Zasloužený konec jaderných lží Íránu
David R. Parsons
V posledních týdnech se mezi Izraelem a Íránem rozhořel konflikt, v němž je v sázce mnohé. Vysvětlení, jak k němu došlo, jsou dvě a vzájemně si konkurují. Protože rodící se vítězství Izraele v tomto historicky významném střetu má své důsledky, je mimořádně důležité, aby se vrcholní představitelé celého světa shodli, který výklad je pravdivý. V případě natolik závažné otázky, jako jsou jaderné zbraně, může být pošetilé jednání pro všechny nadmíru nebezpečné.
Podle jednoho z vysvětlení je Írán mírumilovný národ, který vyvíjí jaderný program výhradně k neškodným civilním účelům. Íránští představitelé v dobré víře jednali se Spojenými státy o svém oprávněném úsilí o obohacování uranu, dokud Izrael zákeřně nezmařil jednání zahájením operace „Vzpínající se lev“.
Íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí prohlásil, že „Írán neudělal nic špatného“, a americký prezident Donald Trump – tím, že zahájil operaci „Půlnoční kladivo“ a zároveň klamavě vyzval k dalším rozhovorům – „zradil“ zdvořilou diplomatickou cestu. Ruský prezident Vladimir Putin souhlasil s tím, že koordinované izraelské a americké útoky proti íránským jaderným zařízením byly „neopodstatněné“. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan zašel ještě dál a označil izraelské vojenské údery proti íránskému jadernému programu za „zločinné“, „šílené“, za akty „státního terorismu“, přičemž dodal, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu tímto překonal Adolfa Hitlera ve zločinech genocidy.
Druhé vysvětlení událostí nás vybízí, abychom objektivněji posoudili původ a deklarované cíle klerikálního režimu, který vládne v Íránu od islámské revoluce v roce 1979. Tehdy se v Teheránu dostal k moci ajatolláh Rúholláh Chomejní na vlně islámského fundamentalismu, který staví na tvrzení, že arabský a muslimský svět utrpěl ve střetech s Izraelem opakované porážky a ponížení proto, že opustil základní, klíčové principy islámu. Chomejní hlásal, že pokud se vrátí k čisté islámské víře, kterou učil prorok Mohamed v sedmém století, potěší to Alláha a ten jim nejprve dopřeje vítězství nad židovským státem a poté dobudou celý svět.
Jakmile se ajatolláhové usadili v Teheránu, byli odhodláni vyvézt svou revoluci do celého regionu. Proto mulláhové rychle zorganizovali vraždu egyptského prezidenta Anvara Sadata, arabského vládce, který krátce před tím uzavřel historický mír s Izraelem. Ajatolláhové také podnítili vznik Hizballáhu v Libanonu a učili jeho příslušníky o zásluhách sebevražedných misí, čímž inspirovali dvojí bombový útok na americké velvyslanectví a kasárna americké námořní pěchoty v Bejrútu, který si vyžádal stovky amerických životů.
Radikální šíitský režim se od počátku záměrně soustředil na konfrontaci s Amerikou jako „velkým satanem“ a Izraelem jako „malým satanem“, protože se domníval, že jsou to jediné národy, které berou jeho temné globální ambice vážně a mohou se mu postavit do cesty. Zbytek světa byl považován za příliš slabý, důvěřivý nebo letargický na to, aby je zastavil. Bohužel po celá desetiletí měli z velké části pravdu.
Íránské spiknutí proti Izraeli spočívalo v obklíčení „sionistické entity“ „ohnivým kruhem“ v podobě dobře vycvičených a vyzbrojených zástupných milicí. Hizballáh se rozrostl v „A-tým“ globálních teroristických milicí, které prováděly smrtící bombové útoky na židovské a izraelské cíle až v Argentině. Nakonec nashromáždili obrovský arzenál čítající více než 150 000 raket – čímž překonali sílu armád většiny států. Hamás, ač složený ze sunnitských muslimů, přijímal finance, výcvik, výzbroj a podporu od šíitských duchovních. Podobné džihádistické milice se utvořily ze šíitských Arabů ve válkou zmítaném Iráku a mezi húsijskými separatisty v Jemenu, a Teheránu se čím dál víc podřizovala také syrská alavitská menšina vedená rodinnou dynastií Asadů v Damašku.
Mezitím se Írán během osmileté války s Irákem v letech 1980–1988 bolestně poučil. Když Saddám Husajn vystřelil stovky raket Scud na největší íránská města daleko za frontovou linií, ajatolláhové si uvědomili, že půjde o dosažitelný zbraňový systém k terorizování civilního srdce Izraele. Tak byl zahájen ambiciózní program balistických raket, kterému napomáhala kosmická satelitní agentura, jež sloužila především jako zástěrka pro testování raketových motorů pro rakety dlouhého doletu Šaháb.
