Dojemný příběh Drúzů, kteří pomáhají Židům
Estera Wieja
Během nedávné raketové války mezi Hamásem a Izraelem bylo mnoho izraelských rodin sídlících blízko hranic s Gazou vyčerpáno tím, že se musely neustále krčit v protileteckých krytech, a proto utekly do bezpečí na sever. Někteří se přestěhovali k příbuzným nebo do hotelů. Ale mnoho dalších velkých chudých rodin v jižním Izraeli tuto možnost nemělo. Vládní představitelé a soukromé dobročinné organizace jim nabídli určitou dočasnou úlevu, jako například celodenní výlet do jeruzalémské zoo pro děti.
Během těchto bojů aktivovalo Mezinárodní křesťanské velvyslanectví svůj fond „Izrael v krizi”, z něhož sponzorovalo řadu akcí pro ulehčení života rodin v jižním Izraeli. Jeden z docela neobvyklých projektů naléhavé pomoci, které ICEJ zorganizovalo, byl svým způsobem překvapivý – židovským rodinám z jihu poskytly přístřeší drúzské komunity v Galileji. Během druhé libanonské války v roce 2006, když byla severní polovina Izraele vystavena bombardování Hizballáhu z Libanonu, otevřeli Židé z jižního Izraele neustále napadaným rodinám na severu, z nichž mnozí byli Drúzové, své domovy. Nyní nastal čas tuto laskavost oplatit.
Mofied Amar, předseda drúzské komunální organizace v Horfesh, si pomoc, které se jim tenkrát dostalo, dobře pamatoval. Proto se rozhodl poskytnout útočiště židovským rodinám, jež se nacházely pod neúprosným ostřelováním raket z Gazy. Amar měl pocit, že se nabízí možnost odplatit laskavost laskavostí.
„Jako Drúzové jsme viděli, že je důležité vzít k sobě potřebné židovské rodiny z jihu,“ vysvětlil.
Proto Amar i další představitelé Drúzů kontaktovali město Ašdod a nabídli pomoc rodinám, které neměly v domě chráněné místnosti proti náletům.
„Osobně jsem se spojil se starostou Ašdodu a sdělil mu naši touhu nabídnout ubytování skupině rodin, v maximálním počtu dva autobusy. Měly to být rodiny s dětmi, na tři dny,“ řekl Amar. „Společně s dalšími členy naší organizace a dobrovolníky z naší komunity jsme pro ně připravili program.“
Ašdod, který leží pouze 37 km od Gazy, byl během operace Oblačný sloup v neustálé pohotovosti. Školy a podniky byly zavřené, opustit dům pro nákup několika nejnutnějších věcí bylo extrémně riskantní. Místní sociální pracovníci rychle vybrali 23 rodin – 77 osob – kteří byli naloženi do autobusů a odvezeni do Galileje.
Matka jedné z těchto rodin se jmenuje Šaron. Žije se svým partnerem a třemi dětmi v malém bytě v Ašdodu. V jejich budově nejsou kryty ani bezpečnostní místnosti, takže když začaly uprostřed listopadu houkat první sirény, běželi se prostě ukrýt do spodní části schodiště.
„Moje tříletá dcera zpanikařila pokaždé, když uslyšela sirénu nebo jiný podobný zvuk,“ líčila nedávno Šaron. „Dodnes odmítá být sama kdekoliv, i ve svém pokoji, i když já jsem třeba v kuchyni.“
Jejich 9letý syn se začal opět pomočovat v posteli. Přesunul si matraci do obýváku, aby byl v noci blíže ke schodišti. Proto si celá rodina, když mohla za laskavého přispění Drúzů odjet do Galileje, vydechla.
„Nikdy jsme nezažili takovou úžasnou pohostinnost,“ řekla Šaron svým hostitelům v drúzské vesnici Peqi’in. „Vyrůstala jsem na severu a věděla jsem o Drúzech v naší zemi, ale nikdy jsem neměla možnost je poznat. Nečekala jsem od nich tolik lásky a péče. Bylo to neuvěřitelné!“
V oněch 23 rodinách byli jak ortodoxní, tak sekulární Židé z různých čtvrtí Ašdodu. Za normálních okolností by bylo velmi nepravděpodobné, že by se kdy sešli, ale v tomto případě si užívali společnost těch druhých.
Obyvatelé vesnice Peqi’in a okolních vesnic se na příjezd svých hostů předem připravili. Jakmile rodiny z Ašdodu přijely, přivítali je růžemi a následně je pozvali do restaurací, které nabízely i košer jídlo. Potom je zavedli do hotelu, kde mohli strávit pokojnou noc, bez zvuků sirén.
Během svého pobytu v Galileji rodiny z Ašdodu procestovaly tuto oblast, relaxovaly v olivovníkových sadech a navštívily národní parky. Konečně si mohly na několik dní vydechnout.
Při tomto pobytu ve vesničce Peqi’in, se syn Šaron brzy osamostatnil, nebál se už opustit svou matku, aby si hrál s místními drúzskými dětmi. Šaron byla ohromena.
„Je to tady tak krásné a klidné,“ řekla. „Moje děti nikdy tuto část Izraele neviděly a nevím, jestli bych byla někdy schopná je sem vzít. Bylo to jako sen!“
„ Pohostili bychom i další skupinu, pokud to bude nutné,“ ujistil nás Amar. „Ale doufáme, že se budeme dále navštěvovat i v budoucnu, v míru a v klidu.“
Amar mohl pokrýt náklady na ubytování, stravování a zábavu pro rodiny z Ašdodu díky štědrému daru Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém.
Zdroj: ICEJ AID; přel.: - mf-