“ nebo „Adolf Hitler z Gaza City“. Skutečnost, že tak neseriózní proces může vést k formálnímu obvinění, by měl vést k závěru, že rezoluce je bezvýznamná. Přesto média a veřejně činné osoby na celém světě přispěchali tvrzení šířit.
Podle Úmluvy o genocidě z roku 1948 je genocida definována jako právní pojem. Označuje akce vedené s úmyslem zničit zcela nebo zčásti národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu. Nejdůležitějším faktorem je záměr. Tento prvek, známý v právním jazyku jako dolus specialis, znamená konkrétní a záměrný úmysl způsobit likvidaci takové skupiny. Laťka pro tento zločin je úmyslně nasazená hodně vysoko. Pokud chybí záměr, pak i ty nejvážnější případy násilí spadají do jiných právních kategorií, jako jsou válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti.
Nic z toho, co jsme v Gaze viděli, nesplňuje tuto právní podmínku. Boje jsou těžké a tragické. Je to však válka, kterou Izrael vede v sebeobraně a v souladu s právem válečného konfliktu. Hamás spáchal 7. října 2023 nejkrvavější masakr Židů od holocaustu a jeho vůdci přislíbili, že jej budou opakovat znovu a znovu. Tato teroristická skupina navíc stále zadržuje desítky rukojmích.
Izrael nikdy neprojevil úmysl eliminovat palestinské obyvatelstvo. Jeho cílem je rozebrat vojenskou a vládní strukturu Hamásu, aby předešel budoucím útokům a bezpečně navrátil rukojmí. Izraelští činitelé soustavně vysvětlují, že vedou válku proti Hamásu, nikoli proti obyvatelům Gazy. Tato prohlášení byla mnohokrát opakována, přesto je kritici bez vážnější argumentace odmítají.
Válečné těžkosti se nerovnají genocidě
Vzhledem k tomu, že neexistuje důkaz genocidního úmyslu, kritici se namísto toho zaměřují na důsledky války. Poukazují na smrt civilistů, poškozenou infrastrukturu a humanitární nouzi. Argumentují, že tyto důsledky genocidu prokazují. Takto však mezinárodní právo nefunguje. Pokud by škody a utrpení stačily k prokázání genocidy, pak téměř každá válka v dějinách by toto kritérium naplnila. Taková argumentace vyprazdňuje význam slova.
Utrpení civilistů v Gaze je reálné. Jeho primární příčinou je Hamás, který záměrně umisťuje zbraně a bojovníky v domech, školách, nemocnicích a mešitách. Takové užití civilistů jako lidských štítů je přímým porušením mezinárodního práva a určuje povahu boje v zastavěných městských oblastech.
Izrael naproti tomu přijímá rozsáhlá opatření na zmírnění civilní újmy. Patří mezi ně včasná varování, telefonáty, shazování letáků, humanitární koridory a rušení leteckých úderů v případech, kdy jsou v cílové oblasti identifikováni civilisté.
Izrael současně umožnil dodávky velkého množství humanitární pomoci. Od 7. října byly do Gazy dodány více než dva miliony tun zásob, včetně potravin, léků, paliva a pitné vody. Izraelské orgány pomáhaly očkovat děti v Gaze, dodávají lékařské vybavení, obnovují vodovodní systémy a umožňují dodávky paliva do nemocnic.
To vše se děje v době, kdy Hamás nadále odpaluje rakety, vládne v území a drží rukojmí. Žádný moderní vojenský konflikt nenabízí podobný příklad poskytování humanitárního přístupu za těchto podmínek.
Na bojišti Izrael praktikuje zdrženlivost. Izraelská armáda používá přesnou munici, ruší útoky v případě, že jsou poblíž civilisté, a nasazuje s velkým vlastním rizikem pozemní vojsko, aby se vyhnul civilním ztrátám. Takové chování je v rozporu s jakýmkoli nařčením z genocidního úmyslu.
Skutečné genocidy spočívají v systematické likvidaci národa. K těmto zločinům došlo ve Rwandě v roce 1994, v Srebrenici v roce 1995, v Dárfúru na počátku století a během ofenzívy Islámského státu proti Jezídům. Tvrdit, že Gaza patří do stejné kategorie, je nejen nepřesné, ale také urážlivé vůči obětem těchto zvěrstev.
Používání pojmu „genocida“ jako politické zbraně není neškodné. Je součástí širší kampaně právního a politického boje, jehož cílem je izolovat Izrael a ochránit Hamás před pečlivým zkoumáním. Když je nejvážnější zločin mezinárodního práva nesprávně uplatňován proti Izraeli, oslabuje to důvěru v mezinárodní instituce a kryje ty, kdo svůj záměr ničit veřejně deklarují.
Na slovech záleží. Na právu záleží. Genocida není pojem, který by se mohl používat lehkovážně. Jeho zneužití v tomto kontextu zneuctívá oběti skutečné genocidy a podkopává právní struktury exitující proto, aby ve světě chránily ohrožené populace.
Arsen Ostrovsky je izraelský právník specializující se na lidská práva, ředitel Mezinárodního právního fóra (International Legal Forum) a vedoucí pracovník izraelského institutu pro národní bezpečnost (Misgav Institute for National Security).
John Spencer je výkonný ředitel Institutu pro zkoumání války v městském prostředí (Urban Warfare Institute) a spoluautor knihy Understanding Urban Warfare (Jak rozumět válce v městském prostředí).
Zdroj: The Jerusalem Post