Byla záchrana rukojmí v souladu s mezinárodním právem?
Zatímco Izrael se radoval ze záchrany čtyř rukojmí, kritici tvrdili, že velké množství palestinských obětí může znamenat, že operace na jejich záchranu porušila válečné právo.
V sobotu 8. června se celý svět dozvěděl o dramatickém a odvážném osvobození čtyř rukojmí z rukou Hamásu v Gaze. Pro Izrael to byla jedna z mála šťastných chvil po osmi měsících války a depresivních zpráv.
Tuto operaci ale zároveň mnozí na mezinárodní scéně odsoudili kvůli vysokému počtu palestinských obětí. Generální tajemník OSN Antonio Guterres odsoudil smrt „stovek palestinských civilistů“ a šéf EU pro zahraniční politiku Josep Borrell popsal událost jako „krveprolití“.
Podle neověřených tvrzení Hamásu, který nerozlišuje mezi civilisty a bojovníky, bylo zabito 274 lidí. Izraelská armáda přiznala, že je jí známo, že zahynulo „méně než sto“ Palestinců, ale neudala žádný zdroj, který by doložil odhad počtu civilních a vojenských obětí.
Mnozí palestinští svědci vyprávěli médiím, že viděli v oblasti trhu Nuseirat mnoho mrtvých těl a stovky vážně raněných. Jistý Abdel Salam Darwich řekl BBC, že zrovna kupoval na trhu zeleninu, když uslyšel střelbu a zvuk bojových letadel. „Těla na ulicích byla roztrhaná na kusy a na zdech byla krev,“ citovala ho BBC.
Záchranná mise
Čtyři rukojmí, 26letá Noa Argamani, 22letý Almog Meir Jan, 27letý Andrej Kozlov, a 41letý Šlomi Ziv byli drženi ve dvou obytných budovách v hustě zastavěném uprchlickém táboře Nuseirat. Operace na jejich záchranu byla provedena za denního světla a zúčastnila se jí elitní protiteroristická policejní jednotka Jamam ve spolupráci s armádou a tajnou službou Šin Bet. Celá akce byla plánována po několik týdnů, kdy byly získávány a studovány informace o místě, kde se rukojmí nacházejí. Jednotka Jamam pronikla současně do dvou budov. Zatímco vysvobození Noy Argamani proběhlo hladce, záchrana tří mužů vyvolala rozsáhlou bitvu, při níž byl smrtelně zraněn vrchní inspektor velící zásahu Arnon Zmora. Situaci dále zkomplikovalo, že vozidlo, ve kterém byli přepravováni tři mužští rukojmí, bylo palbou znehybněno a musela být povolána silnější záchranná skupina, která je dopravila do bezpečí.
Kapitán IDF velící letce dronů vyprávěl v rozhovoru s televizním kanálem Arutz 12, že po osvobození rukojmí z budov se na místě začalo shromažďovat mnoho bojovníků Hamásu, kteří stříleli na izraelské vojáky. Důstojník popisoval: „spustili jsme relativně intenzivní palbu, aby se nikdo nemohl dostat blízko k vozidlu (s rukojmími) a aby měla záchranná skupina dost času dostat se k nim a vysvobodit je.“ Původní záchranný tým byl znehybněn a podle operačních pokynů se měl opevnit a zůstat na místě. Letka dronů měla za úkol „ochránit tým před nebezpečím a umožnit mu vyčkat na příchod větší záchranné skupiny“.
Video z místa ukazuje rozsáhlé exploze a oblaka dýmu vznášející se nad celou čtvrtí. Jeden očitý svědek, který poskytl rozhovor v arabštině a byl citován izraelskou Kan News, řekl, že „nastala šílená palba, letadla útočila ze všech stran“.
Přiměřenost a předběžná opatrnost
Je možné vzhledem k okolnostem operace a jejím smrtícím následkům říci, že IDF se chovala v souladu s právem ozbrojených konfliktů? Několik právníků a odborníků na lidská práva vzneslo pochybnosti o legálnosti takové operace.
Kenneth Roth, bývalý ředitel Human Right’s Watch a dlouholetý vášnivý kritik Izraele, prohlásil, že záměr provést operaci za denního světla zvýšil očekávatelnou újmu na životech civilistů. „Problém při provádění akce během dne je v tom, že všude jsou civilisté, a některé bomby evidentně dopadly na trh Nuseirat nebo do jeho blízkosti, kde bylo plno lidí,“ řekl stanici Al-Džazíra. „Za těchto okolností se dá očekávat, že množství civilních obětí bude vyšší, než kdyby se akce provedla v noci. To je v rozporu s povinností učinit všechna myslitelná opatření, aby se předešlo civilním obětem.“
Zvykové mezinárodní humanitární právo Mezinárodního výboru červeného kříže stanoví, že je třeba „přijmout všechna myslitelná opatření“, aby se při provádění vojenských operací zamezilo nebo minimalizovalo nebezpečí civilních obětí. Roth nicméně přiznal, že Hamás začal na zachránce střílet a že není jasné, kolik palestinských obětí byli civilisté a kolik bojovníci.
