Pomoc dennímu centru Immanuel
Immanuel je vesnice v severním Samaří, jejíž obyvatelstvo tvoří převážně ortodoxní Židé. Mnohé rodiny se potýkají s vážnými ekonomickými problémy. Rodiče každé ráno odjíždějí z komunity za prací, za kterou ovšem dostávají jen minimální mzdu, která na živobytí nestačí. Osud těchto rodin je často opravdu tragický.
Původně bydleli v hustě osídlených městech a chtěli zlepšit kvalitu svého života. Nízké ceny domů v komunitě Immanuel a podpora vlády v té době je přesvědčily, a tak se odstěhovali a usídlili v centru Samaří, asi 40 km od Tel Avivu a 60 km od Jeruzaléma. Byl jim přislíben důstojný život, slušný výdělek a zároveň možnost žít naplno náboženským životem. Nicméně jejich sen se zhroutil. Developerská společnost, která měla zajistit v této komunitě občanskou vybavenost a infrastrukturu, zkrachovala. Tím se další plánované projekty ve městě zastavily a lidé zůstali bez očekávaných pracovních příležitostí. Dnes žije v komunitě asi 550 rodin, což je kolem 3 300 lidí. Protože přímo v obci může nalézt zaměstnání pouze 260 lidí, je zde téměř 40% nezaměstnanost, přičemž mnoho lidí žije pod hranicí chudoby.
Pro své děti by udělali všechno na světě, ale mnohokrát nemají ani na to, aby jim dali najíst. Stovky dětí v této komunitě si nemohou dovolit ani jedno teplé jídlo denně a chodí spát hladové. Oddělení sociální pomoci ICEJ v Jeruzalémě (SAP) dostalo před nedávnem dopis s prosbou o pomoc pro denní centrum, které se o tyto děti z chudých rodin stará. Každý den je pro ně na 9 hodin bezpečným přístavem, kde zažívají péči a lásku. Děti dostávají 4 jídla denně, z nichž jedno je teplé. Pečovatelé se o děti starají a udržují je v čistotě a řádně oblečené. Denní středisko se stará o jejích fyzický, duševní i intelektuální rozvoj.
Naši pracovníci denní centrum Immanuel navštívili. Mohli si prohlédnout jednotlivé třídy, kde byly děti od 3 měsíců do tří let. Všude se setkali s pokojnou, klidnou atmosférou a obětavými pečovateli. Mluvili s ředitelkou centra, která zde pracuje po řadu let a sama je matkou devíti dětí. Její manžel byl zabit během teroristického útoku nedaleko odsud a na výchovu dětí zůstala sama. Tato vřelá, milující dáma pečuje s velkou láskou o všechny děti a při řízení centra si výborně vede.
SAP vás může ujistit, že jakákoliv finanční podpora bude užita moudře a správným způsobem a pomůže mnoha židovským holčičkám a chlapečkům, kteří zažívají tak obtížný začátek svého mladého života.
Náklady na jedno dítě v denním středisku činí 4 345 USD ročně. Některé rodiny mají nárok na podporu od státu ve výši 70% příspěvku, ale většina rodin si nemůže dovolit zaplatit ani zbytek uvedené částky. Mnoho rodin od státu nedostává žádnou podporu, protože nesplňují požadovaná kritéria, kvůli rodinné situaci je nicméně nezbytné, aby děti do centra chodily a nestrádaly. V roce 2007 chodí do centra 70 dětí, jejichž rodiny zaplatily pouze zanedbatelný poplatek. Středisko se snaží získávat prostředky, jak to jen jde. Náklady na celodenní stravu pro jedno dítě představují zhruba 120 Kč.
Dva příklady za všechny:
Josef
Josefovi jsou dva roky a je čtvrtým z pěti dětí. Asi před měsícem se do rodiny narodil další bráška a s rodiči žije pouze Josef a on. Jeho starší bratři ve věku 7, 8 a 9 let žijí u pěstounské rodiny a vidí je jen jednou za 14 dní. Rodiče se nejsou schopni o své děti postarat a vychovávat je, jak by měli. I přesto matka bojovala se sociálním odborem, když jeho pracovníci přišli, aby jí děti odebrali, protože tak moc toužila po tom mít je u sebe.