Nakonec se Írán pod rouškou mírového jaderného programu vydal na tajnou cestu k atomovým zbraním. Izraelští představitelé věděli o existenci teheránského programu a jeho genocidních plánech vůči židovskému státu přinejmenším od Rabinovy vlády na počátku 90. let, ale svět si tyto střípky skládal mnohem pomaleji. Další důležité poučení se Iránu dostalo, když sledoval, jak Izrael v roce 1981 zlikvidoval iráckou jadernou elektrárnu v Osiraku a v roce 2009 tajný syrský jaderný reaktor v Chajbaru. V reakci na to se íránští představitelé rozhodli rozptýlit svá jaderná zařízení do mnoha lokalit, zdvojit mnoho klíčových součástí, jako je několik stupňů odstředivek na obohacování uranu, a uzavřít životně důležité součásti svého jaderného programu do opevněných struktur hluboko pod zemí.
Když svět začal pomalu chápat íránskou prolhanost, Mezinárodní agentura pro atomovou energii zahájila sledování a kontrolu konverzních zařízení v Isfahánu a další jaderné objekty, což se vyžadovalo od Íránu jako signatáře Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Tak začala hra na kočku a myš, přičemž íránská opozice v roce 2002 odhalila v Teheránu skryté aktivity v oblasti obohacování uranu hluboko pod zemí v tajném zařízení v Natanzu. Takzvaná EU-3, tedy Německo, Francie a Spojené království, poté zahájila přímá jednání s íránskými představiteli, aby se pokusila omezit rozrůstající se síť jaderných zařízení. V průběhu těchto rozhovorů však Evropany velmi rozladilo, když se v roce 2009 dozvěděli, že hluboko v horách ve Fordo je ukryt ještě větší tajný opevněný závod na obohacování uranu. Přesto se zdálo, že se z tohoto šoku rychle vzpamatovali, spojili se s Obamovou administrativou a pokračovali v rozhovorech s Íránem až do dosažení dohody JCPOA v roce 2015.
Írán pak využil přísun peněz od amerického prezidenta Baracka Obamy a zmírnění sankcí k rozšíření svého vlivu a nečekané miliardy dolarů vynaložil na další posílení své rozsáhlé regionální sítě zástupných armád. Když však nastoupil do Bílého domu Trump, odstoupily USA od dohody JCPOA kvůli jejím chybným ustanovením o ukončení platnosti, absenci požadavku na likvidaci íránského jaderného programu a neschopnosti vypořádat se s podporou teroristických skupin, hromaděním balistických raket a dalším nepřípustným chováním Teheránu.
Zatímco prezident Joe Biden se vrátil k Obamově politice ústupků vůči Íránu, masové teroristické útoky Hamásu ze 7. října konečně přiměly Izrael přejít do ofenzivy proti „ohnivému kruhu“, který jej obklopuje, a který vede Írán. Po potlačení Hamásu a Hizballáhu a následně po Trumpově návratu do úřadu Jeruzalém konečně nabyl sebevědomí a mohl se přímo postavit zdroji existenční hrozby – radikálnímu režimu v Íránu.
Podle této verze Izrael ve skutečnosti jednal s Íránem velmi trpělivě a opatrně a rozhodl se spíše pro dlouhou stínovou válku tajných operací, které způsobily dočasné komplikace v jaderném programu Teheránu, ale nezasadil mu žádné skutečné smrtelné rány. Izrael se také vždy choval velmi otevřeně a transparentně, pokud jde o rostoucí ohrožení jeho existence, a zejména Netanjahu při každé příležitosti varoval svět, aby nevěřil lžím Íránu o mírových jaderných záměrech.
Bylo by totiž čirým bláznovstvím, kdyby kdokoli přijal ujišťování Teheránu, zatímco agresivně obohacuje uran na 60 %, což nemá žádné mírové civilní využití a nebezpečně se blíží uranu vhodnému k výrobě zbraní. Írán skrýval jaderná zařízení, posiloval je v podzemí, uzavíral je před inspekcí, duplikoval fáze vývoje zbraní, a dokonce byl přistižen při navrhování jaderných rozbušek a opracování konvertovaného kovu do výmluvného tvaru atomové hlavice. I MAAE nedávno dospěla k závěru, že Írán má dostatek vysoce obohaceného uranu na to, aby dokázal v krátké době sestrojit nejméně devět atomových bomb.
Nakonec Írán využil nedávná jednání s Trumpovými vyslanci jako zástěrku pro zběsilý sprint za bombou! Kdo koho tedy podváděl? Prezident Trump lstí přiměl Íránce k domněnce, že se v Ománu uskuteční šesté kolo jednání, a že nebude ještě dva týdny bombardovat Fordo, nicméně zlý, prolhaný režim v Teheránu dostal, co si už dávno zasloužil.
Zveřejněno: 24. 6. 2025
David R. Parsons je hlavní viceprezident a mluvčí Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém. Překlad: Tamara Bláhová