Proběhla první konference ICEJ Connection
Ve dnech 14. – 16. října se pod názvem „ICEJ Connection“ uskutečnila v Křesťanském centru Český Těšín první česko-slovensko-polská konference ICEJ o Izraeli. Jejím cílem bylo, aby se česká, slovenská a polská církev dozvěděla z první ruky o velkých věcech, které Bůh dělá v Izraeli a na Blízkém východě, a aby se do tohoto díla aktivně zapojila. Hlavním tématem bylo dílo smíření, jímž Ježíš „z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj.“ (Ef 2:15) Tuto realitu demonstrovali společně hlavní hosté z Izraele, arabský pastor Saleem Shalash a mesiánský Žid Shilo ben Hod.
Dále vystoupili vedoucí křesťanské nadace Život a misie z polského Ustroně Henryk Wieja, teolog a publicista Dan Drápal, pastor Apoštolské církve v Českém Těšíně Bohuslav Wojnar, pastor Slova života z Bratislavy Peter Čuřík a viceprezident ICEJ a vedoucí české pobočky ICEJ Mojmír Kallus. Asi 150 účastníků uváděl do Boží přítomnosti Shilo ben Hod se svou manželkou Sárou a místní skupina Apoštolské církve.
Teologické střípky
Konferenci zahájil Mojmír Kallus kázáním na slovo proroka Jeremiáše: „Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo.“ (Jer 31:10) Poukázal na to, že Bůh mluví nejen k jednotlivcům, ale oslovuje i národy, a vždy si k tomu používá jako nástroj Izrael. Platí to jak ve chvílích, kdy ohlašuje nad Izraelem svůj soud (Jer 6:18.19, Iz 1:2-3), ale také tehdy, kdy svůj lid znovu shromažďuje. Dává tím celému světu svědectví o své věrnosti. A od nás očekává, že to budeme aktivně rozhlašovat až na sám konec země.
Dan Drápal se ve své přednášce podělil o nedávný objev: při studiu poznámek překladatelů Kralické Bible zjistil, že měli na svou dobu pozoruhodně vyvážený a přejný postoj k Židům. Z poznámek k 11. kapitole listu Římanům například plyne, že správně chápali varování apoštola Pavla, aby křesťané Židy nepohrdali, neboť takový postoj má pro ně negativní následky. V tom ostře kontrastovali s výroky Martina Luthera i starším učením církve. Poznámkou, že „Židé ještě k víře přivedeni býti mohou“ zpochybnili v té době široce rozšířenou teologii náhrady. Dan Drápal ocenil jejich biblickou poctivost a vyslovil názor, že jejich pozitivní vztah k Židům zasel semínka, která později vzklíčila v podobě přátelského postoje k Židům u TGM, a vlastně ovlivňují český příznivý postoj k Izraeli dodnes.
Bohuslav Wojnar popsal svou cestu od teologie náhrady k rozpoznání významu Izraele v Božím plánu. Rozhodující bylo, když si začal při studiu církevních dějin klást otázku, zda má církev zdravé kořeny. Bez židovských kořenů je naše teologie vždy posunutá a neúplná a snadno vede k nesprávným závěrům. Teprve navázání na ně nám pomáhá pochopit celistvost Božího příběhu, vidět věci v souvislostech, a dává nám správnou rovnováhu. Pokud nebereme v úvahu Boží věrnost Izraeli, která se projevuje v jeho jednání s tímto lidem, nepochopíme ani Boží věrnost vůči nám, na níž stojí naše jistota spasení. Židovské kořeny mají význam také pro jednotu křesťanů: jedině překonáním oddělení církve od židovství můžeme dospět k opravdové jednotě mezi sebou. Izrael je Hospodinovo dědictví, což znamená, že Bůh s ním na rozdíl od ostatních národů jedná přímo. Když Bůh rozptyluje, nikdo tomu nemůže zabránit, a naopak když Bůh rozhodl o shromáždění Izraele, nikdo to nemůže zhatit. Zázrak moderního Izraele je toho dokladem, který máme všichni před očima.
