„Deset z každého národa“
Prorocké povolání do Jeruzaléma
David R. Parsons
„Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: ‚Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.‘“ (Za 8,23)
Téma letošní Slavnosti stánků zní „Deset z každého národa“ a je převzato ze Zacharjáše 8,23. Tato pasáž k nám promlouvá na několika úrovních a lze ji uplatnit mnoha způsoby. Například se snadno hodí ke stále rozšířenější praxi křesťanů z národů, kteří zkoumají hebrejské kořeny své víry, což skýtá velmi bohaté téma k prozkoumání.
Mnoho evangelikálů touží po pochopení Ježíše a jeho učení v původním hebrejském kontextu. Časopis Time v březnu 2008 na titulní straně v článku „Deset myšlenek, které mění svět“ uvedl jako jeden z takových trendů „opětovné požidovšťování Ježíše“. Všímá se toho, jak badatelé začali znovu číst evangelia očima židovského Ježíše. Dokonce i na předních univerzitách zde v Izraeli se probudil velký zájem a zvědavost ohledně znovuobjevování historického Ježíše v původním izraelském prostředí a kultuře.
I pro obyčejné křesťany je v těchto kořenech mnoho „síly“, jak říká apoštol Pavel v listu Římanům (11,17). Ponoření se do Ježíšova židovství a hebrejské kultury, která stojí za celou Biblí – Starým i Novým zákonem – může obohatit naše společenství s Pánem a výrazně nám pomoci v chápání Písma svatého.
Jiní v tomto fenoménu konkrétněji vidí prorockou vizi národů, které se učí Tóře od rabínů, což se dnes také čím dál častěji děje. Mnoho ortodoxních židovských rabínů je dnes ochotných učit o Tóře křesťany z národů. Dokonce tento verš považují za předpověď doby, kdy se v posledních dnech masy pohanů obrátí buď k judaismu, nebo k noachidským zákonům. K tomuto závěru docházejí na základě spojení tohoto verše s veršem 16 ze 14. kapitoly proroka Zacharjáše, kde prorok předpovídá, že všechny národy jednoho dne budou putovat do Jeruzaléma, aby se poklonily Hospodinu a slavily svátek stánků. Domnívají se tedy, že k hromadnému obrácení pohanů dojde během svátku sukot.
Z tohoto a dalších důvodů je třeba opatrnosti, protože hodiny Tóry pro křesťany často bývají spíše lekcemi Talmudu a Talmud představuje pro průměrného křesťana velmi složitý a poněkud uzavřený svět. Z evangelií je zřejmé, že Ježíš Talmud velmi dobře znal a řídil se jeho stylem výuky prostřednictvím podobenství. My však dnes potřebujeme opravdového učence zcela oddaného Ježíši, který by se ponořil do Talmudu vynesl z něj poklady, z nichž můžeme mít jistě užitek, a zároveň vynechal to, co by mohlo podkopat naši víru v Krista. Pro mne byl jedním z takových křesťanských učenců par excellence zesnulý Dr. Dwight Pryor. V současnosti vyučuje mnoho dalších, například Dr. Brad Young a Dr. Steven Notley. Navíc dnes působí mnoho mesiánských židovských učitelů, kteří jsou docela zběhlí ve vysvětlování původního významu a kontextu důležitých pasáží v biblické hebrejštině.
Jednoduše řečeno, s tím, jak to křesťany táhne k Izraeli a židovskému národu a nevyhnutelně se setkávají s rabínským judaismem, musí si uvědomit mnoho oklik a kluzkých cest, kterých je třeba se vyvarovat. Proto když se jako národy „chápeme cípu roucha Judejce“, vyplatí se chytit roucha toho správného Judejce! V Bibli jistě není lepšího příběhu, který by tuto pravdu vykresloval lépe než příběh ženy trpící krvácením, která se dotkla lemu Ježíšova roucha a byla uzdravena (Mt 9,20–22).
V souladu s touto myšlenkou téma letošní Slavnosti přesněji hovoří o době, kdy Pán vzbudí spravedlivý zbytek ve všech pohanských národech a jazykových skupinách, které byly přivedeny ke světlu spásného poznání jediného pravého Boha prostřednictvím židovského národa, a zejména prostřednictvím jednoho velmi důležitého Žida – Ježíše Krista. Právě on měl učit národy Božímu zákonu a cestám (Iz 2,3; Mi 4,2). Nestačilo, že zaslíbený Mesiáš vykoupí pouze Jákoba, ale měl se také stát světlem pro pohany a přinést Boží spásu až na konec země (Iz 49,6).
