Izrael bojuje o život!
Přehled současné války Izraele s Hamásem
David Parsons
Tichého šabatového rána 7. října 2023, kdy židovský národ slavil podzimní svátek Simchat Tóra, vystřelil Hamás z Gazy na Izrael tisíce raket. Ty poskytly krytí více než 2 500 ozbrojeným teroristům, kteří prorazili hraniční plot v Gaze a oblehli 30 izraelských obcí a hudební festival pod širým nebem. Při následném krveprolití bylo chladnokrevně zavražděno více než 1 200 osob, převážně izraelských civilistů, desítky dalších byly zraněny a asi 240 jich bylo odvlečeno do Gazy jako rukojmí. Mezi oběťmi tohoto nevyprovokovaného útoku byly také desítky cizích státních příslušníků nejméně ze 40 zemí.
Brutální vlna zvěrstev spáchaná Hamásem je nejhorším pogromem na židovský národ od dob holocaustu. Kojenci byli krutě ubodáni, těhotným ženám rozpárali břicha, starým lidem usekávali údy. Rodiče museli přihlížet zabíjení svých dětí a děti svých rodičů. Celé rodiny byly zaživa upáleny ve svých domovech.
Navzdory pověstným izraelským vojenským a zpravodajským službám byl celý národ masovou infiltrací a následným krveprolitím naprosto šokován. V jeho důsledku se Izrael jako národ rozhodl, že již není ochoten žít po boku „kultu smrti“ Hamásu, který číhá uvnitř Gazy.
Pro Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém byl útok Hamásu také těžko pochopitelný a zdál se být neskutečný, protože jen dva dny předtím jsme vedli více než 600 křesťanů z přibližně 50 zemí na solidární návštěvu téže západní oblasti Negevu. Zrovna jsme zasadili stromy v novém „Přírodním parku Křesťanského velvyslanectví“ poblíž kibucu Be'eri, kam kvůli velkému průlomu bezpečnostního plotu v Gaze proudily hordy teroristů. Jeli jsme po stejných silnicích, které se o necelých 48 hodin později staly vražednými poli pro prchající izraelské motoristy. V kibucu Alumim, další malebné zemědělské vesnici, která se stala terčem vln ozbrojenců Hamásu, jsme si vychutnali skvělý oběd. Byli jsme tam, abychom povzbudili komunity, které se bohužel staly ohniskem nejbrutálnějšího masakru nevinných mužů, žen, dětí a seniorů, jaký si lze představit.
Jakmile skončí současné boje, bude oficiálně vyšetřeno, jak k tomuto neštěstí došlo. Již nyní je však jasné, že izraelští představitelé byli ukolébáni domněnkou, že Hamás je příliš zaneprázdněn řízením Gazy, než aby zahájil velkou válku s Izraelem. Od té doby, co byl v roce 2014 nasazen protiraketový systém Iron Dome a následně byla vybudována hluboká podzemní zeď, která blokovala teroristické tunely pod hraničním plotem v Gaze, byla armáda přesvědčena, že si poradí s jakýmikoliv hrozbami vycházejícími z Gazy, a tak s blížícím se koncem podzimních svátků nebyla dost bdělá.
Izraelští představitelé se rozhoupali k akci, vytvořili mimořádnou vládu jednoty a povolali rekordních 300 000 záložníků, přičemž dalších více než 50 000 se dostavilo dobrovolně, aby pomohli bránit národ. Mnozí z nich se vydali k severní hranici, aby čelili silám Hizballáhu v Libanonu. Další byli vysláni k potlačení případných palestinských nepokojů v Judeji a Samaří („Západní břeh“), zatímco zbytek byl rozmístěn v okolí Gazy a čekal na rozkaz, aby mohl vstoupit a začít likvidovat Hamás.
Izrael také podnikl bezprecedentní krok a evakuoval více než 200 000 Izraelců z jižních i severních pohraničních oblastí, aby snížil hrozbu dalších přeshraničních nájezdů s cílem zabíjet a unášet civilisty.
