Přinášíme sluneční paprsek židovským přistěhovalcům v Jokneamu
Laurina Driesse
V den po skončení svátku sukot v polovině října svítilo slunce Ukrajincům a dalším židovským přistěhovalcům o něco jasněji, přestože někteří z nich se nemohli ubránit dojetí a slzeli nad projevy lásky a praktické pomoci od úplně cizích lidí.
Ředitelé nizozemské pobočky Křesťanského velvyslanectví Jacob a Hennie Keegstrovi doprovázeli Nicole Yoder, viceprezidentku pro ICEJ Aid a aliju, a její asistentku Jannie Tolhoek do izraelského města Jokneam, které se nachází jižně od Haify. Vezli balíčky a dárkové poukazy připravené s láskou pro 40 nových přistěhovaleckých rodin. Jacob a Hennie jim také rozdali speciální kartičky s požehnáními od nizozemských křesťanů. Tento osobní dotek mnohým opravdu vehnal slzy do očí.
Místostarosta města Jokneam Roman Peres vřele přivítal tým ICEJ a zmínil, že od února, kdy na Ukrajině začala válka, jeho město přijalo 250 nových přistěhovaleckých rodin. Imigranty sice přijímali vždy, doposud se však nesetkali s tím, že mnozí uprchlíci vůbec neměli čas na přípravu a museli doma nechat úplně všechno. Přijeli staří i mladí, mnohdy matky, které byly nuceny opustit manžely a další blízké.
Pan Peres vylíčil, jak v prvních dnech války začaly na radnici přicházet žádosti o pomoc pro uprchlíky na cestě do Izraele. Nejprve přišla žádost pro svobodnou matku s dítětem, která utekla pouze se dvěma zavazadly a dítětem do Budapešti. Koupila si letenku do Izraele, ale zdržela se kvůli povinnému PCR testu, který nestihla včas absolvovat. Peresovi se podařilo promluvit s příslušnými úřady a ty jí během několika minut umožnily nastoupit do letadla. Pak volala další paní, která plakala kvůli problémům s nástupem do letadla, protože neměla patřičné veterinární povolení, aby si mohla s sebou vzít kočku. V prvních zmatených bláznivých dnech bylo třeba překonat spoustu překážek, aby lidé mohli přijet i s tím málem, co měli, co nejrychleji a pokud možno bez problémů.
Obtížné situace nastávají i dnes, ale v jiné podobě. Je třeba zajistit pracovní místa, vhodné bydlení a základní věci pro založení nového domova. Musí se překonat i početná traumata. Mnoho rodin potřebuje psychologickou péči, zejména pro děti a osoby se zvláštními potřebami. Některé děti se brzy po přistání v Izraeli dozvěděly, že jejich předchozí škola byla zničena a kamarádi přišli o život.
Když noví přistěhovalci dorazí do Izraele, mnohé zpočátku ubytují v hotelu. Město Jokneam sestavilo skupinu pracovníků, kteří obcházejí hotely, zvou přistěhovalce do svého města a pak se ze všech sil snaží, aby se cítili vítáni, a pomáhají jim řádně se usadit.
Když tým ICEJ začal novým přistěhovalcům rozdávat balíčky s pomocí, s dojetím zjistil, že mezi staršími lidmi je několik, kteří přežili holocaust a během druhé světové války také uprchli z Ukrajiny.
Georgi, kterému je 89 let, se narodil na Ukrajině a přežil holocaust. Když přišli nacisté, uprchl s matkou a bratry na Východ a zanechal zde svého otce, který sloužil v armádě. Jejich rodné město bylo během války zničeno. Po válce se rodina vrátila, začala nový život a Georgi pak 40 let pracoval na Ukrajině jako známý lékař a vysokoškolský učitel.
Zdá se však, že historie se opakuje, protože Georgi byl na stará kolena nucen znovu uprchnout – nejprve do Kyjeva a poté do Izraele. Tentokrát však utíká sám, protože jeho manželka již zemřela.
