Boží záměry pro těžce zkoušený Blízký východ

Dr. Jürgen Bühler

Arabské jaro (někteří je už začali nazývat „Arabská zima“) trvá dva a půl roku a nepokoje v regionu stále nabírají na síle. Pouze Izrael je ostrovem míru a hospodářské stability, jinak se celý Blízký východ propadá do stále většího chaosu a nikdo nedokáže předvídat, co přinese nejbližší budoucnost.

Vše začalo v prosinci 2010 lidovými protesty v Tunisku, které se rychle rozšířily dále do Egypta, Libye a dalších částí arabského světa. V případě Egypta byly počáteční naděje na demokratický úsvit skutečné politické svobody brzy zkomplikovány vítězstvím Muslimského bratrstva ve volbách a sestavením vlády s islamistickou agendou.

Protesty se do ulic brzy vrátily. Někteří viděli naděje na svobodu a demokracii zmařeny snahami o zavedení přísnějších forem práva šaría. Jiní byli stále více znepokojeni neschopností Bratrstva zachránit hroutící se hospodářství. Armáda nakonec zasáhla a opět se ujala moci, ale vše ukazuje na počínající občanskou válku. Počet civilních obětí se zvyšuje každým dnem.

V Sýrii vyvolalo arabské jaro brutální občanskou válku, která si za poslední dva roky vyžádala více lidských životů než všechny arabsko-izraelské války dohromady. V bitvách mezi jednotkami věrnými prezidentu Asadovi a různými povstaleckými bojůvkami už bylo zabito víc jak 100 000 lidí. Tyto oběti následují po dekádě války a krveprolití v sousedním Iráku. I když američtí vojáci z irácké fronty v roce 2011 odešli, střety mezi různými islamistickými milicemi pokračují a vyžádaly si od té doby životy dalších pěti tisíc lidí.

Západ se zdá být v rozpacích a neví, co si s tímto násilím počít. Další invaze podobná operaci v Iráku nebo intervenci v Libyi je spjata s velkými riziky. Situace v Egyptě je velmi složitá. Západní demokracie v zásadě odmítají vojenské převraty, ale v tomto případě zřejmě stále ještě chovají naději, že armáda zavede liberálnější vládu.

Západní vůdci řeší podobné dilema ve vztahu k Sýrii, kde by se rádi zbavili utlačovatelského režimu, ale mají obavy z radikálních islamistických částí opozice.

Jedinečné dějiny Egypta

Navzdory všemu, co bylo řečeno, věřím tomu, že při pohledu na tyto události můžeme vzít v úvahu také pozitivní biblickou perspektivu. Pohled do historie nám může pomoci získat nový pohled a naději pro řešení současné krize.

Egypt hrál od starověku až dodnes vždy ústřední roli v celém regionu. Je zemí, která je vedle Izraele v Bibli zmiňována nejčastěji, asi na 700 místech. V Egyptě pobývali hebrejští praotci (Abraham v Genesis 12:10 a Jákob v Genesis 46:3-6). Všech dvanáct Jákobových synů, po nichž jsou pojmenovány kmeny Izraele, v Egyptě zemřelo. A samozřejmě má v Písmu své nezastupitelné místo velký exodus Izraelitů z Egypta.

Egypt se objevuje i v příběhu Abrahamova vztahu s Egypťankou Hagar, která porodila Išmaele, praotce arabského národa.

Neznámé dějiny Egypta

V Bibli je Egypt zmiňován zpravidla v negativním smyslu a často je zde souvislost s otroctvím a hříchem (např. Zjevení 11:8). V průběhu staletí se ale vyvinula ještě jiná stránka egyptských dějin.

Například král Šalomoun uzavřel s Egyptem přátelské vztahy, když si vzal faraonovu dceru a dokonce pro ni v Jeruzalémě postavil palác. Je pravda, že tato žena se stala zdrojem modlářství v Izraeli, nicméně v té době začala politická a hospodářská aliance mezi Izraelem a Egyptem, která trvala po dlouhou dobu, i když byla občas násilně přerušena. Nikdy však nebyla zcela spolehlivá – proto Bůh varoval Izrael, aby neskládal naději v Egypt (2 Král. 18:21).

Hlavní změna nastala v době babylonského zajetí, kdy významný počet Židů uprchl do Egypta a vytvořil tam početnou komunitu (2 Král. 25:26). Podle židovského historika Josefa Flavia narostla tato obec v 2. století př. Kr. na více než milion obyvatel a jejím centrem byl středomořský přístav Alexandrie. Toto město získalo ve starověku význačné postavení a pocházely z něj takové významné židovské osobnosti, jako byl filosof Filón Alexandrijský.

