Dr. Jürgen Bühler
Bible přikazuje Židům, aby třikrát do roka vystupovali do Jeruzaléma slavit svátky. Na jaře se slaví v Jeruzalémě Pesach-Velikonoce, poté Šavuot-Letnice a na konci sezóny největší z biblických svátků, Sukót-Svátek stánků.
Všechny tři tyto poutní svátky jsou také zemědělskými svátky. Při každém z nich se shromažďuje úroda, která v zemi v té době dozrává. O Pesachu se přinášejí „prvotiny“ Bohu. To znamená, že Izrael deklaruje, že všechno, co máme, přichází od Boha a Bohu patří. On si zaslouží první a nejlepší část sklizně. Obětováním prvotiny se celá sklizeň zasvěcuje Bohu.
Letnice jsou svátkem díkůvzdání za jarní sklizeň, sestávající především z pšenice a ječmene. O sukótu se Bohu s díkůvzdáním zasvěcuje pozdní sklizeň sestávající z hroznů a veškerého ovoce. Tato velká dožínková slavnost symbolizovala vždy také konec celé zemědělské sezóny před příchodem zimy.
Princip žní je starý jako stvoření samo a dá se říci, že je přímo součástí stvořeného světa. Když Bůh stvořil rostliny, živočichy a člověka, požehnal jim, aby produkovali semena a množili se, každé podle svého druhu (Genesis 1:11 a násl.). První přikázání, které dal Bůh člověku, znělo „ploďte se a množte se“ (Genesis 1:28). To znamená, že Bůh od svého stvoření očekává, že bude neustále produkovat plody. Je to doslova zakódováno do DNA každé živé buňky.
Brzy po potopě Bůh tento věčný princip znovu potvrdil. „Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země,” řekl Bůh Noemovi (Genesis 8:22). Princip setby a žně bude trvat tak dlouho, jak dlouho bude existovat naše planeta. Vždy bude sezóna orání a setí a po ní bude následovat období žní. Semena se nesejí nadarmo: když sejeme, vždy můžeme očekávat sklizeň.
Nicméně sklizeň nepřijde jen tak, bez zasévání. To je duchovní zákon, který platí jak ve fyzické oblasti (Leviticus 23:10), tak v duchovní (Ozeáš 10:12). I Bůh sám sebe přirovnává k zemědělci, který očekává sklizeň z investovaných semen.
Principy žně
Průběh a výsledek žně se řídí určitými univerzálními principy. Pokud jim porozumíme, budeme mít nejen naději na bohatou žeň, ale budeme také ochráněni před špatnými výsledky.
Většina událostí v Bibli, ale i v našich životech a v přírodě, se neděje nahodile, nýbrž je důsledkem našich předchozích činů. Bez tvrdé práce orání a setí nelze očekávat opravdovou sklizeň.
Na úrovni národů to často znamenalo, že první misionáři vyslaní do dosud neprozkoumaných oblastí museli někdy zaplatit vlastním životem. Církevní otec Tertulián konstatoval, že „krev mučedníků je semenem církve.“
To platí i v našich osobních životech. Vize, které Bůh vložil do tvého života, se neuskuteční jen tak; je třeba obdělávat půdu, sít a zalévat. Cítíš-li se povolán být v církvi učitelem, pak studuj Boží slovo! Jsi-li povolán jako evangelista, uč se práci evangelisty a zasévej pro své povolání! Budeš-li to dělat, Bůh ti slibuje žeň.
Chceš-li mít velkou sklizeň, nerozsévej šetrně. Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet (2. Kor 9:6). Pavel píše toto slovo v kontextu finančním. Štědré rozsévání vzbudí Boží pozornost (Lukáš 21:1-3).
Někdy rozsévání vyžaduje čin víry. Izák se rozhodl rozsévat v době sucha a hladu. Sousední zemědělci se mu možná posmívali: „Takové mrhání semeny!“ Ale Bůh ho ještě v téže sezóně odměnil stonásobnou žní (Genesis 26:1, 12).
Nedovol proto, aby ti okolnosti diktovaly, jak máš zasévat. Důvěřuj místo toho Všemohoucímu Bohu. To platí pro všechny oblasti našeho života. Pokud si přečteš denně sotva jeden verš a zamumláš krátkou modlitbu před odchodem z domu, neočekávej, že se z tebe stane duchovní gigant.
Zní to triviálně, ale neočekávej sklizeň pšenice, seješ-li trní. Co člověk zasévá, to také sklidí! Budeš-li rozsévat vítr, sklidíš bouři (Ozeáš 10:13). Seješ-li spravedlnost, sklidíš milosrdenství (Ozeáš 10:12). Rozséváš-li tělu, neočekávej duchovní žeň. Pavel nám připomíná: „Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.“ (Galatským 6:7-8)
Očekáváš-li tedy doma pokoj, ale tvá žena a děti tě znají pouze jako reptajícího manžela, budeš sklízet hádky a nespokojenost. Rozhodni se dnes rozsévat požehnání!
Konečně musíme uznat, že my sami můžeme rozsévat, jak chceme, ale chybí-li nám Boží požehnání a souhlas, budeme se namáhat nadarmo. Pavel konstatuje: „A tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.“ (1. Korintským 3:7)
- Princip příčiny a následku
- Záleží na množství semene
- Záleží na druhu semene
- Vše závisí na Bohu
Všichni jsme konec konců závislí na Božím požehnání. Jeremiáš prohlásil nad Izraelem: „Zaseli pšenicí, ale sklidí trní“ (Jeremiah 12:13). Nejdůležitější faktor, který o všem rozhoduje, je náš vztah k Ježíši. Ježíš říká, že nemůžeme nést ovoce sami od sebe. Ale „kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete učinit nic.“ (Jan 15:5) Pěstujte tedy svůj vztah k Ježíši, a vaše setba přinese v pravý čas sklizeň.
Vidíme tedy, že naše životy jsou v mnoha směrech ovlivněny principy setí a sklízení. Vedle našich osobních životů pak Bůh mluví také o sklizni duší.
Ježíš jednou vyšel ze samařského města, kde se jeho služba dotkla celé komunity. Řekl svým učedníkům, aby očekávali od Boha velké věci. „Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.“ (Jan 4:35)
Ježíš viděl velkou žeň v Izraeli a povzbuzoval své učedníky, aby „pozvedli oči“. Je mnoho lidí, kteří ztratili naději pro svůj národ nebo pro Blízký východ. Ježíš nás vyzývá, abychom pozvedli hlavu a zrak. Prorok Izaiáš prohlašuje, že Izrael zažije nadpřirozenou žeň – co vypadalo jako suché a pusté, promění se v úrodné pole a úrodné pole v les. Čím se to spustí? Vylitím Ducha Božího.
Tématem letošní oslavy Svátku stánků je „Žeň“. Bible nás vede k tomu, abychom na sklonku věků očekávali velkou celosvětovou žeň duší. Na mnoha místech vidíme, jak se naplňuje, co viděl prorok Amos: „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy půjde oráč hned za žencem a ten, kdo šlape hrozny, hned za rozsévačem. Z hor bude kanout mladé víno a všechny pahorky budou oplývat vláhou“. (Amos 9:13)
Přesně to se nyní děje v Asii, Africe a Latinské Americe. Může se to dít i ve vaší zemi. A může se to dít v Izraeli. Velká celosvětová žeň této doby nás inspiruje, abychom očekávali velkou žeň i v našich vlastních životech, rodinách, církvích a národech.
Těším se, že se uvidíme letos na podzim na Sukótu. Je čas sklizně!
Dr. Jürgen Bühler je výkonný ředitel ICEJ