Je pozoruhodné, že toto mesiášské poslání nenaplnil nikdo jiný než Ježíš a jeho následovníci. Předal poselství evangelia slovem i skutkem a dal nám Velké poslání, abychom spásné pravdy nesli až na konec země. To se s různými výsledky děje již po staletí, ale teprve v moderní době – díky globálním prostředkům cestování a komunikace – se dostávají ke všem národům a jazykovým skupinám na světě. A teprve v moderní době mohou národy vystoupit k Jeruzalému, který je opět v židovských rukou.
Spravedlivý zbytek
V Bibli se postava deseti mužů – jak je zmíněna v Zacharjášovi 8,23 – jasně vztahuje k pojmu „spravedlivý zbytek“. Tato myšlenka sahá až do 18. kapitoly Genesis a příběhu praotce Abraháma, kterému Hospodin pověděl o nadcházející zkáze Sodomy, kde žil jeho synovec Lot. Abrahám tedy prosil Hospodina, aby město ušetřil, pokud tam najde 50 spravedlivých, pak 45, pak 40, pak 30, pak 20 a nakonec 10.
Z tohoto příběhu se v židovském národě vyvinula představa, že je třeba minjan deseti spravedlivých mužů, aby mohli v synagoze obětovat Hospodinu společné modlitby. Není pochyb o tom, že ti, kdo slyšeli Zacharjáše pronášet toto prorocké slovo, chápali „deset mužů ze všech jazyků národů“ v tomto smyslu.
Celá osmá kapitola Zacharjáše je plná dobrých a útěšných slov o obnově Izraele a Jeruzaléma v posledních dnech. Zacharjáše samozřejmě poslal Hospodin, aby obnovil prorockého ducha v Izraeli. V podobné době se židovský národ vracel do izraelské země a do Jeruzaléma z babylonského vyhnanství. Zde se však přidává fenomén pohanů z národů, kteří hovoří o hromadné pouti do Jeruzaléma, aby se klaněli Hospodinu a modlili se k němu.
„Toto praví Hospodin zástupů: Znovu budou přicházet národy a obyvatelé mnoha měst. Obyvatelé jednoho města půjdou do druhého a řeknou: ‚Pojďme si naklonit Hospodina, pojďme vyhledat Hospodina zástupů. Já půjdu také.‘ A budou přicházet četné národy i mocné pronárody, aby hledaly v Jeruzalémě Hospodina zástupů a naklonily si ho.“ (Za 8,20–22)
To skutečně odráží vidění téhož proroka v 16. verši 14. kapitoly, podle nějž budou jednoho dne národy každoročně přicházet do Jeruzaléma, aby se poklonily Hospodinu zástupů a slavily svátek stánků. Je to vize, která dnes konečně začíná nacházet naplnění, a Zacharjáš v 8. kapitole k tomu dodává, že Bůh vyzývá spravedlivý zbytek nejméně deseti lidí z každého národa a jazykové skupiny, aby vystoupili do Jeruzaléma a hledali Hospodina jménem svého lidu.
Bůh měl na zemi vždycky zbytek spravedlivých. Dokonce i ve dnech velkého odpadlictví v době proroka Eliáše Hospodin proroka ujistil, že má stále spravedlivý zbytek 7 000 lidí, kteří nepoklekli před Baalem. Apoštol Pavel to popisuje v listě Římanům 11,2–5 tak, jako by se Bůh chlubil malou, ale věrnou skupinou spravedlivých služebníků, která v Izraeli zůstala, stejně jako se raduje ze spravedlivého zbytku, který si zachoval v naší době.
Biblický koncept spravedlivého zbytku nyní v posledních dnech nabude na důležitosti. Zacharjáš předpovídá, že tento spravedlivý zbytek mezi pohany rozpozná Boží prorocké záměry pro Izrael v této době a plně se s nimi ztotožní. Musíme naše církve a sbory směřovat tak, aby chápaly a podporovaly prorocký význam obnovy Izraele, dodržování biblických svátků a univerzální povolání Jeruzaléma jako „domu modlitby“ pro všechny národy a budoucího trůnu Ježíše – „Syna Davidova“.
Tyto biblické pravdy budeme dále zkoumat při přípravě na letošní Slavnost stánků. Začněte se však prosím připravovat již nyní, abyste měli jistotu, že na letošní Slavnosti 2025 bude spravedlivý zbytek alespoň deseti křesťanů zastupujících váš národ a jazykovou skupinu.
Více informací najdete na adrese: feast.icej.org.
David R. Parsons je viceprezident a hlavní mluvčí Křesťanského velvyslanectví Jeruzalém