Můj Bože, slyšíš mě? Ach, ano, jsem to já
já kacíř, nevěrec, jenž v úzkosti se ptá
Svým hloupým proč a zač na věcí tisícero
Zastřeným v tajemné a neprostupné šero
Na význam činů tvých, jich účel, smysl, cíl

A proč’s tak neblahý nám osud připravil.
A jestli člověku snad hloubat nepřísluší
O smyslu plánů Tvých, proč dals mu tedy duši

Otto Weiss
(otec Helgy Weissové Hoškové, zavražděn v Auschwitz-Birkenau)

Paní Helga Weissová–Hošková (* 1929), je akademická malířka a ilustrátorka, která byla jako jedenáctiletá dívka deportována do Terezína a prošla i dalšími koncentráky.

Před deportací do Osvětimi schovala Helga svoje kresby společně s básněmi svého otce u strýce Josefa Poláka, který je s ostatními dokumenty zazdil v Magdeburských kasárnách. Tak se kresby uchovaly a po válce je dostala zpět. Vše, co Helga zažila po odjezdu z Terezína, doplnila do deníku a pokusila se nakreslit brzy po návratu do Prahy 21. května 1945. Její Deníkové zápisky vyšly v říjnu 2012 v knižní podobě.

Právě příběh Helgy a její rodiny se stal mottem letošního, již desátého ročníku akce „Všichni jsme lidi“, kterou uspořádala česká pobočka Křesťanského velvyslanectví Jeruzalém v neděli 21.4. Akci předcházel již tradiční Pochod dobré vůle z Kafkova náměstí.

Šalom šelom Jerušalajim, David melech Jisrael chaj ve kajam …a mnohé další hebrejské písně a modlitby se rozezněly v uličkách starobylého židovského města v podání kantora liberecké židovské obce Michala Foršta, kráčejícího v čele velkého průvodu s transparenty, izraelskými vlajkami a šófary. Průvod došel až k Rudolfinu.

Bůh stvořil svět slovem, Slovo se po několika tisících letech stalo tělem a přebývalo mezi námi; texty hebrejské Bible a hebrejských proroků vztahujících se k Izraeli, zobrazených na obrovské plachtě, tentokrát také mocně zazněly i v centru Prahy.

Jednalo se o následující pasáže: Gn 12:1-3, Nu 24:1-9, Dt 6:1-9, Iz 43:1-7,Jer 33:19-26,Iz 40:1-5, Jóel 3:1-5

Průvod dále pokračoval přes Mánesův most a došel až na malostranský Klárov. Zde na účastníky čekal další bohatý program.

K triumfu zla postačí, když slušní lidé nebudou dělat nic. (Edmund Burke)

Tento nadčasový citát se prolínal celou akcí jako červená nit. Z přítomných politických představitelů se slova nejdříve ujal místopředseda Senátu MUDr. Přemysl Sobotka.

Projevil radost nad setkáním se všemi lidmi, kteří si udělali čas, aby demonstrovali, že toto krásné, starobylé město na Vltavě je kulturním městem, ve kterém není prostor pro antisemitismus a rasismus.

Mimo jiné řekl: „Musíme mít na očích celou přepestrou internacionálu zla, ať již páchá atentáty proti nevinným bezbranným lidem v Bostonu, či straší raketami někde v Severní Koreji či pásmu Gázy. Nejde zdaleka jen o sílu a nebezpečnost raket, ale o sílu fanatismu a nenávisti, která odmítá toleranci a soužití mezi lidmi a jež považuje demokratické systémy za slabé jen proto, že nabízejí svobodný prostor pro co nejširší možné spektrum názorů a způsobů života.“

Po něm vystoupil primátor hlavního hl. města Prahy Bohuslav Svoboda. Zamyslel se nad střety převážně sekularizované společnosti s tradičními náboženskými rituály. Připomněl také událost, jež se stala v minulém roce v Kolíně nad Rýnem a která vyvolala rozruch a nevoli muslimské i židovské komunity. Šlo o rozhodnutí soudu o zákazu obřízky kvůli drobným komplikacím muslimského chlapce po tomto výkonu.

Dále účastníky pozdravil izraelský velvyslanec Yaakov Levy. Zdůraznil, že Izrael je i přes snahy okolních států o demokratičtější zřízení jedinou skutečnou demokracií ve smyslu, jak ji chápeme v našem středoevropském prostoru. Zmínil se o nedávných volbách, ve kterých se o hlasy voličů utkalo 32 různých politických stran, a připomněl skutečnost, že Izrael byl ohrožen od prvního dne své existence. Naše země přitom byla jediná, která jim tenkrát pomohla dodáním zbraní, a i v současné době, kdy je Izrael opět ohrožován hlavně ze strany Íránu, je naše republika stále nejlepším přítelem Izraele v Evropě. Připomněl 65. výročí vzniku státu Izrael.

Zlatým hřebem programu byla dramatizace deníku již zmíněné akademické malířky - příběh Helgy Weissové-Hoškové v režii Lenky Sedláčkové. Čtení ze zmíněného deníku se bravurně zhostila jedenáctiletá dívka Kristýna z Ostravy. Úryvky počínaly protižidovskými opatřeními v Praze, deportací do Terezína a pokračovaly přes pobyt v Terezíně, Osvětimi až po osvobození v Mauthausenu. Na scéně byly vystaveny velkoplošné reprodukce obrázků, v nichž Helga, které bylo v té době také jedenáct let, zachytila smutný život v ghettu. Peklo vyhlazovacích táborů Auschwitz-Birkenau nebo Mauthausen přežila, a tak mohli na Klárově před jejíma očima předvést své umění její syn virtuos Jiří Hošek a Dominika Weiss-Hošková, její vnučka. Zahráli skladbu Maxe Brucha Adagio na téma hebrejské modlitby Kol Nidrej pro violoncello a varhany, Opus 37.

Předseda ICEJ, RNDr. Mojmír Kallus, ve svém příspěvku pojednal o kulturním aspektu celé akce. „Součástí politické kultury je určitě také i schopnost poučit se z dějin, vyrovnávat se i s temnějšími stránkami minulosti a nedopustit, aby se opakovaly. Český národ v tom má ještě rezervy. Při nedávné prezidentské volbě se znovu vynořila německá karta. Věci, s kterými jsme se nebyli schopni doposud vypořádat, mají ještě 70 let poté schopnost ovlivňovat naši současnost.“

Jako poslední vystoupil Dr. Werner Böhler, ředitel pražské kanceláře Nadace Konrada Adenauera, která léta podporuje tuto akci.

Jeho příspěvek se týkal zkušenosti Německa a jeho vyrovnávání se s minulostí. „Vyrovnání se s minulostí patří k hlavním prioritám naší nadace a představuje kořen její existence. Po válce se v Německu zrodilo poznání, že pouze politicky poučená a vzdělaná společnost, která se nevyhýbá tragickým a bolestným zážitkům vlastní minulosti, jen ta může zvládnout proces transformace ke stabilní demokracii. Proto jsme v Německu po válce mimo jiné zakládali politické nadace. Vyrovnání se s minulostí není snadný proces, znamená to, že celá společnost by si měla přiznat vlastní selhání, převzít za ně odpovědnost a z toho se poučit pro budoucnost.“

Během programu zaznělo také několik hebrejských modliteb v podání Michala Foršta, jejichž českou verzi přednesl Jan Potměšil.

Slavnost zakončilo jazzové duo z Izraele - Nitai Hershkovits a Yogev Glusman.

Marcela Folbrechtová