Místostarosta Peres poprvé Georgiho spatřil v hotelu pro přistěhovalce v Tel Avivu a popsal ho jako muže v obleku s jedinou malou taškou a nevýslovným smutkem ve tváři. Město Jokneam Georgiovi nabídlo, že se o něj postará, zařídí mu byt a pomůže usadit se ještě před vyřízením dokumentů pro získání izraelského občanství.
Georgi upřímné poděkoval za pomoc všem lidem v Nizozemsku i po celém světě. Byl natolik vděčný za balíček s pomocí, že Nicole Yoder několikrát objal, aby vyjádřil, na co slova nestačila.
Olga je navrátivší se izraelská občanka, která přivezla do bezpečí své staré rodiče –přeživší holocaustu. Příběh jejího devadesátiletého otce a šestaosmdesátileté matky se podobá příběhu Georgiho. „Izrael jim od začátku ve všem pomáhal. Také na hranicích, u zdravotníků. Všichni byli velmi nápomocní. Je dobře, že jsme tady,“ svěřila se Olga.
Meira, která přišla z Ukrajiny teprve před 20 dny, se podělila o svůj traumatický zážitek a popsala svůj útěk. Po tvářích jí přitom stékaly slzy. Zpočátku zůstala nějakou dobu v Charkově, ale vzhledem k blížícím se útokům a výbuchům i k tomu, že měla jediný stůl, pod který se mohla schovat, si uvědomila, že bude muset utéct jinam. Cesta, která obvykle trvá šest hodin, jí zabrala tři dny. Přestože ji přijali laskavě a vřele, věděla, že jejím konečným cílem bude Izrael.
„Jednoho dne jsem si uvědomila, že Izrael na mě čeká,“ vzpomíná Meira. „Cítila jsem, že mám křídla a musím tam odletět. Obrátila jsem se na Židovskou agenturu a našla cestu do Polska, odkud jsem nakonec dostala letenku do Izraele. Chci zde zůstat až do konce svých dnů.“
Když Nicole vyprávěla o křesťanech z celého světa, kteří milují Izrael a chtějí svou péči a podporu židovskému národu prakticky projevit, Meira se rozplakala a posílala Nicole z druhého konce místnosti malá vzdušná srdíčka.
„Představila jsem nás, řekla jsem, proč jsme přišli a jak je nám líto všeho, co je v posledních měsících postihlo,“ vysvětlila Nicole. „Kromě pomoci, kterou jsme jim mohli poskytnout na letenky, evakuaci a hotely a příjezd do Izraele, také chceme, aby věděli, že na ně myslíme a tímto darem jim chceme usnadnit usazení v nové zemi. Přivítali jsme je a požehnali jim, aby se jim v Izraeli dobře žilo.“
„Většina z těch, s nimiž jsme mluvili, se svěřila, že aliju neplánovali,“ dodala Nicole. „Přesto o tom někteří dříve snili nebo zvažovali, jaké mají možnosti, ale až do tohoto náhlého zvratu událostí o přestěhování vážně neuvažovali.“
„Jednoho rána se probudíte do války a geopolitické situace, kterou jste nečekali, no a svět je dnes globální vesnice. Najednou se změnily priority. Všechno se změní přes noc,“ poznamenal místostarosta Peres. „Bez partnerů bychom to nezvládli. Děkuji Křesťanskému velvyslanectví, že je jedním z nich.“
Podporujte prosím i nadále projekty Křesťanského velvyslanectví zaměřené na aliju a integraci, které mění životy mnoha nových židovských přistěhovalců do Izraele.
Příspěvky na tento účel zasílejte na účet č. 2001528834/2010, var. symbol 114. Můžete zaplatit také zabezpečeným online převodem přímo na stránkách www.icej.cz
Překlad: Tamara Bláhová