Josefovi jsou dva roky a zůstal s mámou, protože je tak malý. Pro správný vývoj potřebuje dobrou péči a hodnotnou stravu, a proto odbor sociální péče požadoval, aby byl přijat do denního centra. Když tam přišel, bylo zjevné, v jak bídném je stavu. Josef měl zažívací problémy a po lékařské prohlídce se podařilo zjistit příčiny jeho nemoci. Doma dostával pouze mléčné výrobky, které matka kupovala proto, že byly nejlevnější. Zanedbání Josefa doma zbrzdilo jeho vývoj a výrazně se podepsalo na jeho chování. Na svůj věk je velmi nevyvinutý, a to včetně schopnosti mluvit. Ke kamarádům a svému okolí se choval velmi násilně.
Josefovi se dostalo v denním centru hodně lásky. Pečovatelé se mu věnovali s takovou péčí, s jakou se ze strany své matky nikdy nesetkal. V denním centru dostává pravidelně jídlo, kterého je dost a je zdravé. Dostává čisté a teplé oblečení, hrají si s ním a získává základní znalosti, které jeho vrstevníci už mají (například se učí rozpoznávat barvy). V denním centru se Josef cítí bezpečně. Jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil, stejně jako jeho chování a rozvoj. Začal víc mluvit a účastnit se různých aktivit.
Nachman
Nachmanovi jsou skoro tři roky. Toto dítě by se dalo nazvat „rizikové“. Je velmi smutným faktem, že riziko pro něj představuje vlastní matka a ani otec jej není schopen ochránit. Dokonce se jí trochu bojí. Nachmanovi rodiče jsou oba zaměstnaní. Každé ráno v 7 hodin přivezou Nachmana do centra a jdou do práce, která je však velmi špatně placená. Někdy se stane, že si ani nevzpomenou, aby se vrátili a Nachmana vyzvedli.
Hned poté, co Nachman přijde do centra, ho pečovatel vykoupe a převlékne. Každý den přijde špinavý a mokrý, v oblečení, které měl na sobě předchozí den. Spal v něm celou noc a tato situace se opakuje každý den, ani neví, co je to pyžamo. Sociální odbor chtěl tuto situaci řešit, matka to však ze strachu, že o dítě přijde, odmítla. Už zažila, že děti byly odebrány její vlastní matce, a bojí se, že by se to mohlo stát i jí. Pouze po slibu, že se do situace nezapojí sociální odbor, souhlasila s tím, že Nachman může do centra chodit.
Do doby, než začal Nachman navštěvovat denní centrum, byl jeho život noční můrou. Po celé dny chodil v tom samém oblečení, bez jídla, pití, bez lásky. Sousedům, kteří ho viděli na dvorku, ho bylo líto a dávali mu jídlo. Jeho rodiče mají na to, aby mu koupili jídlo a oblečení, peníze nejsou v tomto případě problém. Nevědí však, jak mu poskytnout řádnou péči, kterou potřebuje k dobrému duševnímu i psychickému vývoji. Tak matka na dítě křičí, místo toho, aby s ním mluvila. Místo toho, aby ho objala, ho bije a on neví proč.
V denním centru Nachman objevil svět dobra a příjemného života. Objevil lidi, kteří ho milují a poskytují mu všemožnou péči. Je vykoupán a nosí čisté oblečení, pravidelně jí. Má tady kamarády a mnoho hraček. Dostává se mu všestranné péče a cítí se tady v bezpečí.
Jeho matka je ráda, že Nachman je ve středisku, za předpokladu, že se do věci nevloží sociální odbor a nemusí za tuto službu platit.
Josef a Nachman jsou pouze dvě děti z mnohých potřebných v Immanueli, jejichž setrvání v denním centru je závislé na tom, zda se podaří sehnat dost prostředků.
Tento projekt můžete podpořit zasláním daru na účet ICEJ ČR, název účtu: Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém, č.ú. 2001528834/2010, var. symbol 1011.