Soudní pře o Sion nabývá na síle
David R. Parsons
Počátek letošního roku je v Jeruzalémě intenzivní. Začalo to masovými protesty v Íránu, kdy to už chvíli vypadalo, že režim je na pokraji zhroucení. Od konce února probíhá americko-izraelská vojenská akce, která by mohla k jeho pádu napomoci. Mezitím se objevil nepodepsaný dopis některých představitelů historických církví v Jeruzalémě, který odsuzuje křesťanský sionismus, což zase podnítilo ohnivou debatu v širším křesťanském světě o biblickém a morálním základu naší podpory Izraele. V reakci na to vnímáme, že jako ICEJ musíme s grácií, ale pevně stát v „zápase o víru“ (1 Pt. 3:15; Juda 3).
Po dvou letech války v Gaze a na dalších frontách to vypadá, že v postoji k Izraeli se ukazuje jasná dělicí čára. Křesťané jsou po 7. říjnu nuceni rozhodnout se, na které straně stojí. Jsme ochotni stát za Izraelem a riskovat, že se staneme terčem posměchu a možná i násilí?
Ještě než se objevil dopis patriarchů, oslovil mě verš z proroka Izajáše v tom smyslu, že letos můžeme čekat „rok odplaty v soudní při Sionu“ (Iz 34:8). Debata o Izraeli, zvláště mezi křesťany, bude letos velmi intenzivní a Bůh se přizná k těm, kdo stojí na straně židovského národa.
Tato dělicí čára se potvrdila ihned poté, co bylo prohlášení patriarchů vydáno. Křesťané přispěchali na podporu jedné či druhé strany v tomto sporu. Je ovšem třeba dodat, že poněkud tajemná formulace dopisu spolu s nepřesným zpravodajstvím vedla k tomu, že skoro nikdo neví přesně, oč v prohlášení šlo a v jakém bylo vydáno kontextu.
Chybějící duchovní
Vágně formulované prohlášení patriarchů bylo vydáno 17. ledna pod názvem „Jednota a reprezentace křesťanských komunit ve Svaté zemi“. Jeho cílem patrně bylo kritizovat některé nejmenované místní věřící, kteří se setkávají s izraelskými a zahraničními představiteli a diskutují s nimi o náboženských záležitostech, na něž si dotyční patriarchové dělají výlučný nárok. Prohlášení se dále opřelo do křesťanského sionismu, který nazvalo „škodlivou ideologií“, již šíří místní pachatelé, kteří tím „svádějí veřejnost, rozsévají zmatek a poškozují jednotu našeho stáda.“
Od počátku nebylo jasné, kdo vlastně prohlášení napsal a vydal. Není podepsané, ale bylo vydáno pod oficiální ekumenickou hlavičkou, což obvykle implikuje konsensus všech patriarchů a biskupů historických církví v jeruzalémském Starém Městě. Tak tomu ale v tomto případě zjevně není. Některé patriarcháty dopis na svých webových stránkách zveřejnily, což naznačuje souhlas. Ale nejdůležitější Latinský patriarchát reprezentující katolickou církev prohlášení včetně kritiky křesťanského sionismu ani nezveřejnil, ani nepodpořil. Tento důležitý fakt se rychle ztratil v bouři reakcí.
Během několika dnů vzplála kontroverze ve Spojených státech, kde konzervativní zastánci Tuckera Carlsona, Nicka Fuentese a Candace Owensové šířili prohlášení online v rámci svého útoku na křesťanský sionismus (Carlson jej nazval „nebezpečnou herezí“ a „mozkovým virem“). Mnozí z těchto pravicových antisemitů drze tvrdili, že to je nyní oficiální stanovisko vedení katolické církve v Jeruzalémě, což je naprostá lež.
Ve skutečnosti současný latinský patriarcha, kardinál Pierbattista Pizzaballa, který žije v Izraeli již mnoho let a dříve působil jako františkánský správce katolických biblických míst ve Svaté zemi, byl vždy velmi opatrný, pokud je o jakoukoli veřejnou kritiku Izraele nebo jeho křesťanských podporovatelů. Během nedávné války v Gaze v skrytu spolupracoval s IDF na ochraně malé křesťanské komunity v Gaze a dokonce nabídl sám sebe výměnou za propuštění izraelských rukojmích.
Kromě toho dobře ví, že všeobecné odmítnutí křesťanského sionismu jako „škodlivé ideologie“ by bylo v rozporu s oficiálním učením katolické církve po II. Vatikánském koncilu a s prohlášeními papežů o tom, jak se mají katolíci dnes dívat na Izrael a židovský národ. Papež František například v roce 2015 položil rovnítko mezi antisionismus a antisemitismus. Jestliže František i Jan Pavel II. soustavně odsuzovali antisemitismus jako těžký hřích proti Bohu, můžeme z toho vyvodit, že papež považuje antisionismus za hřích.