Mluvčí vysokého komisaře OSN pro lidská práva rovněž zpochybnil legálnost operace ze stejných důvodů, jaké zmínil Roth. „Způsob, jakým byla razie provedena v takto hustě osídlené oblasti, vyvolává vážné pochybnosti, zda izraelské jednotky dodržely princip rozlišování, přiměřenosti a předběžné opatrnosti, jak je stanoven ve válečném právu,“ prohlásil Jeremy Laurence. „Všechny tyto činy z obou stran mohou být válečnými zločiny,“ dodal.
Jakou „vojenskou výhodu“ představuje záchrana rukojmí?
Dr. Tammy Caner, výzkumník Institutu pro národní bezpečnostní studie na univerzitě v Tel Avivu, říká, že klíčový princip při vyhodnocování legálnosti vojenské operace je zásada přiměřenosti.
Dodatkový protokol číslo 1 k Ženevské úmluvě stanoví, že nelegální je útok, u něhož je možno očekávat civilní oběti a škody „které by byly nepřiměřené v porovnání s očekávanou konkrétní a přímou vojenskou výhodou.“ Jinými slovy, jestliže velitel očekává, že počet mrtvých nebo zraněných civilistů v souvislosti s útokem na legální vojenský cíl by byl nepřiměřený vzhledem k vojenské výhodě, kterou by útok představoval, pak je takový útok nelegální. Nicméně odpověď na otázku, co je možno považovat za „nepřiměřené“ civilní ztráty, je závislá na hodnotě cíle.
„Záchrana rukojmí představuje nejen významnou „vojenskou výhodu“, ale navíc splňuje jeden z hlavních cílů války, totiž propuštění rukojmí,“ argumentuje Caner. „A proto, i když mohlo dojít ke značným nepřímým civilním škodám, není to za těchto okolností považováno za nepřiměřené.“ Caner dodal, že hodnocení legálnosti útoku nezávisí na hodnocení skutečných civilních ztrát, k nimž v důsledku útoku došlo, nýbrž na „škodách, které lze rozumně předpokládat“, tedy takových, které by za normálních okolností v důsledku útoku nastaly.
Caner připomíná, že rukojmí byli umístěni Hamásem v civilních obytných budovách uprostřed hustě osídlené čtvrti, a že vojáci IDF, kteří je přišli osvobodit, se dostali pod silnou palbu, údajně zahrnující těžké kulomety a raketomety.
Emanuel Gross, emeritní profesor na haifské právnické fakultě a odborník na mezinárodní právo týkající se boje proti terorismu, argumentuje, že Izrael má jasný právní závazek vůči rukojmím, kteří jsou jeho občany, aby učinil vše k jejich záchraně, „ať už jednáním nebo silou“.
Jakmile operace začala, Izrael měl právo bránit jak zachránce, tak rukojmí před útokem bojovníků Hamásu. „Jestliže proti vám použijí sílu, je jasné, že musíte na jejich palbu reagovat, abyste chránili rukojmí a vojáky, kteří je zachraňují, a to i když přitom zasáhnete mnoho civilistů. Těmto důsledkům se nedá vyhnout,“ řekl Gross.
Juval Kaplinsky, bývalý šéf oddělení pro mezinárodní právo v úřadu státního zástupce, řekl, že vzhledem k tomu, že rukojmí jsou izraelští občané ilegálně zavlečení ze suverénního území svého státu ilegální teroristickou organizací, mohou zákony ozbrojeného konfliktu dávat pro operaci zaměřenou na jejich záchranu větší prostor. „Situace rukojmí je odlišná od obyčejných civilistů. Záchranná operace je snahou zastavit dramatický válečný zločin proti civilistům,“ řekl Kaplinsky. „Protože cílem operace bylo zachránit civilní rukojmí, lze říci, že z hlediska přiměřenosti existuje větší manévrovací prostor než v případě klasického útoku na vojenský cíl.“
Kaplinsky dodal, že dosud nebyl nikdy mezinárodním soudem nebo právním tribunálem zkoumán případ mise na záchranu rukojmí. Okolnosti jsou tedy bezprecedentní, a proto je obtížné je vyhodnotit.
Gross v podobném duchu říká, že právo ozbrojeného konfliktu se utvářelo převážně v první polovině dvacátého století nebo i dříve, a jeho formulace neberou v úvahu typ boje, kterému nyní čelí Izrael. „Válka, kterou dnes vedeme, není klasickou válkou, kterou řeší mezinárodní humanitární právo. To nebylo formulováno v reakci na způsob, jakým vede válku Hamás,“ řekl Gross. „Tyto zákony byly vytvořeny pro situace válek mezi státy, ne pro boj mezi státem a teroristickou skupinou. Mezinárodní společenství by se mělo pokusit přijmout nové zákony, které by správně reagovaly na nový fenomén, jemuž dnes čelíme, kdy jsou státy postaveny proti nestátním aktérům, jakými je Hamás nebo Islámský Džihád.“
Zdroj: Jeremy Sharon, Times of Israel, přel.: -mk-