Čas reformace

Dr. Jürgen Bühler

Evangelikální křesťanství si lze těžko představit bez dějinného období zvaného reformace. Velcí reformátoři jako Martin Luther, Jan Kalvín, John Wesley a mnozí další vybojovali změny, které pro církev znamenaly obnovu, stejně jako proměnu celého křesťanství.

V deváté kapitole listů Židům se mluví o budoucím „novém uspořádání“ (v anglických překladech „time of reformation“, což lze překládat jako „doba reformace“, pozn. překl.). Myslí se tím mesiášská doba, která izraelskému národu přinese mnohé změny. V novém uspořádání zastarají staré chrámové tradice a Boží lid pozná v uctívání nové období.

Boží slovo zaznamenává v dějinách Izraele různá období reformace. Na mnoha místech v Bibli čteme o mužích, které si Bůh pro zavedení změn použil. Příklady velkých vůdců, kteří přinesli Izraeli duchovní obnovu, jsou Ása (2 Pa 15), Chizkijáš (2 Pa 30-31), Jóšijáš (2 Pa 34) a Nehemiáš.

Reformy se staly potřebnými vždy, když se Izraelité vzdálili od Boha. V průběhu generací vznikaly zvyky a tradice, které byly v rozporu se zjevenou Boží vůlí. Patřila k nim modloslužba, úpadek rodinných hodnot či celkový morální rozklad společnosti. V těchto obdobích bylo duchovní vedení národa (kněží a proroci) často lhostejné nebo dokonce tento morální úpadek podporovalo. Když však reformátoři obnovili Boží vůli, změnil lid nejen své pochopení Božích pravd, ale zejména své srdce a chování. Celý národ se začal dotazovat na Boží vůli (2 Pa 15:12). V důsledku toho začal Bůh svému lidu opět žehnat a Izrael prožíval období míru, bezpečí a prosperity.

V takových reformačních dobách byly někdy objeveny staré pravdy a učení přítomné v Písmu odjakživa, ale nepatřící k duchovní tradici národa. Například Chizkijáš „znovu objevil“ svátek Pesach. Izrael jej po celá staletí vůbec neslavil, přesně řečeno „ode dnů krále Davida“. Tehdejší teologové patrně nacházeli mnoho důvodů, proč tento jedinečný výraz víry Izraele už nemá v jejich době význam. Až do té doby, než Chizkijáš učinil odvážné rozhodnutí a tento biblický svátek znovu zavedl.

Ještě pozoruhodnější bylo „znovuobjevení“ Svátku stánků v době Nehemiáše. Zdá se, že až do příchodu Nehemiáše nehrál nikdy v historii významnější roli: „Našli totiž zapsáno v Zákoně, jejž Hospodin vydal skrze Mojžíše, že Izraelci mají při slavnosti v sedmém měsíci sídlit ve stáncích a vyhlásit a rozhlásit ve všech svých městech a v Jeruzalémě: „Vyjděte na hory, přineste větve oliv šlechtěných i planých i myrtové a palmové a jiných listnatých stromů, abyste mohli udělat stánky, jak je psáno.“ Lid vyšel, přinesli větve a udělali stánky, každý na své střeše nebo na dvorku i na nádvořích Božího domu, na prostranství u Vodní brány a na prostranství u Efrajimovy brány. Celé shromáždění těch, kdo se vrátili ze zajetí, si udělalo stánky a sídlili v nich, což Izraelci nedělali od dob Jozua, syna Núnova, až do onoho dne. Byla z toho převeliká radost.“ (Neh 8:14-17) Po téměř tisíci letech židovských dějin začal být tento svátek slaven tak, že to má v izraelském národě dopad až do dnešních dnů.

I církev procházela různými obdobími reformací a znovuobjevování starých pravd. Jednou z nich bylo například znovuobjevení výzvy ke světové misii. Většina církví neměla pro pohanské, často necivilizované kmeny ve světě zvláštní vizi. Změnu přinesli Moravští bratři a později lidé jako Hudson Taylor a William Carey, kteří opustili své domovy a stali se misionáři ve vzdálených končinách. V tomto smyslu představovali reformátory, kteří navrátili církvi vizi pro světovou misii. Dnes je těžké si představit živý sbor bez misijního programu a rozpočtu.

Potřeba reformace

K reformaci vyzývali proroci v různých dobách izraelských dějin. Zejména Jeremiáš předvídal blížící se zkázu jeruzalémského Chrámu a opakovaně volal národ k pokání a reformám.

„A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.“ (Jer 18:11)

Nechtěl-li se Izrael reformovat, Bůh jej soudil. Varoval Izraelity už skrze Mojžíše, že pokud odmítnou změnit své cesty, bude jejich vzpouru trestat. „Jestliže se tím nedáte ode mne napomenout a budete mi dále odporovat, i já se vám budu stavět na odpor a budu vás bít sedmkrát víc za vaše hříchy.“ (Lev 26:23-24) Také dopisy sedmi sborům ze Zjevení, kapitoly 2 a 3, jsou naléhavými výzvami k reformě. Pět z těchto sborů nutně potřebovalo proměnu.

Reformace neznamenala období pokání několika jednotlivců. Vždy měla dopad na celý Boží lid. Měnily se zákony, byly zaváděny nové společenské pořádky a národ pak prožíval Boží požehnání.

Takový byl výsledek reformace Martina Luthera a Jana Kalvína, stejně jako služby Johna Wesleyho v Anglii. Velká část západního etického kodexu a kultury vychází z reformačních sil, které se v 16. až 18. století přehnaly Evropou. Do značné míry ovlivnily také založení Spojených států amerických. Mnozí reformátoři, pronásledovaní v Evropě, našli domov v novém světě a pomáhali aktivně budovat ranou americkou kulturu na biblických hodnotách. Reformy vždy začínaly uvnitř církve, ale potom se projevily na celé společnosti.

Církev dnes naléhavě potřebuje novou reformaci. V kostelech a sborech v západní Evropě a Americe rostou obavy ze sekularizace společnosti. Evropa už dávno opustila své křesťanské kořeny a mnozí američtí křesťané mají pocit, že jejich dědictví „jednoho národa před Bohem“, jak praví americká přísaha, je dnes zpochybňováno. Západní církev potřebuje reformaci, neboť nejenže ztratila vliv na společnost, ale naopak okolní společnost začíná ovlivňovat církev.

Mnozí křesťané dnes hledají řešení u vlády. „Jen kdybychom měli jinou vládu, bylo by to lepší,“ slýchávám často. Ano, křesťané se mají modlit za svou vládu, a tuto výzvu je třeba brát vážně. Ale Bůh očekává, že změna v národě začne spíš od Božího lidu než od vlády. „[Jestliže] můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.“ (2 Pa 7:14)

Klíč k obnově a uzdravení národa má v rukou Boží lid. Jestliže Boží lid bude hledat jeho tvář, změní své cesty a reformuje svou náboženskou kulturu podle apoštolských kořenů, Bůh slibuje období celonárodního uzdravení. Spojme se letos a učiňme z roku 2015 rok, v němž se budeme modlit za reformaci Církve a vyhledávat ji.

Dr. Jürgen Bühler je výkonný ředitel ICEJ. Přel.: -mk-