Se zásadním výkladem listu Efezským, jejž citovali všichni přednášející, přišel Henryk Wieja. Jeho pohled je založen na kontaktech s mesiánským hnutím v Izraeli a snaze číst Bibli z hebrejské perspektivy. Podle něj se apoštol Pavel, mesiánský rabín, obrací v tomto listu ke dvěma skupinám. Nejprve píše v první osobě a popisuje Boží úkol pro židovské věřící, jež nazývá svatými. Od 13. verše první kapitoly mění zájmena a mluví v druhé osobě k věřícím z pohanů. Ústředním tématem je, aby se jim dostalo stejné hloubky pravého poznání, které je dáno Židům. Pavel si byl dobře vědom hendikepu, který pohané v tomto smyslu mají. Proto jim v druhé kapitole připomíná, že žili bez naděje a bez Boha na světě, ale v Kristu byli adoptováni do Boží rodiny a stali se součástí společenství Izraele. Jestliže toto pozvání přijmeme, vstupujeme do procesu, který Ježíš učinil na kříži, když svou obětí vytvořil jednoho nového člověka, z Židů i z národů. Pak, v této jednotě, bude církvi zjevena veškerá moudrost Boží, jak se za to Pavel modlí. Pokud naopak ztratíme hebrejskou perspektivu interpretace Písma, upadneme do různých humanistických konceptů.
Svědectví o jednotě
O nejsilnější momenty konference se postarali svými svědectvími Shilo ben Hod a Saleem Shalash. Vyplynulo z nich, jak každého z nich Bůh vedl po cestě, na které se nakonec potkali. Saleem se poprvé setkal se židovskými věřícími na biblické škole v Netanji, a Bůh postupně jeho nenávist k Židům změnil v lásku. Vypráví, jak v tradiční arabské církvi, kde vyrůstal, se vůbec nečte Starý zákon, který je považován za škodlivou židovskou knihu. Právě studium celé Bible společně s židovskými studenty mu otevřelo oči. Svá studia pak zakončil diplomovou prací na téma Jak arabsko-izraelský konflikt ovlivňuje teologii o Izraeli. Dnes je velkým přítelem Židů a zastáncem demokratického Státu Izrael.
Také Shilo ben Hod vyprávěl, že v dětství neměl žádné arabské kamarády. Obě komunity, Židé a Arabové, žijí na stejném prostoru, ale úplně odděleně. Když potkal Araba na ulici, měl se před ním na pozoru. S arabskými věřícími se začal setkávat v rámci modlitebního domu v Jeruzalémě, a dnes má mezi nimi mnoho přátel. Je součástí izraelské komunity hudebníků Fellowship of Artists, jejíž vizí je produkovat originální izraelskou hudbu uctívání, a to společně s arabskými přáteli. Podle něj se situace v posledních letech radikálně mění a dnešní mladá generace věřících Židů a Arabů nebojácně prolamuje bariéry a setkává se na společných akcích. Díky Ježíšově krvi je z Žida a Araba jeden nový člověk, a tak vzniká pokoj.
Oba hosté se zúčastnili také panelové diskuse, ve které zazněly odpovědi na řadu otázek vzájemného soužití židovské a arabské komunity v Izraeli. Bylo zjevné, že to stále není jednoduché, ale z odpovědí zároveň zazníval optimismus.
Konference přinesla bohatý program, z něhož si každý mohl vybrat: teologické úvahy, které bez předchozí koordinace ukazovaly stejným směrem, pomazané chvály, svědectví z Izraele, informace o projektech ICEJ i výzvu k osobnímu zapojení do tohoto díla. V nastoupené cestě chceme ve spolupráci s Těšínskými pokračovat.
Vybral: Mojmír Kallus
Svědectví Saleema Shalashe a Shilo ben Hoda si můžete poslechnout zde:
https://www.youtube.com/watch?v=PMCG4xqGQ8c&list=PLMxkfA4jkjq5MMiN-pOCFUd7NAM1pHWSW&index=3