Všichni čekali, že se do boje rychle zapojí Hizballáh, ale ten se zdržel jakýchkoli okamžitých rozsáhlých útoků nebo raketových přepadů. A to i přesto, že v posledních měsících se Hizballáh, Hamás a jejich íránští podporovatelé otevřeně chlubili, že jejich „sjednocená osa odporu“ je připravena zahájit koordinovanou válku proti Izraeli na více frontách. Hizballáh byl však zjevně zaskočen překvapivým útokem Hamásu, který byl přísně utajován a věděli o něm pouze jeho nejvyšší vojenští velitelé. Zpoždění Hizballáhu naštěstí poskytlo Izraeli čas na mobilizaci a nasazení své dosud největší armády a na vyprázdnění pohraničních obcí, včetně tak velkých měst, jako jsou Sderot a Kirjat Šmona.
Na severní frontě sice došlo k lokálním dělostřeleckým soubojům, ale většina bojů se zatím omezuje na Gazu. Avšak i tam izraelští představitelé stáli před velmi obtížným dilematem, kdy museli rozhodnout mezi konečným válečným cílem, jímž je vymýcení Hamásu, a snahou osvobodit rukojmí, kteří byli odvlečení do Gazy.
Koncem listopadu bylo dojednáno dočasné příměří, během něhož Hamás propouštěl denně kolem deseti rukojmí z řad žen a dětí. Izrael za to propustil z vězení vždy trojnásobný počet mladistvých a žen odsouzených za teroristické činy. Ke dni 1. prosince příměří skončilo a boje pokračují.
Izrael soustavně vyzývá civilisty z Gazy, aby se přesunuli do jižní části pásma, do níž je povolen přísun potravin, vody a léků. Vyslal tisíce sms zpráv a letáků a vydal speciální mapu v arabštině, na níž jsou vyznačeny bezpečné zóny. Nicméně osud obyvatel Gazy, kteří se ocitli v prudkých bojích, je využíván mnohými arabskými a muslimskými vládci, aby obvinili Izrael z válečných zločinů. Naproti tomu západní spojenci Izraele se shodují, že Hamás je vinen využíváním vlastního civilního obyvatelstva jako lidských štítů, což je považováno za válečný zločin.
Tato válka je v něčem jiná než předchozí konflikty s Hamásem. Divoký útok 7. října zasáhl většinu Izraelců, kteří se rozhodli islamistickou teroristickou skupinu ze sousedství vyhnat. Írán a jeho další zástupné teroristické milice jsou však připraveny zasypat celý Izrael desítkami tisíc raket, a to i v době, kdy se světem šíří zlovolná vlna protiizraelského a antisemitského podněcování.
Židovský stát a lid tak čelí největší výzvě za poslední generace.
Dokonce i poté, co Izrael utrpěl tak hrůzné vražedné řádění, mu byl dopřán sotva jeden den smutku, než do ulic po celém světě vyrazily rozzuřené, nenávistí naplněné davy mávající palestinskými vlajkami a vyzývající k zániku Izraele. Právě tato vlajka se stala hlavním symbolem džihádu a heslo „Svobodná Palestina“ je nyní pouhým eufemismem pro „Zabíjejte Židy!“.
Jistě by měl být každý zděšen závažnými krutostmi páchanými Hamásem, která zažehla tento současný konflikt. Přesto se ani Organizace spojených národů nedokázala přinutit, aby protentokrát odsoudila masové vraždění Židů a označila viníka. Je to ta samá OSN, která byla založena na základě slibu „Nikdy více!“.
Svět bohužel Židy opět zklamal. Izraelský národ však zvítězí a na jeho straně odvážně stojí miliony křesťanských příznivců.
David Parsons je viceprezident a hlavní mluvčí Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém
Překlad: Tamara Bláhová. Aktualizováno k 1. prosinci 2023.