Josefus zaznamenal, že během druhého století před občanským letopočtem byla v Egyptě postavena dokonce i replika jeruzalémského Chrámu, o kterou se staral Onia, syn jeruzalémského velekněze.

Tanach (Starý zákon) byl poprvé přeložen do cizího jazyka právě v Egyptě. Tento řecký překlad se nazývá Septuaginta (LXX), což odkazuje k 70 učencům, kteří tehdy překládali Písmo pro legendární alexandrijskou knihovnu.

Apoštol Pavel ze Septuaginty často citoval, když ve svých novozákonních dopisech zmiňoval starozákonní verše. Septuaginta se tak stala důležitým nástrojem při kázání evangelia mezi řecky mluvícími pohanskými národy.

Podle Matoušova evangelia strávil i Ježíš nějaký čas svého dětství v Egyptě, kde Josef s Marií hledali útočiště před Herodovým hněvem (Mt 2:13-15, s citací Ozeáše 11:1).

V církevních dějinách právě v Egyptě zaznamenala nová víra v Ježíše Krista nejsilnější počáteční růst a křesťanské komunity vznikly po celé zemi. Příslušníci egyptské koptské církve dnes tvrdí, že jsou potomky těchto křesťanů z prvního století, což by z nich činilo nejstarší dosud existující historickou církev. Některá probuzenecká shromáždění, o nichž se dnes z Egypta dozvídáme, jsou vedena znovuzrozenými, Duchem naplněnými koptskými kněžími. Vedle Libanonu je dnes Egypt stále ještě domovem jedné z největších křesťanských komunit na Blízkém východě, neboť koptové tvoří asi 10% obyvatelstva této 80 milionové země.

Naděje pro Egypt a Sýrii

Při dnešním pohledu na Egypt potřebujeme získat inspiraci k modlitbám za tuto zemi. Na jedné straně mnohá proroctví deklarují soud nad Egyptem, ale Bible má pro něj také skvělou budoucnost. Prorok Izaiáš mluví v 19. kapitole zcela jasně o Božím záměru Egypt zachránit. Vidí vpravdě zázračné národní probuzení v Egyptě (Iz 19:18-25). V Egyptě bude existovat národní místo uctívání – „oltář pro Hospodina“ (v. 19). „Hospodin se dá poznat v Egyptě; Egypťané poznají v onen den Hospodina“ (v. 21).

Vrcholem tohoto vývoje bude období míru v celé oblasti, která zahrnuje Egypt, Asýrii a Izrael: „V onen den povede silnice z Egypta do Asýrie, takže Asyřané budou chodit do Egypta a Egypťané do Asýrie a Egypťané budou uctívat Hospodina spolu s Asyřany. V onen den vytvoří Izrael s Egyptem a Asýrií trojici; bude požehnáním uprostřed země.“ (Iz 19:23-24)

Jaká skvělá naděje! To, co se všechny politické iniciativy posledních desetiletí marně snažily dokázat, se stane realitou. Je pozoruhodné, že Izaiáš vidí mír a obnovu pro obě velké říše– Asýrii i Egypt – které v době tohoto proroctví představovaly pro Izrael ohrožení.

Prorok Izaiáš na jedné straně prorokoval proti „nalomené třtinové holi“ Egypta (Iz 36:6) a proti Asýrii („běda Asýrii, metle mého hněvu…“ Iz 10:5), zároveň ale viděl, že Boží plán záchrany nakonec zvítězí i v těchto pohanských národech, které byly vůči Izraeli nepřátelské.

Když čteme tuto pozoruhodnou kapitolu v kontextu, vidíme, že začíná popisem velkého soužení v Egyptě. Prorok vidí přicházet politický zmatek, v němž „povstanou Egypťané proti Egypťanům“ (Iz 19:2). Hovoří o tom, že Egypt bude na čas vydán „v moc tvrdých pánů“ (v. 4) a o velkých přírodních katastrofách a hospodářských těžkostech (v. 5-10).

Lidé budou hledat radu, ale nenajdou nikoho, kdo má moudrost. Prorok vyzývá moudré: „ať to oznámí, vědí-li, jaký je úradek Hospodina zástupů o Egyptu“ (v. 12). Nikdo však není schopen tomu porozumět – což je hodně podobné dnešní situaci. Ale právě v tomto čase velkého soužení „budou volat k Hospodinu kvůli utiskovatelům, a On jim pošle zachránce, aby je obhájil a vysvobodil je“ (v. 20).

