Z rozhovoru Tomáše Pojara v listu Jerusalem Post
Hlasování České republiky, která se jako jediný stát Evropské unie postavila proti návrhu na povýšení statusu Palestinské autonomie v OSN, vzbudilo v Izraeli pochopitelnou pozornost. Při příležitosti Diplomatické konference v Hercliji, na níž izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman mimo jiné prohlásil, že Izrael nebude „druhým Československem,“ poskytl izraelskému deníku Jerusalem Post obsáhlý rozhovor velvyslanec České republiky v Izraeli Tomáš Pojar.
Lieberman na konferenci řekl: „Všechna vyjádření a sliby z celého světa o závazcích vůči bezpečnosti Izraele mi připomínají podobné závazky vůči Československu (v roce 1938) a tlak vyvinutý na českého prezidenta kvůli oddělení Sudet. Po všech daných slibech a garancích nacistické Německo okupovalo celé Československo a ukončilo jeho existenci“.
Tomáš Pojar na dotaz Jerusalem Post, zda srovnání Izraele s Československem je odpovídající, odpověděl, že „ano i ne.“ Ne proto, že situace v roce 1938 ve Střední Evropě a ve světě byla dramaticky odlišná od situace dnešní. „Paralely jsou zajímavé, ale poučení z jedné situace nelze snadno použít na situaci jinou, o století nebo půlstoletí později,“ řekl.
Ale přesto podobnosti existují. „Samozřejmě je obdobné to, že Československo bylo tehdy jedinou demokratickou zemí regionu. Obdobné je i to, kolik záruk můžete zvnějšku dostat a jak moc na ně můžete spoléhat.“
Tomáš Pojar dodal, že naše země si kromě zkušeností z II. světové války odnášejí také zkušenost z období komunismu. „To vše vrylo Čechům do mysli přirozenou skepsi a odmítání věřit v bezprostřední velkolepé nápady a zázračná řešení. Jsme nejateističtějším, nenáboženským národem v Evropě, pokud ne na celém světě,“ zdůraznil velvyslanec. „Nevěříme v zázraky a nevěříme v politické zázraky a ideologická řešení, která (předpokládají) že něco může být snadno provedeno a vyřešeno.“
Pojar uvedl, že Češi chápou, „že je obrovský rozdíl mezi válkou a mírem. Někdy však nejde o to rozhodnout se buď pro válku, nebo pro mír. Někdy jsou i prozatímní řešení lepší než nesplněná očekávání z velkolepých nápadů.“
Podle českého velvyslance Češi na základě své minulosti „jsou silně přesvědčeni, že řešení nelze vnutit zvnějšku, protože nefungují,“ což byl také jeden z důvodů, proč Česká republika v OSN hlasovala 29. listopadu 2012 proti přiznání statusu nečlenského pozorovatelského státu Palestinské správě.
Pojar v rozhovoru řekl, že v této době je snadné být zástupcem České republiky v Izraeli. Po hlasování dostal řadu dopisů, emailů a telefonátů od izraelských občanů, kteří mu děkovali za podporu. Několik lidí dokonce velvyslanectví telefonicky sdělilo, že si teď budou kupovat české Škodovky. Jeden zaměstnanec české ambasády šel brzy po hlasování k zubaři, který mu k jeho překvapení sdělil, že tentokrát ho ošetří zadarmo.
Důvody pro české hlasování vidí Pojar ve dvou rovinách. Jednak v pevném přesvědčení, že míru lze dosáhnout jen dvoustrannými jednáními. „Známe to z naší minulosti z jednání se Slováky,“ uvedl s odkazem na dojednané rozdělení Československa v roce 1993. Druhým důvodem jsou staletí trvající židovsko-české vztahy, vedoucí od Masaryka přes podporu Izraele ve Válce o nezávislost až k Havlovi, který byl prvním prezidentem zemí bývalého sovětského bloku, jenž navštívil Izrael.
Tomáš Pojar vysvětlil, že při hlasování v OSN původně dávala Česká republika přednost konsensu Evropské unie a zdržela by se hlasování, pokud by se zdržely všechny státu EU. „Není to Česká republika, kdo porušil konsensus,“ uvedl s narážkou na Francii, která první oznámila, že „Palestinu“ podpoří, což nakonec vedlo k tomu, že 14 zemí EU hlasovalo pro, 12 se zdrželo a Praha byla proti.
Český velvyslanec uvedl, že hlasování Česko v rámci EU nijak nepoškodilo a „nikdo jím nebyl překvapen.“ Postoj má také „širokou podporu mezi českým národem.“
Ohledně stanoviska Rady ministrů zahraničí Evropské unie, ostře kritizujícího izraelské rozhodnutí stavět byty u Jeruzaléma, Pojar řekl: „Pokud by prohlášení bylo sepisováno v Praze, bylo by napsáno jinak.“
Podle velvyslance u těchto deklarací nezáleží ani tak na přesném znění, ale na vyváženosti. Poukázal na klauzuli v prohlášení EU ke Gaze, které vyzývalo k „okamžitému, trvalému a bezpodmínečnému otevření hraničních přechodů“ pro zboží a obyvatele Pásma Gazy a vysvětlil, že přechody jsou sice důležité, ale nejsou hlavním problémem Gazy.
„Hlavní problém v Gaze je, že tam vládne teroristická organizace s totalitními názory. Skutečný problém v Gaze, který má vliv na bezpečnost, prosperitu a svobodu tamních obyvatel, je samotný režim, nikoli hraniční přechody.“
Na dotaz, zda Evropa bere dostatečně vážně prohlášení Hamásu vyzývající ke zničení Izraele, Tomáš Pojar odpověděl, že nemůže mluvit za EU, ale má pocit, že „hlavní proud evropských elit“ nikoliv. Elity jsou „někdy odtržené od reality, a to nejen co se týče Blízkého východu, nejen co se týče islamistů, ale také co se týče ekonomické situace.“
Zdroj: Jerusalem Post, Eretz.cz