Chybějící kontext
Velký zmatek panuje také ohledně důvodu, proč se prohlášení objevilo právě v této době a kdo jsou vlastně ti nejmenovaní pachatelé, jež dopis kritizuje. Některé zprávy nesprávně uváděly, že spouštěčem byla nedávná mise solidarity asi tisícovky amerických křesťanů do Izraele.
Francouzský katolický server Terresainte.net byl prvním médiem, které nejasné prohlášení uvedlo na pravou míru, když identifikovalo izraelskou neziskovou organizaci, kterou vede vysoký arabský důstojník IDF v záloze s cílem lépe integrovat původní arabsky mluvící křesťany do izraelské společnosti. Podobné snahy nejsou zcela nové a v minulých desetiletích umožnily oficiální uznání aramejské komunity jako náboženské menšiny v Izraeli. V obou případech je v pozadí snaha místních křesťanů distancovat se od arabské identity, která je primárně muslimská. Současná iniciativa jde v těchto integračních snahách ještě dál, a to bez dohledu nebo souhlasu jeruzalémských patriarchů. Zdá se, že tato kampaň nabrala na intenzitě po 7. říjnu, v souvislosti s rostoucím pocitem mnoha místních křesťanů, že jejich budoucnost spočívá v plném přijetí izraelského občanství se všemi právy a povinnostmi, včetně služby v armádě.
Fotografie, která vyvolala kontroverzní prohlášení patriarchů.
Když vedoucí této asociace nedávno na sociálních sítích zveřejnil fotografii ze svého setkání s americkým velvyslancem Mikem Huckabeem – který je sám přesvědčený křesťanský sionista – vyvolalo to poplach mezi některými vysokými duchovními v jeruzalémském Starém Městě, což vedlo k prohlášení patriarchů o jednotě křesťanů ve Svaté zemi a škodlivosti křesťanského sionismu.
Celý tento případ ukazuje, jak snadno může být pravda zašlapána a jak rychle může debata o křesťanské podpoře Izraele eskalovat. Tuto diskusi mezi bratry bychom měli vést na veřejnosti s grácií a pravdou a ani jedna strana by neměla věřit médiím.
Velvyslanec Huckabee, bývalý baptistický kazatel, si zaslouží pochvalu za svou promyšlenou odpověď na tuto kontroverzi. Na sociálních sítích napsal, že respektuje „tradiční liturgické církve“, ale že nesouhlasí s tím, aby si „kterákoli sekta křesťanské víry nárokovala exkluzivitu na zastupování všech křesťanů nebo aby předpokládala, že ve Svaté zemi existuje pouze jeden pohled ve věcech víry“. Huckabee dále napsal: „Osobně jsem součástí globální a rostoucí evangelikální tradice, která věří v autoritu Písem a to, že Bůh věrně zachovává své smlouvy. K nim patří také jeho smlouva s Abrahamem a židovským národem.“
Huckabee dodal, že pojem „křesťanský sionismus“ se neoprávněně stal „pejorativním“ označením pro „znevažování věřících ze svobodných církví“. Také se pozastavil nad tím, proč někdo, kdo se považuje za křesťana, není zároveň sionistou.
ICEJ vydalo v této souvislosti prohlášení na obranu biblického základu křesťanského sionismu, v němž mimo jiné stojí:
„Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém nesouhlasí s nedávným prohlášením patriarchů a vedoucích církví v Jeruzalémě ve věci jejich obvinění, že křesťanský sionismus patří k „škodlivým ideologiím“. Jako křesťané zastáváme sionismus, který je ve svém původu, obsahu, rozsahu a praktikám čistě biblický a odráží naše upřímné přesvědčení víry, nikoli měnící se politické cíle. Zaslíbená obnova Izraele je doložena mnoha biblickými verši ve Starém i v Novém zákoně. Návrat Židů do Izraelské země odráží a potvrzuje věrnou přirozenost a povahu Boží, který vždy drží svá smluvní zaslíbení. To křesťanskou víru posiluje, nikoli poškozuje nebo podrývá.
Zaslíbení návratu Židů na Sion bylo navíc vyučováno a přijímáno mnoha oddanými křesťany v průběhu celé křesťanské éry, počínaje prvními apoštoly a některými ranými církevními otci, přes duchovní ve středověku až po moderní protestantská a evangelikální hnutí. Křesťanský sionismus je starší než supersessionismus a přečká i jeho konec.
Uznávaný katolický prelát, vídeňský arcibiskup kardinál Christoph Schönborn, jednou vyjádřil svou podporu biblického sionismu, když řekl, že je důležité pro křesťanskou doktrínu, abychom uznávali hluboké pouto židovského lidu k jejich starověké domovině, a dodal, že křesťané by se měli radovat z návratu Židů do Izraelské země jako z naplněných biblických proroctví. Lépe bychom to neřekli.“
David R. Parsons je viceprezident a hlavní mluvčí ICEJ
kredit: Shutterstock / Mishella