Druhou velkou světovou říší v době proroka Izaiáše byla Asýrie. Rozkládala se v hranicích, které zahrnovaly většinu dnešní Sýrie a Iráku. Když se podíváme na současnou situaci, pak vidíme, že nejen Egypt, ale také Sýrie a Irák jsou ve stavu chaosu a občanské války, kterou naznačuje text Izaiáše 19:1-15.

Čas naplnění

Čas ukáže, zdali jsme již v našich dnech svědky naplnění 19. kapitoly Izaiáše, ale musíme uznat, že mnohé aspekty dnešní situace této pasáži odpovídají. Pochybuji, že kdy v dějinách bylo období, kdy bychom viděli takové paralely mezi současným děním a prorockým slovem jako dnes.

Mnozí biblické dnes říkají, že po obnovení Státu Izrael a návratu Židů z exilu jsme vstoupili do nového období naplňování proroctví. Jak proroci předpověděli, Židé se vrátili ze čtyř konců světa. Poušť rozkvetla a Izrael zakořenil jako prosperující a bezpečná země, a to i v dobách konfliktu. To nám umožňuje pohlédnout do budoucnosti s očekáváním, že se naplní také další podivuhodná prorocká slova.

Ať už máte jakoukoli eschatologii, 19. kapitola Izaiáše by měla posloužit jako výrazné připomenutí velkých záměrů, které má Bůh s Izraelem a jeho sousedy. Můžeme být v pokušení zaměřit se jen na negativní titulky o islamistech, kteří se chápou moci, a očekávat pouze soud. Ale potřebujeme pochopit, že Bůh Izraele má své plány o míru a smíření pro celý region (viz např. Jeremiáš 48:47; 49:6, 39).

Izaiáš 19 začíná prohlášením o tom, že Bůh má nade vším kontrolu: „Hle, Hospodin jede na rychlém oblaku a vjíždí do Egypta. Egyptské modly se před ním kymácejí.“ Letmý pohled na dnešní realitu může budit pocit chaosu a nejistoty. Je pravda, že rádci selhávají. Ale Boží záměr pro Egypt je dán a nakonec povede k národnímu spasení souběžně s Izraelem.

Závěr

Je důležité získat pohled na tento region, který jde dál za každodenní obrázky ve zprávách. Na první pohled to vypadá jako konflikt náboženství a ideologií a zdá se, že region je strháván do rukou radikálních islamistů, ale nikdy bychom neměli přestat doufat v Toho, který říká „je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Matouš 28:18). Ježíš je Pán národů a vypadá to, že nejbližší velká žeň bude v muslimském světě.

V Bibli často vidíme opakující se situaci, kdy na Izrael přichází soužení, aby se lid přiblížil k Bohu. Kniha Soudců hodně vypráví o tomto cyklu, kdy Izrael ve stresu činí pokání a zakusí mír, ale pak se zase odvrátí od Boha a potíže se vrátí. List Židům nás povzbuzuje, že přísná výchova a trestání jsou znamením, že Bůh vychovává ty, které miluje (Židům 12:3-11).

Bůh chce nakonec dovést tento těžce zkoušený region do bodu, kdy bude moci skutečně říci „Egypt, můj lid a Asýrie, dílo mých rukou“. Bůh někdy přichází s „černým mračnem pod nohama“ (Žalm 18:10). Viděli jsme to v minulých desetiletích v jiných zemích. Teprve před dvěma generacemi se v Číně zmocnili vlády radikální komunisté, a dnes je tato země svědkem jednoho z největších probuzení v dějinách lidstva. V Íránu vládnou apokalyptičtí ajatolláhové, a přece tam dnes církev roste nejrychlejším tempem na světě.

Nezapomínejme, že Bůh má nádherný plán pro každý národ na zemi. Pavel řekl ve Skutcích 17:26-27, že Hospodin určuje časy a hranice národů (i jejich vládce), „aby ho hledali“. Bůh má dnes svůj záměr s každým národem na Blízkém východě a jeho konečným cílem je záchrana. Modleme se za tyto země jako nikdy předtím. Hospodin chce, aby lid Egypta, Sýrie, Iráku a celého Blízkého východu byl s Ním jednou v nebi. A Bůh chce dát této oblasti i celému světu mír. To budiž naším cílem a naší modlitbou.

Dr. Jürgen Bühler, je výkonný ředitel ICEJ; přel.: -mk-